ECLI:CZ:NS:2004:7.TDO.1482.2003.1
sp. zn. 7 Tdo 1482/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 1. 2004 o dovolání obviněného J. Ď., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 5 To 156/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 17 T 568/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ď. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 17 T 568/2002, byl obviněný J. Ď. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného, podané výslovně jen proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 5 To 156/2003, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný J. Ď. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i trestu. Dovolání podal z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že skutek byl posouzen jako trestný čin, ačkoli stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost byl jen nepatrný, takže nebyla splněna materiální podmínka trestnosti činu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřoval v tom, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který označil za příliš přísný se zřetelem k ustanovení §31 odst. 1 tr. zák. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě a aby přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání proti výroku o vině není přípustné a že dovolání proti výroku o trestu bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. rozumí i rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, to znamená, že jím je též napadené usnesení Krajského soudu v Brně. Nelze ovšem přehlédnout, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumával rozsudek Okresního soudu ve Znojmě jen ve výroku o trestu, neboť pouze proti tomuto výroku obviněný podal odvolání. Přitom v samotném rozsudku byl obviněný výslovně poučen o tom, že odvolání může podat proti kterémukoli výroku, který se ho týká, takže mu nic nebránilo podat odvolání i proti výroku o vině. Výrok o vině, který jinak je obsahem rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, nebyl Krajským soudem v Brně přezkoumáván. Krajský soud v Brně tudíž ve druhém stupni nerozhodoval v otázce viny a nezamítl řádný opravný prostředek proti rozsudku, pokud jde o výrok o vině. Z toho logicky plyne, že obviněný nemohl dovoláním napadat výrok o vině, jestliže odvoláním podaným jen proti výroku o trestu sám založil stav, kdy výrok o vině nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu. Souvisí to s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jehož přípustnost je v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. koncipována tak, že dovolání je podkladem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu a nikoli rozhodnutí soudu prvního stupně. Jinak řečeno, dovolání není podkladem pro přezkoumání těch výroků v rozsudku soudu prvního stupně, které nebyly odvolacím soudem přezkoumány v rámci jeho přezkumné pravomoci, jejíž rozsah jinak je dán rozsahem, v němž byl rozsudek napaden odvoláním (§254 odst. 1 tr. ř.). Z těchto důvodů Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatnil námitky směřující proti výroku o vině. Uvedený výklad přípustnosti dovolání není zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02).
Proti výroku o uložení trestu lze podat dovolání pouze z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. proto, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. V ustanovení §171 odst. 1 tr. zák. je uvedeno, že pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců nebo peněžitým trestem. Pokud byl obviněnému uložen trest odnětí svobody na čtyři měsíce nepodmíněně, jde o přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Obviněný ostatně ani nenamítal, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest mimo zákonnou trestní sazbu, a své námitky orientoval na otázku přiměřenosti trestu podle §31 odst. 1 tr. zák., tj. z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost, možnosti nápravy a poměrů pochatele. K tomu lze jen uvést, že pokud byl uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby, není možné v dovolání namítat, že uložený trest je nepřiměřený. Pokud to obviněný v dovolání namítal, založil své dovolání na námitkách, které obsahově nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani podle jiného ustanovení.
Nejvyšší soud tedy vzal v úvahu, že v rozsahu, v němž směřovalo proti výroku o trestu, bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec