ECLI:CZ:NS:2004:32.CDO.625.2014.1
sp. zn. 32 Cdo 625/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JU Dr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ORLAK - AK s.r.o. , se sídlem v Jeseníku, Kalvodova 1143/17, PSČ 790 01, identifikační číslo osoby 25858041, zastoupené JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Čechova 951, proti žalované "S & H stavební a obchodní firma spol. s r.o." , se sídlem v Praze 5 – Zličíně, Strojírenská 260, PSČ 155 21, identifikační číslo osoby 46883037, zastoupené Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, K Merfánům 178/47, o zaplacení 162 500 Kč příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 2/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. srpna 2013, č. j. 1 Cmo 254/2012-243, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 341 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Aleny Chaloupkové.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. března 2012, č. j. 42 Cm 2/2008-204, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 42 Cm 2/2008-230, ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba v rozsahu částky 157 500 Kč s příslušenstvím, bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastnicemi a o náhradě nákladů státu (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastnicemi (výrok III.).
Podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že směřuje proti napadenému rozhodnutí v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé, trpí vadou, neboť dovolatelka v dovolání oproti požadavkům vymezeným pro obsah dovolání v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §237 o. s. ř.).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Přitom argument, podle kterého odvolací soud posoudil dovolatelem vytčenou otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. shodně právní závěr např. v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Takový údaj se však z dovolání nepodává. Pokud dovolatelka v dovolání uvádí nějakou judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně rozsudek sp. zn. 32 Odo 1248/2005), pak jde pouze o rozhodnutí, o něž odvolací soud opřel své rozhodnutí, nikoli však o judikaturu, od které se měl odvolací soud odchýlit.
Pokud dovolatelka označila rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, čímž zřejmě mířila na možnou vadu řízení, či zpochybňovala skutková zjištění soudu či jeho hodnocení důkazů, jsou tyto její námitky irelevantní, neboť podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí přitom nezahrnuje žádnou právní otázku, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř.
Shora uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), dovolatelce uplynula dne 22. ledna 2014 (srov. ustanovení §57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. srpna 2014
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu