ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.1464.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 1464/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 o dovolání podaném obviněným O. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 6 To 47/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 7/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný O. P. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 53 T 7/2003, uznán vinným, že
v přesně nezjištěné době v nočních hodinách z 15. 3. 2002 na 16. 3. 2002 ve svém bytě v B., poté, co nezletilá Z. K., která do jeho bytu přišla kolem 19.00 hod., během večera vypila nejméně tři hrnky červeného vína míchaného s coca-colou, a v důsledku požití alkoholu jí bylo špatně, zvracela, nemohla chodit, proto si lehla na gauč v pokoji a zaspala, využil jejího stavu podnapilosti, kdy se nemohla dostatečně bránit, vysvlékl jí kalhoty rifle a spodní kalhotky a vykonal na poškozené Z. K. soulož, ač věděl, že jí dosud není patnáct let.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a uložil mu za to podle §241 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal obviněný odvolání, které projednal Vrchní soud v Olomouci ve veřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2004, sp. zn. 6 To 47/2004, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému dne 11. 6. 2004, jeho obhájkyni JUDr. J. J. dne 10. 6. 2004 a Krajskému státnímu zastupitelství v Brně dne 9. 6. 2004.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím výše jmenované obhájkyně dovolání, přičemž tak učinil dne 27. 7. 2004 osobně u Krajského soudu v Brně. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dalším textu podání rozvedl argumenty, které měly uplatněný důvod dovolání naplňovat. Namítl, že přestože provedeným dokazováním nebyla jeho vina bez důvodných pochybností prokázána a jeho obhajoba vyvrácena, soud druhého stupně zamítl jeho odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, přičemž se nevypořádal s důvody, které ve svém řádném opravném prostředku uvedl, např. s jeho výhradami k věrohodnosti údajné poškozené a rozporům v jejích výpovědích. Poukázal rovněž na to, že ani lékařská zpráva MUDr. L. S. nepotvrdila, že k nějakému znásilnění či alespoň pohlavnímu styku došlo, a dále na to, že také ve svědeckých výpovědích rodičů poškozené existují rozpory o době, kdy se tito o údajném znásilnění dozvěděli. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a sám ve věci rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 2. 12. 2004).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 10. 12. 2004 po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného uvedl, že v daném případě byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Dále konstatoval, že dovolatel ve svém podání sice formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak svými konkrétně uplatněnými námitkami se domáhá primárně změny skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na to i změny právních závěrů soudu; jeho výhrady tudíž stojí obsahově mimo rámec citovaného důvodu dovolání, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Současně státní zástupce dodal, že i v rámci řízení o dovolání lze sice zásah do skutkových zjištění připustit, avšak pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, a pokud tento „nesoulad“ dovolatel učiní předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne); o takový případ se však v dané věci nejedná. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v citovaném ustanovení, zejména pak s ohledem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Takový závěr vyplývá také z toho, že dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (v pořadí již třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V takovém případě by se totiž dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci (§2 odst. 5 tr. ř.), popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V daném případě byl obviněným uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je zákonem vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod musí být v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami (což je třeba dovodit z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.), které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita.
V žádném případě nelze postupovat opačně, tedy že v dovolání jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, což právě obviněný v podaném dovolání činí; tak je tomu v případě, jestliže namítá, že provedeným dokazováním nebyla jeho vina bez důvodných pochybností prokázána a jeho obhajoba vyvrácena, a pokud vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho výhradami uplatněnými v řádném opravném prostředku k věrohodnosti poškozené, rozporům v jejích výpovědích a výpovědích jejích rodičů. V takovém případě nebyl ve skutečnosti (materiálně) uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by se týkal nesprávného právního posouzení skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Takový dovolací důvod však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit (a v tomto směru přisvědčit přiléhavě formulovanému názoru státního zástupce presentovanému v jeho vyjádření k dovolání obviněného), že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž postupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a