ECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.772.2004.1
sp. zn. 3 Tdo 772/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2004 o dovolání podaném obviněným T. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 10 To 399/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 103/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 6 T 103/2003, byl obviněný T. Š. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., jehož se podle rozsudku dopustil tím, že „dne 19.2.2002 v H. K., v prodejně H. K. H. K. a prostřednictvím této prodejny uzavřel se společností G. C. M. a.s., P. úvěrovou smlouvu na částku 14.980,- Kč, kdy při uzavření smlouvy úmyslně uvedl nepravdivé pracovní zařazení jako dělník, zaměstnavatele společnost P., s.r.o. H. K. a výši příjmu 17.000,- Kč, přičemž v době uzavření smlouvy nebyl nikde zaměstnán.“ Za tento trestný čin a dále za trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 6 T 176/2002, doručeným mu dne 2. 10. 2002, byl podle §238 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na devět měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2002, sp. zn. 6 T 176/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené G. C. M. a.s. škodu ve výši 19.160,-Kč.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný T. Š., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 10 To 399/2003, jímž je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 21. 11. 2003 (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hraci Králové (a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové) podal obviněný T. Š. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž napadl výrok o trestu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel namítl, že se doznal a, jak je zřejmé z provedeného dokazování, jedná se u něho o ojedinělý exces, způsobený špatnou finanční situací. Zdůraznil rovněž, že způsobil pouze škodu nikoliv malou, kterou hodlá uhradit. Byť ustanovení §250b odst. 1 tr. zák. nespojuje trestní odpovědnost se vznikem škody, měly být podle jeho slov ojedinělost a malá výše způsobené škody zohledněny při výroku o vině. Vzhledem k těmto skutečnostem a s přihlédnutím k tomu, že dříve mu uložený trest obecně prospěšných prací řádně vykonával a nikdy nebyl trestán za majetkovou trestnou činnost, neztotožňuje se s názorem soudů obou stupňů, že v rámci souhrnného trestu je možné uložit mu pouze nepodmíněný trest odnětí svobody.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel v závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil.
K dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poznamenal, že dovolání je sice podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje toliko proti hodnocení provedených důkazů vztahujících se k ukládanému trestu a proti výroku o trestu, který dovolatel považuje za nepřiměřeně přísný. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán jen tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Výrok o uložení trestu z hlediska jeho výše a způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ustanovení vymezenými vadami však napadený výrok zjevně netrpí a takové vady ani nejsou dovoláním namítány. Státní zástupce proto navrhl, aby dovolací soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný T. Š. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 str. 6). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.
Z rozvedených skutečností tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzovaném případě dovolatel poukazuje na to, že se doznal, že se u něho jedná o ojedinělý exces, že způsobil pouze škodu nikoliv malou, kterou hodlá uhradit, přičemž ojedinělost a malá výše způsobené škody měly být zohledněny při výroku o vině. Vzhledem k těmto skutečnostem a s přihlédnutím k tomu, že dříve mu uložený trest obecně prospěšných prací řádně vykonával a nikdy nebyl trestán za majetkovou trestnou činnost, neztotožňuje se s názorem soudů obou stupňů, že v rámci souhrnného trestu je možné uložit mu pouze nepodmíněný trest odnětí svobody.
Námitky dovolatele tak ve skutečnosti mají skutkovou a nikoli hmotně právní povahu - směřují de facto vůči skutkovým zjištěním (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), jež se vztahovala k následnému rozhodnutí o trestu, který dovolatel považuje za nepřiměřený. Jak již bylo rozvedeno v předcházejících odstavcích, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemůže být ovšem spatřován ve vadách procesní (skutkové) povahy, byť by mohly mít i hmotně právní důsledky.
Při zvažování otázek ukládání trestu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nadto třeba zohlednit celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. a vztah předmětného dovolacího důvodu k ostatním důvodům dovolání formulovaným v §265b odst. 1 tr. ř., zejména pak k §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Systematickým výkladem §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nutno dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je (pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu) v rámci ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. důvodem speciálním vůči důvodu vymezenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má dovolatel výhrady k druhu (příp. též výměře) uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. K jeho naplnění dojde, bude-li odůvodněn existencí alespoň jedné z alternativně stanovených podmínek v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (k těmto otázkám srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1011/2002, a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. II. ÚS 217/03). Dovolatelem uplatněné námitky však pod tento (ani jiný důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.) nelze podřadit. Ostatně, dovolatel uvedený speciální dovolací důvod neuplatnil.
Nejvyšší soud tak konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý