ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.571.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 571/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 o dovolání podaném obviněným S. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 8 To 242/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 405/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2003, sp. zn. 6 T 405/2002, uznán vinným, že společně s obviněnými P. J. a P. R.
dne 13. 7. 2002 v době kolem 5.30 hodin v B. na ul. K. zazvonili u domu a poté, co majitel domu P. K. otevřel vchodové dveře, dožadovali se vstupu dovnitř, což P. K. odmítnul, následně obviněný J. strčil do pootevřených dveří nohu, tím zabránil jejich zavření a násilím zatlačil do dveří, čímž odstrčil P. K. do chodby domu a všichni tři obvinění vešli dovnitř, kde obvinění J. a P. začali P. K. slovně vyhrožovat fyzickou likvidací a podpálením domu, pokud jako svědek ve věci vedené u Městského soudu v Brně, sp. zn. 6 T 444/2001, nezmění svoji výpověď a bude vypovídat proti obviněnému J., který byl v uvedené věci obžalován pro trestný čin loupeže podle §234 odstavec 1 trestního zákona, přičemž dům všichni tři obvinění opustili až v souvislosti s přivoláním policie.
Takto zjištěné jednání obviněného S. P. soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestné činy vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. a uložil mu za to podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Uvedeným rozsudkem byli současně uznáni vinnými i obvinění P. J. a P. R. a byly jim uloženy tresty.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni jmenovaní obvinění odvolání, která projednal Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2003, sp. zn. 8 To 242/2003. Usnesením rozhodl tak, že odvolání obviněných P. J. a S. P. podle §256 tr. ř. zamítl a odvolání obviněného P. R. podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému P. J. dne 22. 1. 2004, jeho obhájci JUDr. D. S., CSc. dne 16. 1. 2004, obviněnému S. P. dne 7. 1. 2004, jeho obhájkyni J. S. dne 16. 1. 2004, obviněnému P. R. dne 14. 1. 2004 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 7. 1. 2004.
Dne 1. 3. 2004 učinil obviněný S. P. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně a které bylo adresováno Městskému soudu v Brně. V obecné rovině uvedl, že svůj mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvod uvedený v 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na „nesprávném hmotně právním posouzení skutku“.
V dalším textu rozvedl argumenty, které měly citovaný dovolací důvod naplňovat. Namítl, že byl uznán vinným trestným činem, kterého se měl dopustit na svědku K., ačkoliv v řízení nebylo prokázáno, že by mu bylo známo, že jmenovaný vystupuje jako svědek v jiné trestní věci, a soudy obou stupňů nepřihlédly k jeho tvrzení, že předmětný dům navštívil v souvislosti s poskytováním erotických služeb (skutečnost, že v domě mají privát děvčata, která takové služby poskytují, potvrdil i svědek K.). Dále vytkl odvolacímu soudu, že se dostatečně nezabýval tím, že soud prvního stupně nepostupoval při hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a nikterak se nevypořádal se zásadním rozporem ve výpovědi svědka K. a výpovědi strážníka U. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 19. 3. 2004).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 7. 4. 2004 úvodem stručně zrekapitulovala dosavadní řízení ve věci a obsah dovolání obviněného. Konstatovala, že jím uplatněná námitka k absenci okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby ve smyslu právní kvalifikace trestného činu vydírání podle §235 odst. 2 písm. e) tr. zák. je postavena na nedostatku zavinění, a pak má povahu kvalifikované námitky nesprávného právního posouzení skutku podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně však dospěla k závěru, že vzhledem k popisu přisouzeného skutku jí přisvědčit nelze; jestliže dovolatel s obviněným P. J. použili vůči poškozenému výhrůžek nejen fyzické likvidace, ale i pohrůžky spojené s možností ztráty střechy nad hlavou, a tedy těžké újmy majetkové povahy, aby jej donutili ke změně výpovědi v J. trestní věci, není důvodu pochybovat, že se tak stalo za splnění podmínky jejich oboustranného zavinění. Dále uvedla, že pokud se obviněný v dalším textu svého podání zabýval kritikou způsobu hodnocení provedeného dokazování z pohledu obsahu výpovědi obviněného P. J., poškozeného K. a svědka U. o tom, kde v době příjezdu policie stál, jde o zpochybnění skutkového zjištění, že společně s dalšími spoluobviněnými vešel dovnitř K. domu a tak narušil jeho domovní svobodu ve smyslu §238 odst. 1 tr. zák., a taková námitka nemá v rámci uplatněného dovolacího důvodu místa. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád zná jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Dovolací argumentace, kterou obviněný S. P. uplatnil ve svém podání a jíž odůvodnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemůže obstát. Dovolatel totiž jejím prostřednictvím brojí výlučně proti způsobu hodnocení důkazů a správnosti skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na jeho podkladě, přičemž provádí jejich vlastní hodnocení a předkládá vlastní verzi skutkového děje. Jeho výhrady, že v řízení nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že poškozený P. K. vystupuje jako svědek v jiné trestní věci, a tvrzení, že do předmětného domu přišel za účelem poskytnutí erotických služeb, stejně jako námitky, že odvolací soud se dostatečně nezabýval tím, že soud prvního stupně nepostupoval při hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a nevypořádal se s rozpory ve výpovědích poškozeného a svědka U., svědčí o požadavku obviněného změnit toliko skutkové zjištění soudu prvního stupně a současně jsou polemikou s tím, jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně; z těchto tvrzených nedostatků skutkové povahy pak obviněný až následně dovozuje nesprávnost právního posouzení daného skutku. V žádném případě tak nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným), nýbrž o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že výhrady, které obviněný uplatnil v dovolání, jsou opakováním jeho obhajoby z řízení před soudy obou stupňů; jak je zřejmé z odůvodnění jejich rozhodnutí, oba rozhodující soudy se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a