ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.58.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 58/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2004 o dovolání podaném obviněným J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 13 To 222/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 112/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 2 T 112/2003, byl obviněný J. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil skutkem spočívajícím v tom, že „ dne 27. 11. 2002 kolem 19.00 hodin ve dvoře domu v obci P., okres Ch., po předcházející slovní rozepři úmyslně fyzicky napadl J. K., kterého úderem pěstí srazil na zem a poté na něj skočil v úmyslu jej stejným způsobem dále fyzicky napadat, přičemž dopadl na jeho pravou dolní končetinu a tím mu neúmyslně způsobil zlomeninu zevního kotníku pravé nohy s poraněním pouzdra kotníku a nitrokloubních vazů, a zlomeninu dolního konce kosti lýtkové vpravo, s předpokládanou dobou léčení včetně fixace zraněné končetiny 2-3 měsíce.“ Za tento trestný čin byl podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 280 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. ČR se sídlem v H. K. na náhradě škody částku 6.208,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, usnesením ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 13 To 222/2003, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 8. 7. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Obviněný J. Š. podal prostřednictvím své obhájkyně ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které směřuje proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 13 To 222/2003, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 2 T 112/2003, a napadá výrok o vině a výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyslovil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, pokud dovodily, že se dopustil inkriminovaného skutku, a že se jedná o trestný čin. Zdůraznil, že od počátku trestního řízení se k žádné trestné činnosti nedoznal. Přitom nepopíral svou přítomnost spolu s poškozeným J. K. na místě činu, avšak vždy trval na tom, že k fyzickému napadení poškozeného z jeho strany nedošlo, naopak poškozený sám byl útočníkem. V uvedené souvislosti pak dovolatel poukázal na to, že soud prvního stupně sice ve věci provedl obsáhlé dokazování, ale současně se náležitě nevypořádal s jeho námitkami týkajícími se výpovědí svědků J. Š. a L. K. Podle jeho přesvědčení se oba svědci dopustili trestného činu křivé výpovědi, a proto na ně podal trestní oznámení. Dovolatel dále konstatoval, že poškozený nebyl schopen jednoznačně uvést, kam dopadly domnělé údery obviněného (dovolatele), když neměl žádné hematomy, přičemž ani znalec Prof. MUDr. M. S., CSc. se k mechanizmu a následkům úrazu poškozeného jednoznačně nevyjádřil. Z tohoto důvodu si obviněný (dovolatel) vyžádal posouzení různých alternativ možného vzniku poranění poškozeného, které provedl MUDr. P. U. z Krajské nemocnice v P. Podle jeho závěrů se u poškozeného jednalo o takový typ úrazu, který může vzniknout např. i při chůzi, při sklouznutí, podvrtnutí nohy na jakémkoli terénu a při sportu. To znamená, že zranění poškozeného nemuselo nutně vzniknout takovým mechanismem, k jakému dospěl znalec Prof. MUDr. M. S., CSc. Dovolatel dále oběma soudům vytkl, že se nevypořádaly ani se skutečností, že má prsteník na pravé ruce od roku 1995 po rozlámání a sešroubování zdeformovaný, málo pohyblivý a neschopný dát do pěsti, takže by jako pravák pravou rukou ránu pěstí nemohl zasadit. Namítl rovněž, že soudy ignorovaly pro něj příznivé výpovědi svědků I. P. a J. K. S ohledem na výše konstatované důvody je podle dovolatele dostatečně zřejmé, že soudy obou stupňů při svém rozhodování nevycházely z objektivně zjištěných skutečností a dospěly tak k nesprávnému závěru o jeho vině, ačkoliv ke spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. vůbec nedošlo.
V petitu dovolání proto navrhl, aby dovolací soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 13 To 222/2003, jakož i rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 2 T 112/2003, a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. a) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán.
Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst 2 tr. ř. zaslal opis dovolání obviněného nejvyšší státní zástupkyni (doklad o doručení dne 11. 11. 2003 se nachází na č. l. 98/2 spisu). Její případné písemné vyjádření k dovolání obviněného nebylo k dnešnímu dni dovolacímu soudu doručeno.
Obviněný J. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V projednávané věci však dovolatel J. Š. opřel shora uvedený dovolací důvod o námitku, že se soudy obou stupňů dostatečně nevypořádaly s obsahem provedených důkazů a tyto důkazy navíc dílem hodnotily v jeho neprospěch, což ve svém důsledku mělo vést k nesprávnému závěru, že se dovolatel dopustil jednání, jež mu bylo obžalobou kladeno za vinu. S tím pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojuje (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., když podle jeho přesvědčení reálně existoval skutkový stav věci, který takový právní závěr nedovoloval. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z odlišných skutkových zjištění (jež jsou v jejich rozhodnutích náležitě rozvedena a odůvodněna), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily posouzení relevantních hmotně právních otázek.
Podle Nejvyššího soudu se tak dovolatel v rámci dovolacího důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. de facto domáhal revize zjištěného skutkového stavu, tzn. že dovolání uplatnil na procesním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.) a nikoliv na hmotně právním základě. Jeho námitky proto pod uvedený důvod dovolání nespadají (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02 a III. ÚS 732/02, II.ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného J. Š. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. ledna 2004
Předseda senátu :
JUDr. Eduard Teschler