ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.361.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 361/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 7 To 227/03, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 53/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. K. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 3. 2003, sp. zn. 15 T 53/2002, uznán vinným, že
I. společně s obviněnou I. S.
po předchozí vzájemné dohodě v herně V., P., obviněný J. K. jako technik M. J. F. H., s. r. o., při tzv. „servisní činnosti“ vyměňoval v hracích automatech panel s programem tak, aby poskytl jím nastavenou výhru, aniž by na něm proběhla hra, a na tuto výhru obviněná I. S. jako pokladní herny vypisovala dlužní úpisy na smyšlená jména, a o takto neprávem získanou výhru se společně dělili, přičemž v rozsudku jsou dále specifikovány jednotlivé dlužní výpisy s uvedením dat, a dále částek a jmen, na něž byly vystaveny,
II. společně s obviněným B. Š.
obviněný J. K. stejným způsobem popsaným pod bodem I. v herně V., P., nechal podepsat obviněnému Š. dlužní úpisy se smyšlenými jmény na údajně vyhrané částky, které si rozdělili ve dnech uvedených v rozsudku,
III. společně s obviněnou M. S.
obviněný J. K. stejným způsobem popsaným pod bodem I. v herně V., P., nechal podepsat obviněné S. na údajně vyhrané částky se smyšlenými jmény, které si poté rozdělili, v rozsudku specifikované dlužní úpisy,
IV. společně s obviněnou K. H.
obviněný J. K. stejným způsobem popsaným pod bodem I. v herně V., P., nechal podepsat obviněné H. dlužní úpisy se smyšlenými jmény na údajně vyhrané částky, které si rozdělili ve dnech uvedených v rozsudku,
V. společně s obviněnou A. J.
obviněný J. K. stejným způsobem popsaným pod bodem I. v herně V., P., nechal podepsat obviněné J. dlužní úpisy se smyšlenými jmény na údajně vyhrané částky, které si rozdělili ve dnech uvedených v rozsudku,
VI. společně s obviněnými M. V. a D. K.
obviněný J. K. stejným způsobem popsaným pod bodem I. v herně V., P., nechal podepsat obviněné V. a K. dlužní úpisy se smyšlenými jmény na údajně vyhrané částky, které si rozdělili ve dnech uvedených v rozsudku,
VII. společně s obviněnou D. H.
obviněný J. K. stejným způsobem popsaným pod bodem I. v herně V., P., nechal podepsat obviněné H. dlužní úpisy se smyšlenými jmény na údajně vyhrané částky, které si rozdělili ve dnech uvedených v rozsudku,
čímž společnosti M. J. F. H., s. r. o., P., způsobili celkovou škodu ve výši 178.000,- Kč, z toho obviněná H. společnosti vrátila částku 17.800,- Kč.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a uložil mu za to podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou společnost M. J. F. H., s. r. o., B., s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věch občanskoprávních.
Uvedeným rozsudkem byl současně obviněný J. K. (a v tomto bodě obžaloby rovněž obviněná I. S.) podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek v něm specifikovaný, jímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obviněný stíhán. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená společnost M. J. F. H., s. r. o., B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věch občanskoprávních.
Tímto rozsudkem byli uznáni vinnými i další obvinění I. S., M. S., B. Š., K. H., A. J., M. V., D. K. a D. H. a byly jim uloženy tresty, případně někteří z nich byli také zproštěni obžaloby (pro část žalovaného jednání).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný J.K. odvolání, které projednal Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2003, sp. zn. 7 To 227/03, a usnesením rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o náhradě škody, kterým byla podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozená společnost M. J. F. H., s. r. o., B., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému J. K. dne 26. 11. 2003, jeho obhájci JUDr. J. K. dne 18. 11. 2003 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 3 dne 14. 11. 2003.
Dne 23. 1. 2003 učinil obviněný J. K. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze a které bylo adresováno Nejvyššímu soudu. Dovolací důvod vymezil ustanovením „§265b, písm. g) tr. ř.“ s tím, že jeho skutky byly nesprávně právně posouzeny.
V následujícím textu svého podání rozvedl argumenty, které měly citovaný dovolací důvod naplňovat. Namítl, že soud prvního stupně nevzal v úvahu výpovědi svědků V., W. a Z. v tom smyslu, že nikdy neměl a nemohl mít podrobnou znalost systému hracích automatů, a že se ani tento soud, ani soud druhého stupně nezabývaly rozpory ve výpovědích dalších obviněných a nesprávně si z nich dovodily, že spoluobvinění věděli, jak operace u výherních automatů prováděl. Zdůraznil, že finančních výher, jež mu byly vyplaceny, dosahoval hrou na automatech pomocí softwarové chyby, která byla v programu již od výrobce, přičemž ve většině případů věděl, v jaký časový okamžik a v jaké výši dosáhne výhry, a některé výhry získal náhodnou kombinací výherních symbolů; v této souvislosti akcentoval i to, že pouze k takovému jednání se doznal, a popřel, že by měnil části v počítačích, případně že by si z dílny dovážel jiné jejich části, které by mu umožnily stočit výhry uměle vytvořené v servisním středisku, a odkázal na znalecký posudek a výpověď znalce prof. U., jenž potvrdil jednak, že sledováním posloupnosti měnících se obrázků na automatu lze odpozorovat, kdy přijde výhra, a dále, že zadržené desky nebyly použity k trestné činnosti, jak tvrdil nalézací soud. Dovolatel rovněž polemizoval s tím, jak se soudy vypořádaly s další skutečností, a to manipulací s destičkou – platinou; uvedl, že výměna platiny, o níž vypovídali další obvinění jako o „vyndávání nějaké destičky“, je běžnou servisní činností. V tomto směru také poukázal na to, že znalec prof. U. označil za jediný možný způsob vyvolání výhry, aniž by proběhla hra, výměnu EPROMU; k tomu podotkl, že EPROM nikdy neměnil a nikdo jej při takové činnosti ani neviděl. Dále uvedl, že soud druhého stupně sice rozlišil, co je hluboká znalost systému, avšak nezohlednil náležitě výpověď znalce, a rovněž nesprávně vyslovil, že jej usvědčují výpovědi svědků V., W. a dalších; obdobně chybně hodnotil i výpověď svědka D.
Závěrem obviněný uvedl, že rozhodnutí jsou založena na řízeních, která vykazují podstatné vady, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení soudu druhého stupně ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil, a pokud uzná za vhodné, věc přikázal k novému projednání jinému soudu.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 19. 3. 2004 uvedl, že ačkoliv obviněný opřel svoje dovolání výslovně o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní argumenty, které ve svém mimořádném prostředku rozvedl, pod něj nejsou podřaditelné. Namítané vady v činnosti soudu, tedy vadné hodnocení jednotlivých důkazů, mají povahu procesní, nikoli hmotně právní, a proto neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, a ani jinému zákonnému důvodu dovolání ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Současně souhlasil s tím, aby toto rozhodnutí dovolací soud učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Dále Nejvyšší soud zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. I když se obviněný dopustil drobné nepřesnosti, jestliže dovolací důvod vymezil ustanovením „§265b, písm. g) tr. ř.“, z jeho slovního vyjádření („důvod dovolání spatřuji v nesprávném právním posouzení mých skutků“) je nepochybné, že měl na mysli ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Po tomto konstatování se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost(k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojí výlučně proti hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů, když současně provádí jejich vlastní hodnocení a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Tak je tomu v případě, jestliže svoji vinu popírá a tvrdí, že výher dosahoval hrou na automatech pomocí softwarové chyby, která již byla v programu od výrobce, a nikoliv tím, že by jakkoliv zasahoval do počítačů v nich, zejména tak, že by do těchto vkládal jinou část, která by umožnila stočit výhru uměle vytvořenou v servisním středisku, přičemž poukazuje na to, že výměna destičky – tzv. platiny, o níž hovořili spoluobvinění, je běžnou servisní činností, stejně jako když namítá, že soudy nehodnotily správně jednak výpovědi svědků V., W., Z. a D., a jednak ve věci vypracovaný znalecký posudek a výpovědi znalce prof. U., a nezabývaly se rozpory ve výpovědích dalších obviněných. Takové výhrady svědčí o požadavku obviněného změnit toliko skutkové zjištění soudu prvního stupně a současně jsou polemikou s tím, jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že většina v dovolání uvedených výhrad je ve své podstatě totožná s těmi, které obviněný uvedl již ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, tento se jimi podrobně zabýval.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a