ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1051.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1051/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2004 dovolání, které podal obviněný T. R., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 14 To 294/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 471/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 1 T 471/2000, byl obviněný T. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 29. 7. 2000 v době od 21.00 hod. do 22.15 hod. v katastru obce M., okres T., v kanceláři benzinové čerpací stanice firmy L. a. s. M., odcizil bez použití násilí z uzamčeného trezoru zn. R. S. ke škodě nájemce čerpací stanice Ing. J. K. částku 576.776,30 Kč.
Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Ing. J. K., škodu ve výši 576.776,30 Kč.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný T. R. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 14 To 294/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 29. 6. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Táboře, dne 1. 7. 2004 obhájci obviněného JUDr. M. K. a dne 2. 8. 2004 obviněnému T. R.
Vůči citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře podal obviněný T. R. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 7. 7. 2004 na poštu dovolání, adresované a doručené Okresnímu soudu v Táboře dne 8. 7. 2004. Mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil proti všem výrokům o vině i trestu a opřel ho o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měly být uplatněné důvody dovolání naplněny. V kontextu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl, že soudy obou stupňů rozhodly o vině, aniž si zejména odvolací soud plně ozřejmil všechny skutečnosti důležité pro správné právní posouzení skutku. Upozornil, že odvolací soud svými postupy donucoval nalézací soud rozhodnout tak, jak v konečné fázi učinil a navodil tak jednoinstanční princip rozhodování soudu, což vedlo k nesprávnému posouzení skutku. Vyjádřil podiv nad tím, že po dvojím zprošťujícím rozsudku nalézacího soudu nenašel odvolací soud důvody pro postup podle §262 tr. ř. Přestože v předcházejících případech vždy rozhodoval v neveřejném zasedání, tak zejména v posledním případě záměrně nerespektoval ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. včetně zásady bezprostřednosti a ústnosti. Odvolací soud nerespektoval ani ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., jehož porušení nalézacímu soudu původně vytýkal. Obviněný konstatoval, že krajský soud odmítl jako spekulaci názor obhajoby, že vše nasvědčuje tomu, že do trezoru vnikli domácí lidé, neboť jde o odpovědné a poctivé pracovníky. V této souvislosti dovolatel položil otázku ohledně zmíněného tvrzení o spekulaci obhajoby. Zde poukázal na výpověď svědka M. B. ze dne 15. 8. 2000, který uvedl, že dne 31. 7. 2000 po osmé hodině na předmětné benzinové stanici mu byl předložen paní vedoucí Š. nalomený klíček od trezoru a dále mu ukázala, že má vytaženou růžici kódovacího zámku; po zasunutí klíčku do zámku trezoru bylo podle něho nutné provést odvrtání zámku trezoru. Dále na odborné vyjádření Policie ČR ze dne 6. 9. 2002, č. j., vypracované mjr. Ing. J. K. V tomto důkazu jmenovaný dospěl k závěru, že za normálních podmínek nelze vytáhnout trn s číselníkem, neboť z vnitřní strany dveří by muselo dojít k odjištění závlačky (její vyjmutí) a odšroubování zadní ovládací lamely, pak by bylo možné vysunout trn s číselníkem a zámek byl se rozpadl; zkoumáním číslového zámku nebyly zjištěny žádné stopy násilí. Obviněný proto odmítl názor odvolacího soudu o spekulaci obhajoby, kterou naopak shledává ve zdůvodnění jeho rozhodnutí, což v mimořádném opravném prostředku blíže rozvedl [např. úvahy soudu o možné vědomosti T. R. o ukládání klíče na místě samém, o zaplacení zálohy na dovolenou, ohledně věrohodnosti výpovědi svědka V. E. (přílohou dovolání je text, který jmenovaný zaslal obhájci obviněného), že okruh nepřímých důkazů je uzavřeným celkem apod.].
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud, aniž by byl před ním proveden jediný důkaz, porušil zásady bezprostřednosti a ústnosti a fakticky zavedl jednostupňové rozhodování v trestním řízení. Podle názoru obviněného také porušil veškeré zásady spravedlivého procesu a uchýlil se ke spekulacím jen proto, že si o skutkovém ději vytvořil jinou představu než nalézací soud, před nímž byly veškeré důkazy řádně provedeny.
S poukazem na uvedené skutečnosti, když zjištění soudů nelze označit za správná, úplná a nevzbuzující pochybnosti, obviněný v mimořádném opravném prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 14 To 294/2003, a rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 24. 7. 2003, sp. zn. 1 T 471/2000, včetně vadného řízení, které jim předcházelo. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Rovněž navrhl, aby dovolací soud podle §265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, zda existují vazební důvody či zda případný vazební důvod nelze nahradit některým z institutů uvedených v §73 tr. ř.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného T. R. dne 15. 7. 2004 s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 2. 8. 2004, sp. zn. 1 NZo 660/2004, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že dovolatel brojí proti způsobu rozhodování soudu druhého stupně, nikoliv však z hlediska práva hmotného, nýbrž z pohledu trestního práva procesního. Přitom však neuplatňuje výhradu, že by napadené rozhodnutí soud učinil v rozporu s takovou konkrétní normou, jež obviněnému zaručuje právo na věcné projednání odvolání před soudem druhého stupně. Dovolatel v zásadě namítá, že opakovaným zrušováním zprošťujících rozsudků krajský soud přiměl soud prvního stupně k vyhlášení odsuzujícího rozsudku. Státní zástupce uvedl, že zrušovat nesprávné rozhodnutí nalézacího soudu a vracet mu věc k novému projednání a rozhodnutí spadá do kompetence odvolacího soudu. Podle jeho názoru napadené rozhodnutí nevykazuje žádnou vadu, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, přičemž v dovolání shromážděnými argumenty není naplněn žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl jako podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného T. R. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. Pokud odvolací soud konal odvolací řízení a řádný opravný prostředek zamítl podle §256 tr. ř. po provedeném přezkumu podle hledisek zakotvených v §254 tr. ř., nelze uvedený dovolací důvod aplikovat, neboť odvolací soud může zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání, kdy odvolání sice splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. ř, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Obviněný spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v tom, že došlo k porušení některých základních zásad trestního řízení (zásady bezprostřednosti a ústnosti), přičemž tvrdí že odvolací soud fakticky zavedl jednostupňové rozhodování v trestním řízení, porušil zásady spravedlivého procesu a uchýlil se ke spekulacím ohledně skutkového děje. S ohledem na shora rozvedené skutečnosti však nelze tyto výtky pod citovaný dovolací důvod podřadit. Z trestního spisu a napadeného usnesení vyplývá, že v případě obviněného T. R. konal Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy v předcházejícím řízení, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným T. R. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech vznáší výhrady proti nesprávnému procesnímu postupu odvolacího soudu v přezkumném řízení, v souvislosti s čímž namítá vadné hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jenž vydal odsuzující rozsudek až po opakovaném zrušení zprošťujících rozsudků a podle pokynů krajského soudu, jak má důkazy hodnotit („…evidentně donucoval nalézací soud, aby rozhodl tak, jak považoval odvolací soud za správné.“). Rovněž polemizuje s argumentací soudu druhého stupně, kterou považuje za spekulativní a chybnou a poukazuje na možnost odlišného posouzení skutkového děje včetně nepřímých důkazů, jež podle jeho mínění netvoří ucelený okruh. Nutno zdůraznit, že všechny tyto uplatněné výhrady primárně představují námitky ohledně správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků až následně dovolatel dovozuje nesprávné právní posouzení daného skutku. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V dovolání obviněný nenamítá, že skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně (viz jeho citace výše) byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto z jeho strany výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného T. R. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výroky napadených rozhodnutí a řízení, které jim předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k