ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.303.2004.1
sp. zn. 33 Odo 303/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského v právní věci žalobkyně S. e., a. s., proti žalovanému M. Z., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 58.686,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 11 C 226/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 28 Co 368/2003 - 108, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - východ (poté, co jeho v pořadí první, žalobě vyhovující, rozsudek ze dne 10. dubna 2002, č. j. 11 C 226/2000 - 40, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. října 2002, č. j. 28 Co 367/2002 - 51, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 28. května 2003, č. j. 11 C 226/2000 - 81, zamítl žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 58.686,80 Kč s 10% úrokem z prodlení jdoucím od 29. 12. 1999 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 28 Co 368/2003 - 108, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58.686,80 Kč s 10% úrokem z prodlení jdoucím od 29. 12. 1999 do zaplacení, rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudem prvního stupně a o nákladech řízení účastníků před odvolacím soudem.
Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že žalobkyně se žalovaným ukončila smlouvu o odběru elektrické energie ke dni 30. 8. 1999, že dne 10. 9. 1999 byl žalovanému odebrán elektroměr nainstalovaný v nemovitosti čp. 232 v R. – J., kterou žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy. Zaměstnanci žalobkyně při kontrole uvedené nemovitosti dne 15. 11. 1999 zjistili, že zásahem nezjištěné osoby do rozvodného zařízení došlo k porušení zajištění proti neoprávněné manipulaci a že do nemovitosti tekl neměřený elektrický proud. Žalovaný se v rozhodné době v nemovitosti z důvodu podnikání soustavně nezdržoval, a pokud zde na podzim roku 1999 přechodně pobýval, pro účely odběru elektrické energie se vždy napojoval na sousedy. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, který věc právně posuzoval podle §420 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, v platném znění (dále jen „obč. zák.“) jako náhradu škody a žalobu zamítl s tím, že nebylo prokázáno zavinění žalovaného na vzniklé škodě, na skutkový stav věci aplikoval §451 obč. zák. Dovodil, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, když v nemovitosti, kterou ve sledovaném období bezesporu přechodně užíval, došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie; žalobě tudíž vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého advokáta dne 26. ledna 2004 k poštovní přepravě dovolání, v němž uvedl, že s ohledem na to, že svému právním zástupci udělil plnou moc teprve dne 26. ledna 2004, tj. poslední den lhůty pro podání dovolání, odůvodní je dodatečně. Své dovolání doplnil podáním ze dne 2. února 2004, které bylo dáno k poštovní přepravě dne 3. února 2004, v němž s odkazem na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“ uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. s rozvedenou argumentací a navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalovaného obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z §209 a §43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v §241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle §209 a §43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v §241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen obecnému zmocněnci, který v tu dobu žalovaného zastupoval, dne 25. listopadu 2003. Jelikož konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání připadal na neděli dne 25. ledna 2004, byl posledním dnem uvedené lhůty 26. leden 2004 (§57 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že dovolání bylo předáno k poštovní přepravě dne 26. ledna 2004, stalo se tak v poslední den lhůty pro podání dovolání. Dovolatel v tomto svém podání sice dostatečně označil rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a rovněž v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadáno, avšak neuvedl v něm, z jakých důvodů dovolání podává (neoznačil nikterak dovolací důvody). Lze tedy učinit závěr, že uvedené tzv. blanketní dovolání vykazuje vadu, která brání pokračování dovolacího řízení. Protože dovolatel byl již při jeho podání zastoupen advokátem, měl možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 26. ledna 2004. V uvedené lhůtě blanketní dovolání doplněno nebylo, vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud nemohl k podání ze dne 2. února 2004, jímž bylo dovolání doplněno, přihlédnout.
Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu