ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.480.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 480/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2004 o dovolání podaném obviněným F. C., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5 To 123/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 13/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2003, sp. zn. 46 T 13/2001, byl mj. obviněný F. C. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., spáchaným částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák, maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §247 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 1, 2 tr. zák. (správně podle §35 odst. 2 tr. zák.) uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 1997, sp. zn. 11 To 328/97, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného F. C. rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5 To 123/2003, kterým napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému F. C. uložil podle §247 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 1997, sp. zn. 11 To 328/97, jakož i všechna usnesení (správně rozhodnutí) na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný F. C. ve výroku o vině a trestu dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na neúplnost dokazování, kdy soud neprovedl dovolatelem navrhované důkazy, které mají rozhodující význam pro potřebné zjištění skutečného stavu věci, pro určení rozsahu spáchané trestné činnosti a tedy i pro rozhodnutí o vině a trestu. V důsledku zamítnutí důkazů navrhovaných obhajobou a hodnocení důkazů v neprospěch obviněného bylo podle názoru dovolatele nesprávně určeno, zda a v jaké výši došlo ke způsobení škody na cizím majetku. Pokud by skutková zjištění byla správná a úplná, jistě by se promítla nejen do právní kvalifikace spáchaných skutků, ale i do úvahy o trestu. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc přikázal odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden. V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle ustanovení §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil úplnost dokazování a náležité zjištění skutkového stavu věci. Dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení. Podle argumentace dovolání důsledkem nesprávnosti hodnocení důkazů (srov. „soud tím, že zamítl další navrhované důkazy, některá tvrzení dovolatele nevzal v úvahu a provedl sám vlastní hodnocení důkazů … nesprávně určil, zda a v jaké výši ke škodě na cizím majetku došlo“) a nesprávnosti skutkových zjištění bylo vadné rozhodnutí o vině a trestu včetně stanovení výše způsobené škody. Pochybení v právním posouzení je tedy primárně obviněným shledáváno v nesprávnosti či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci, dovolání však neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, event. která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Obviněný se v dovolání domáhá nejprve jiného hodnocení provedených důkazů, které by následně vyústilo v odlišné skutkové závěry o jeho vině a trestu. Výlučně odkazem na takové změny skutkových zjištění se dožaduje jiné právní kvalifikace spáchaných skutků. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž současně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. (Srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, usnesení téhož soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03.)
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová