ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.697.2004.1
sp. zn. 33 Odo 697/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče v právní věci žalobce V. S., zastoupeným, advokátem, proti žalovanému J. Š., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 717.696,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 7 C 82/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2004, č. j. 11 Co 389/2002-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - jih (poté, co jeho v pořadí první, žalobě zčásti vyhovující, rozsudek ze dne 27. října 1999, č. j. 7 C 82/98-103, byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 15. září 2000, č. j. 11 Co 78/2000-134, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 10. dubna 2002, č. j. 7 C 82/98-184, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 12. června 2002, č. j. 7 C 82/98-192, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 215.375,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 27. 5. 1998 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku, do částky 502.321,- Kč s 3 % úrokem žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o soudním poplatku.
Krajský soud v Plzni k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 27. února 2004, č. j. 11 Co 389/2002-204, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím rozsudkem tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 177.518,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 27. 5. 1998 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a ve zbytku, tj. do částky 540.178,- Kč s požadovaným 3 % úrokem žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před oběma soudy a o soudním poplatku.
Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce jako objednatel se žalovaným jako zhotovitelem uzavřeli dne 18. 12. 1995 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba rodinného domu žalobce v obci P., že žalovaný postupně přijal od žalobce zálohu na provedení díla v celkové částce 1,410.000,- Kč a že dne 26. 3. 1997 se účastníci dohodli na ukončení smlouvy o dílo s tím, že žalovaný předá nedokončenou stavbu žalobci dne 4. 4. 1997 a vyúčtuje cenu provedených prací - díla oproti přijatým zálohám. Dne 4. 4. 1997 došlo k předání díla, žalobce však odmítl předávací protokol podepsat s poukazem na jím vytýkané vady díla. Podle vyúčtování provedeného žalovaným činil přeplatek na zálohách částku 143.976,- Kč. Ze znaleckého posudku soud prvního stupně zjistil, že celková hodnota díla – rozestavěné stavby ke dni 26. 3. 1997 činí 1,216.300,- Kč a že ohodnocení nákladů na odstranění vad díla činí 36.820,- Kč. Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav věci aplikoval ustanovení §457 zákona č. 40/164 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), neboť dohodou účastníků ze dne 26. 3. 1997 došlo ve smyslu ustanovení §48 odst. 2 obč. zák. ve spojení s §642 odst. 1 obč. zák. k odstoupení od smlouvy o dílo a v důsledku toho se smlouva od počátku ruší; oba účastníci smlouvy jsou tak povinni ve smyslu §457 obč. zák. si vydat vše, co podle ní dostali. S přihlédnutím k žalobcem vyplacené záloze ve výši 1,410.000,- Kč, k hodnotě díla ve výši 1,216.302 Kč snížené o částku 36.820,- Kč za náklady nezbytných prací k odstranění vad díla a navýšené o částku 15.143,- Kč za změnu projektové dokumentace provedenou žalovaným, dovodil, že se žalovaný bezdůvodně obohatil o částku 215.375,- Kč a v tomto rozsahu žalobě vyhověl.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci soudem prvního stupně s výjimkou posouzení nároku žalovaného na úhradu nákladů projektové dokumentace. Vzhledem k tomu, že projektová dokumentace byla typizovaná, nevyšel z její hodnoty uváděné žalovaným, tedy z částky 151.428,80 Kč, ale za použití ustanovení §136 o. s. ř. hodnotu této projektové dokumentace snížil na částku 37.857,- Kč a o tuto částku pak snížil i bezdůvodné obohacení žalovaného, tedy na částku 177.518,- Kč. Do zbývající částky 540.178,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne 19. května 2004 k poštovní přepravě dovolání, v němž uvedl, že se dovolává proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2004, č. j. 11 Co 389/2002-204, a že dovolání „je zatímně blanketní z důvodu prostudování spisu /letitý spor/“. Na základě výzvy soudu prvního stupně ze dne 25. května 2004, č. j. 7 C 82/98-222, pak zástupce dovolatele doplnil dovolání podáním ze dne 16. června 2004, jež bylo předáno k poštovní přepravě dne 21. června 2004, a v němž uvedl, že žalobce „nesouhlasí se soustavným snižováním ceny z poskytnuté zálohy ve výši 1,400.000,- Kč na částku 177.000,- Kč“ , a tím, že byl dovolatel po podání dovolání vyzván místně příslušným stavebním úřadem k odstranění stavby, byla mu způsobena další značná finanční újma.
Žalovaný považuje dovolání žalobce za opožděné, nemající navíc náležitosti dovolání. S odkazem na ustanovení §241a ve spojení s §44 odst. 4 (myšleno zřejmě ustanovení §42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) rozvedl, že jak dovolání ze dne 19. května 2004, tak i doplňující podání ze dne 16. června 2004 neobsahuje údaje, v jakém rozsahu napadá dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu a z jakých dovolacích důvodů, a nesplňuje tak formální náležitosti dovolání. K námitce dovolatele týkající se odstranění stavby uvedl protiargumenty. Navrhl, aby dovolání bylo z uvedených důvodů odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalobce obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z ustanovení §209 a §43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány ustanovením §241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle §209 a §43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v §241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci dovolatele JUDr. J. N., advokátu se sídlem P., K. B. 23, dne 13. dubna 2004. Jelikož konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání připadal na neděli 13. června 2004, byl posledním dnem uvedené lhůty 14. červen 2004 (§57 o. s. ř.). Dovolání bylo předáno k poštovní přepravě dne 19. května 2004. Dovolatel v tomto svém podání sice dostatečně označil rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, ale nespecifikoval v jakém rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním napadáno, a ani neuvedl, z jakých důvodů dovolání podává (neoznačil nikterak dovolací důvody). Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 25. května 2004, č. j. 7 C 82/98-222, vyzval dovolatele, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení své podání dané k poštovní přepravě dne 19. května 2004 doplnil o náležitosti dovolání podle občanského soudního řádu. Toto usnesení bylo zástupci dovolatele doručeno dne 31. května 2004 (§48b odst. 3 o. s. ř.) a v reakci na něj dovolatel podáním ze dne 16. června 2004, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 21. června 2004 (tedy již po lhůtě k dovolání), doplnil dovolání, aniž by ovšem odstranil vady předešlého podání. Lze učinit závěr, že dovolání vykazuje vadu, která brání pokračování dovolacího řízení. Protože dovolatel byl již při jeho podání zastoupen advokátem, měl možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 14. června 2004. V uvedené lhůtě blanketní dovolání doplněno nebylo, vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud nemohl tedy k podání ze dne 16. června 2004 přihlédnout (nadto tímto podáním nebyly vady dovolání odstraněny).
Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost nahradit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 10. srpna 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu