ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.499.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 499/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2004 o dovolání podaném obviněným M. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2003, sp. zn. 44 To 427/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 104/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 5. 2003, sp. zn. 21 T 104/2002, byl mj. obviněný M. S. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., spáchaným částečně ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., a krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 9. 2003, sp. zn. 44 To 427/2003, kterým mj. napadený rozsudek ohledně obviněného M. S. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného M. S. uznal vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a návodem k trestnému krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. a §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 napadl obviněný M. S. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil přesvědčení, že v posuzovaném případě došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Soudy obou stupňů podle názoru dovolatele neměly k dispozici žádné důkazy, ze kterých by bylo možno vycházet při určení výše škody, resp. se domáhal snížení výše škody a tím i změny právní kvalifikace skutku. V této souvislosti dovolatel poukázal na výpovědi svědků – zástupců poškozených společností, ze kterých podle jeho názoru vyplývá, že obviněným je kladeno za vinu odcizení většího množství zboží než uvádějí poškození. Dále poukázal na nesprávnou právní kvalifikaci ve vztahu k posouzení jednání obviněného jako člena organizované skupiny, přičemž tento svůj závěr opřel o výpověď svědka P. M. Ve vztahu k bodu 42 a 43 výroku rozsudku soudu II. stupně potom zpochybnil existenci důkazů nasvědčujících spáchání těchto útoků dovolatelem. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc přikázal k dalšímu projednání a rozhodnutí (zřejmě tomuto soudu).
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden. V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit na podkladě dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku poukázal na nedostatek důkazů, které měly soudy obou stupňů k dispozici při určování výše způsobené škody, přičemž citoval výpovědi svědků, z nichž bylo možno dovodit způsobení škody v nižším rozsahu, a ve vztahu k bodu 42 a 43 zpochybnil existenci důkazů nasvědčujících spáchání těchto útoků dovolatelem. Tyto dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení, nelze je však z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Dále obviněný namítl, že z výpovědi svědka P. M. ani z dalších důkazů nevyplývalo, že by se žalovaného jednání měl obviněný dopustit jako člen organizované skupiny. I v tomto případě se obviněný primárně dovolává nesprávnosti hodnocení důkazů a učiněných skutkových zjištění, přičemž teprve v návaznosti na nesprávné či neúplné zjištění skutkového stavu věci namítl vadné právní posouzení ohledně spáchání trestného činu dovolatelem jakožto členem organizované skupiny. Obviněný však ani v této části dovolání neuvedl jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení skutku, event. která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Obviněný se tak v dovolání domáhá nejprve jiného hodnocení provedených důkazů, které by následně vyústilo v odlišné skutkové závěry a následně i odlišnou právní kvalifikaci jeho jednání. Výlučně prostřednictvím změny skutkových zjištění se dožaduje jiné právní kvalifikace spáchaných skutků. Jak je vyloženo v předchozích odstavcích, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž současně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř. a nelze přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného rozhodnutí podle §265i odst. 3 tr. ř. (Srov. např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03.)
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. května 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová