ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.368.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 368/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 6 To 609/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 13/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 2 T 13/2003, byl mj. obviněný V. H. uznán vinným trestnými činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. jako organizátor podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §250b odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti výroku o trestu resp. proti výroku o zařazení do věznice s ostrahou výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Bruntále podal obviněný V. H. odvolání, které Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 10. 2003, sp. zn. 6 To 609/2003 podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě a rozsudek Okresního soudu v Bruntále napadl obviněný V. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Podání obviněného v rozporu s ustanovením §265f odst. 1 tr. ř. neobsahuje odkaz na některé z ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ze slovního vyjádření dovolacího důvodu obviněným (srov. \"napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku\") Nejvyšší soud dovodil, že obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že se útoků popsaných v bodech 9, 13, 14d), 15, 19, 20, 21, 21b) a 28 obžaloby nedopustil a soudy jej v těchto případech odsoudily na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávného hodnocení důkazů. Dále namítl v podstatě tendenční hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů výhradně ve svůj neprospěch, když navíc nebyly provedeny důkazy jím navrhované. Ve vztahu k trestnému činu úvěrového podvodu poukázal na skutečnost, že potvrzení si vyřizovali žadatelé sami a nepravdivost údajů nevzešla ze strany dovolatele. S ohledem na skutečnost, že se dovolatel výše uvedených útoků nedopustil, nepřevyšuje jím způsobená škoda částku 500 000,- Kč, proto je podle jeho názoru na místě kvalifikace té části žalované trestné činnosti, k jejímuž spáchání se doznal, podle třetího odstavce §250b tr. zák. Dále zpochybnil správnost užité právní kvalifikace ve vztahu k organizátorství trestného činu úvěrového podvodu v důsledku zproštění spoluobviněného P. H. odvolacím soudem a rovněž zpochybnil správnost skutku kvalifikovaného jako trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2, 3 tr. zák. V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, aniž by specifikoval další postup.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že obviněný podal odvolání pouze proti výroku o trestu, proto také dovolání mohl podat pouze proti tomuto výroku, případně proti řízení, které jeho vydání předcházelo, jinak by se jednalo o dovolání nepřípustné. Dovolatelovy námitky opřené o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom podle jejího názoru směřují proti nesprávnosti skutkových zjištění a proti nesprávné právní kvalifikaci, která je ovšem podmíněna změnou skutkových zjištění. Ani dovolací námitka týkající se výše uloženého trestu, nezakládá žádný ze zákonem předpokládaných důvodů dovolání a navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Napadat je možno jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí zákonem výslovně vyloučeno.
Předpokladem přípustnosti dovolání je skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.
Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o náhradě škody) apod.
Zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odstavcích 2 a 3, podle nichž mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě nešlo. Podmínky pro aplikaci §254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, neboť obviněný nepodal odvolání proti výroku o vině, a nebyly splněny ani podmínky pro použití §254 odst. 2 tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že v případech, kdy odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (Bude publikováno pod č. 20/2004 v sešitě č. 5 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.)
Obviněný v posuzované trestní věci podal odvolání výhradně proti výroku, jímž byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Svým odvoláním tedy napadl jen oddělitelný výrok výroku o trestu, čímž byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na tuto část výroku o trestu a na řízení, které mu předcházelo. Obviněný tak v řízení o dovolání mohl uplatnit dovolací námitky pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, tudíž jen proti výroku o zařazení do typu věznice pro uložený trest odnětí svobody, případně proti průběhu řízení, které jeho vydání přecházelo (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. l písm h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod, související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný však uplatnil v dovolání výhrady výlučně proti výroku o vině, přičemž až na podkladě změny tohoto výroku se domáhal i uložení trestu v nižší výměře. Jestliže se domníval, že se některých útoků popsaných v obžalobě nedopustil a soudy jej v těchto případech odsoudily na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávného hodnocení důkazů, měl tyto skutečnosti namítat nejpozději v odvolacím řízení. Jestliže tak neučinil, nemohl již v řízení o mimořádném opravném prostředku (dovolání) namítat nesprávnost skutkových zjištění a z ní vyplývající nesprávnou právní kvalifikaci. Dovolání obviněného proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a nebyl povinen přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., není přípustné. Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).
Z těchto uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová