ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.443.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 443/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2004 o dovolání podaném obviněným P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2003, sp. zn. 3 To 74/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 75/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. B. byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 3 T 75/2002, uznán vinným, že
ve Z. dne 13. 9. 2002 kolem 19.30 hodin v bytě na S. ulici v silně podnapilém stavu po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadl R. P., a to tak, že ho kuchyňským nožem s délkou střenky 12 cm bodl do levého ramene a poté ho bodl do břicha, což mělo za následek zejména bodnou ránu nad pupkem vlevo pronikající prakticky až k páteři, přičemž došlo k několikanásobnému proříznutí tenkého střeva, k proříznutí tepny a žíly okružních cév a k proniknutí přední i zadní stranou srdečnice v její břišní části s tím, že se jednalo prakticky o zranění smrtelné, kdy jenom souhra šťastných náhod a perfektní chirurgický výkon zachovaly poškozeného při životě, s následným výrazným omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů a s dosud neurčenou délkou léčení.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. a uložil mu za to podle téhož ustanovení trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2003, sp. zn. 3 To 74/2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému P. B. dne 8. 4. 2003, jeho obhájkyni JUDr. E. D. dne 7. 4. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Zlíně dne 4. 4. 2003.
Dne 9. 6. 2003 učinil obviněný P. B. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně a které bylo adresováno Okresnímu soudu ve Zlíně. Jako dovolací důvod v něm uplatnil ten, který je obsažen v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že skutek, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a uveden v rozsudku, nelze po právní stránce kvalifikovat jako trestný čin, a jestliže se odvolací soud s nesprávnými právními závěry nalézacího soudu ztotožnil, spočívá jeho rozhodnutí rovněž na nesprávném právním posouzení daného skutku.
V podrobnostech k takto vymezenému důvodu dovolání rozvedl, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, protože při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť k náležitému objasnění věci nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, v důsledku čehož se soud náležitě nevypořádal s jeho obhajobou. Poukázal na to, že od počátku trestního řízení svoji vinu popírá, a uvedl, že to byl on, kdo byl poškozeným napaden a pouze se bránil v mezích krajní nouze a nutné obrany (odkázal přitom na obsah svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně). Další námitky vznesl proti znaleckému posudku, jenž byl ve věci vypracován; s jeho závěry nesouhlasil, neboť znalec nezohlednil, že poškozený byl v době incidentu daleko vyšší tělesné hmotnosti a fyzicky zdatnější než on, a uvedl rovněž, že mu zranění na levém rameni nezpůsobil. Výhrady uplatnil i k výpovědím svědků H. a B., když namítl, že jsou rozporuplné a tvrzení prvně jmenovaného svědka nepravdivé; v této souvislosti zdůraznil, že poškozený, ani další jím navržení svědci nebyli vyslechnuti a nebyl vyhotoven ani revizní znalecký posudek a uskutečněna rekonstrukce, jak požadoval. Uzavřel, že soudy obou stupňů tak vycházely z neúplného a nejasně zjištěného skutkového stavu a jejich skutková zjištění nemohou obstát; v důsledku nesprávného rozhodnutí o vině pak nemůže obstát ani výrok o uloženém trestu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i další rozhodnutí na zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, a dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 3. 3. 2004).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 7. 4. 2004 nejprve k označení dovoláním napadeného rozhodnutí uvedla, že až na druhé straně podání je zhojena původní formální vada ze strany první a vymezeno, že směřuje „také“ proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2003. Následně konstatovala, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod zůstal v daném případě v poloze formálního tvrzení a nebyl věcně naplněn, neboť obviněný cestou zpochybnění výsledků provedeného dokazování a způsobu jejich hodnocení napadl přisouzený skutkový stav věci vlastní verzí proběhlého skutkového děje opírající se o námitku jednání v nutné obraně; uvedená námitka je tak postavena na nutnosti změny soudy učiněných skutkových zjištění. Za daného stavu taková výhrada nenaplňuje ani zvolený, ani žádný další dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř. a státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá (mimo rozsudku soudu prvního stupně) rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojí výlučně proti způsobu provedení a hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů (jak ostatně i sám výslovně uvádí: … obviněný se skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Zlíně nesouhlasí, protože při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť k náležitému objasnění věci nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, v důsledku čehož se soud náležitě nevypořádal s jeho obhajobou …Okresní soud ve Zlíně a poté i odvolací soud vycházel z neúplného a nejasně zjištěného skutkového stavu, takže jeho skutková zjištění nemohou obstát …), když současně provádí jejich vlastní hodnocení a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Tak je tomu v případě, kdy tvrdí, že to byl on, kdo byl poškozeným napaden a pouze se bránil v mezích krajní nouze a nutné obrany, přičemž namítá, že závěry ve věci vypracovaného znaleckého posudku jsou nesprávné, výpovědi svědků rozporuplné a výpověď svědka H. navíc nepravdivá, a nesouhlasí s tím, že nebyli vyslechnuti další jím navržení svědci, nebyl vyhotoven revizní znalecký posudek a nebyla konána rekonstrukce. Takové jeho výhrady svědčí o požadavku změnit toliko skutkové zjištění soudu prvního stupně a současně jsou polemikou s tím, jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným). Ze strany obviněného jde o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož naplnění dovolatel dovozuje ze zmíněných nedostatků až následně, když na nesprávnost právního posouzení skutku usuzuje na podkladě skutkových zjištění odlišných, než k jakým dospěl soud prvního stupně (s jehož závěry jak skutkovými, tak právními se bezezbytku ztotožnil i soud odvolací), tyto se snaží zvrátit a předkládá vlastní popis dané situace. Nejvyšší soud v této souvislosti poznamenává, že i závěr, zda obviněný jednal v době činu kladeného mu za vinu v nutné obraně podle §13 tr. zák., resp. krajní nouzi podle §14 tr. zák. či nikoli, je sice otázkou hmotně právního posouzení, které však musí vycházet ze skutkového zjištění učiněného na podkladě provedeného dokazování.
Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že shodné výhrady, které obviněný uplatnil v dovolání, již uvedl v odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně a jsou také opakováním jeho obhajoby z řízení před tímto soudem. Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, tento se jimi zabýval a vypořádal se s nimi.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a