ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.310.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 310/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného O. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, který rozhodoval jako soud odvolací ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 T 247/2001, takto:
Podle §265l odst. 2 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby v rozsudku ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, doplnil chybějící výrok, kterým rozhodne o náhradě škody uplatněné poškozenými Ing. H. K., J. K., a V. z. p., O. p. S., R. n. č.
Odůvodnění:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 8 T 13/2001, byl obviněný O. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 35.000,- Kč a podle §54 odst. 2 tr. zák. pro případ, že ve stanovené době nebude peněžitý trest vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let.
Z podnětu stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i v neprospěch obviněného O. H., Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 190/2001, rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. za splnění podmínek §272 odst. 1 tr. ř. tak, že trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 8 T 13/2001, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §314e odst. 1, 3 tr. ř., §31 odst. 1 a §54 odst. 1 tr. zák. ve prospěch i v neprospěch obviněného O. H. Nejvyšší soud zrušil tento trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením trestního příkazu, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Semilech přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 8 T 247/2001, uznal obviněného O. H. vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsoudil ho podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvaačtyřiceti měsíců. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit poškozené V. z. p., O. p. S., R. n., škodu ve výši 2.084,-Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Ing. H. K., a J. K., odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, které směřovalo pouze proti výroku o trestu odnětí svobody.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, podle §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí. Obviněný O. H. byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti let. O nárocích poškozených V. z. p., O. p. S., Ing. H. K. a J. K. odvolací soud nerozhodl. V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Hradci Králové vyslovil názor, že Okresní soud v Semilech v rozsudku ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 8 T 247/2001, nevzal v úvahu, že zrušením ustanovení §272 tr. ř. nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01, pozbyly právního významu závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 190/2001, týkající se porušení zákona ve prospěch obviněného.
Z podnětu stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného O. H., Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. 6. 2003, sp. zn. 4 Tz 49/2003, podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř., §23 odst. 1, §31 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zák. ve prospěch obviněného O. H. Nejvyšší soud v rozsudku vyslovil právní názor, že vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 15/01, publikovaného pod č. 424/2001 Sb., jímž došlo ke dni 31. 12. 2001 k zrušení ustanovení §272 a §276 věty čtvrté zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nemělo důsledek, že by pozbyly právního významu závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 190/2001, které se týkaly otázek porušení zákona ve prospěch obviněného O. H. V případech, kdy byly ministrem spravedlnosti podány stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněných osob, avšak ke dni nabytí účinnosti zrušujícího nálezu o nich nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto, tak po nabytí účinnosti derogačního nálezu Ústavního soudu lze ve věci rozhodnout již toliko akademickým výrokem. To ovšem nebyl případ obviněného O. H., neboť v jeho věci bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto dne 6. 9. 2001, tedy jednoznačně před nabytím účinnosti citovaného nálezu Ústavního soudu.
Nejvyšší soud dále uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové řádně nedostál své přezkumné povinnosti vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. a z nesprávných a zákonu neodpovídajících důvodů podle §258 odst. 1 písm. d), e), f) tr. ř. zrušil z podnětu odvolání státního zástupce rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, když důvodně byl v rozsudku soudu prvního stupně napadán pouze výrok o trestu, konkrétně o trestu odnětí svobody. Odvolacím soudem proto měl být zrušen pouze výrok o trestu podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. a tento soud pak měl postupem podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnout o uloženém trestu, když měl brát v úvahu oprávněné výhrady, které vůči trestu odnětí svobody uloženém soudem prvního stupně vznesl státní zástupce ve svém odvolání, jakož i argumenty v minulosti vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 190/2001, týkající se zejména způsobu výkonu trestu odnětí svobody, jenž by měl být obviněnému O. H. uložen. Trest odnětí svobody, jakož i trest zákazu činnosti, které byly odvolacím soudem obviněnému v konečném důsledku uloženy, tak byly v rozporu i s ustanoveními §23 odst. 1, §31 odst. 1 a §58 odst. 1 tr. zák. do té míry, že podaná stížnost pro porušení zákona byla shledána důvodnou i z pohledu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Protože stížnost pro porušení zákona byla podána výhradně v neprospěch obviněného a byla shledána důvodnou, mohl Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. pouze vyslovit výše uvedené porušení zákona, k němuž došlo rozhodnutím odvolacího soudu a v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to ve prospěch obviněného O. H. Podle stávající zákonné úpravy však Nejvyšší soud nemohl učinit další výroky směřující ke zrušení napadeného rozhodnutí a k učinění rozhodnutí nového. Proto rozhodl pouze tzv. „akademickým výrokem“.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, ve kterém namítá, že rozsudek neobsahuje výroky, kterými by bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody poškozených Ing. H. K., J. K. a V. z. p., O. p. S., R. n., což podle ní zakládá existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že o nárocích na náhradu škody, které uplatnili všichni výše uvedení poškození, bylo sice nepravomocným způsobem rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Semilech, avšak předmětné výroky byly následně zrušeny rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, přičemž soud druhého stupně již dále nároky vznesené poškozenými podle §43 odst. 2 tr. ř. neposuzoval, nezahrnul je do svého rozsudku a svým postupem způsobil, že o nich zůstalo nerozhodnuto.
Z tohoto důvodu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265l odst. 2 tr. ř. a za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aniž by zrušil rozsudek tohoto soudu ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, aby rozhodl o chybějícím výroku o náhradě škody, jenž byla uplatněna poškozenými Ing. H. K., J. K. a V. z. p., O. p. S., R. n.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř], bylo podáno osobou oprávněnou – nejvyšší státní zástupkyní [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jelikož napadenému rozsudku dovolatelka vytýká absenci výroku ohledně poškozenými subjekty uplatněných nároků na náhradu škody, je zmíněný dovolací důvod nejen formálně, ale i materiálně naplněn.
Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné, a to na podkladě následujících skutečností.
Chybějící výrok v napadeném rozhodnutí jako dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou. Chybějícím výrokem je takový výrok jako celek, který není obsažen v určitém rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud do výrokové části pojmout, a to popřípadě i z důvodu, že jeho vyslovení navrhovala některá ze stran, např. poškozený navrhl rozhodnout o jeho uplatněném nároku na náhradu škody. Poškozený ovšem není oprávněn podat dovolání; učinit tak v jeho zájmu může nejvyšší státní zástupce.
Jestliže byl v trestním řízení řádně a včas uplatněn nárok na náhradu škody (srov. znění §43 odst 3 tr. ř., §206 odst. 2 tr. ř.), je soud podle §121 písm. a) tr. ř. povinen, má-li dostatečné podklady, současně s výrokem o vině rozhodnout o povinnosti obviněného k náhradě způsobené škody. Ustanovení §228 odst. 1 věta za středníkem tr. ř. zavazuje soud, aby vždy uložil obviněnému povinnost k náhradě škody, jestliže je škoda a její výše součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obviněný uznává vinným, nebyla-li škoda v této výši dosud uhrazena. Výrok o náhradě škody, kterým soud odkazuje poškozeného zcela nebo zčásti s uplatněným nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem (srov. §229 tr. ř.), je třeba též pojmout do odsuzujícího nebo zprošťujícího rozsudku. Rozhodnutí podle §228 tr. ř. nebo §229 tr. ř. musí být součástí výroku rozsudku. Nelze tedy o náhradě škody rozhodnout v trestním řízení usnesením, případně je vyhradit zvláštnímu nebo samostatnému řízení a usnesení.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 19. 6. 2002, který je založen na č. l. 207-211 spisu, je zřejmé, že poškozené Ing. H. K., J. K. a V. z. p., O. p. S., se řádně a včas připojily se svými nároky na náhradu škody k trestnímu řízení. Bylo proto povinností Krajského soudu v Hradci Králové, pokud zrušil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 8 T 247/2001, aby rozhodl o nárocích na náhradu škody těchto poškozených.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ve výroku napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové chybí výrok o náhradě škody, uplatněné poškozenými Ing. H. K., J. K., a V. z. p., O. p. S., R. n. Proto Nejvyšší soud podle §265l odst. 2 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby v rozsudku ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 558/2002, doplnil chybějící výrok, kterým rozhodne o náhradě škody ohledně jmenovaných poškozených.
V dalším řízení se neuplatní zásada zákazu „reformationis in peius“, protože dovolání bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného O. H. a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 190/2001, byl vysloven právní názor, že trestním příkazem ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 8 T 13/2001, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon i ve prospěch obviněného. V následném řízení nic nebrání tomu, aby Krajský soud v Hradci Králové doplnil rozsudek o chybějící výrok, kterým rozhodne o náhradě škody, která byla uplatněna poškozenými subjekty, což je rozhodnutí v neprospěch obviněného O. H.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal