ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.617.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 617/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2004 o dovolání obviněné K. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 4 To 652/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 192/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 3 T 192/2003, byla obviněná K. V. uznána vinnou trestným činem pohrdání soudem podle §169b tr. zák. a odsouzena podle §169b tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden měsíc, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se trestného činu dopustila tím, že přestože byla řádně předvolána, nedostavila se jako svědek k hlavnímu líčení, které se konalo u Krajského soudu v Brně ve věci obviněného A. G. pod sp. zn. 50 T 11/2002, a to ve dnech 6. 2. 2003 a 12. 3. 2003, přičemž za první nedostavení jí byla uložena pořádková pokuta ve výši 1.000,- Kč, a soud vzhledem k tomu nemohl rozhodnout.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které směřovalo výlučně proti výroku o trestu. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 4 To 652/2003, bylo podle §256 tr. ř. odvolání obviněné zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce proti usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě dovolání. Zaměřila je proti výroku o vině i výroku o trestu a odkázala v něm na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítla, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu pohrdání soudem podle §169b tr. zák., poněvadž za tento trestný čin nemohla být v době jeho spáchání odpovědná. Uvedla, že soudy nesplnily svou zákonnou povinnost zkoumat všechny okolnosti případu a nepostupovaly tak, aby byl řádně zjištěn skutkový stav, zejména nezjišťovaly její příčetnost v souvislosti s porodem dítěte, k němuž došlo dne 19. 1. 2003, tedy v době před spácháním činu. Dodala, že v době spáchání činu byla v období šestinedělí, což je stav, který je doprovázen velkým náporem na fyzický a psychický stav žen. Dále zdůraznila, že soudy nepostupovaly správně, byl-li jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Uložení tohoto druhu trestu bylo podle ní v rozporu s jeho účelem i s jejími osobními poměry. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněné nesměřovaly proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Upozornila, že ve vztahu k námitkám, jež se týkaly výroku o vině, obviněná vytýkala nesprávná skutková zjištění; vady této povahy však nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. Námitky proti výroku o trestu by podle ní mohly být za určitých okolností subsumovány pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněná v dovolání nespecifikovala. Aplikaci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nelze podmiňovat skutečností, že soudy při výměře trestu nepřihlédly k osobním poměrům obviněné a že trest je nepřiměřeně přísný. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti je podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovoláním lze podle §265a odst. 1 tr. ř. napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozhodnutí vyjmenovaná v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání tedy je, aby proběhlo řízení před soudem prvního stupně, aby ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí majících povahu rozhodnutí ve věci samé, a aby dovolání nebránily žádné překážky (zejména podle §265a odst. 3, 4 tr. ř.); dovolatel pak může s dovoláním uspět za předpokladu, že je dán některý z výslovně stanovených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o náhradě škody) apod.
V těchto souvislostech nelze nezaznamenat, že zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.).
O takové situace v posuzovaném případě evidentně nešlo. Podmínky pro aplikaci §254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, poněvadž odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, a nebyly splněny ani podmínky pro použití §254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky; vada této povahy však zjištěna nebyla.
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 192/2003 se podává, že proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, jež směřovalo výlučně proti výroku o trestu. Ten shledávala nepřiměřeně přísným a domáhala se uložení mírnějšího druhu trestu. Jestliže bylo odvolání podáno pouze proti oddělitelnému výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost toliko tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, aniž byl přitom s ohledem na povahu vad vytýkaných v odvolání obviněné v konkrétním případě povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., mohla dovolatelka napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně.
Jestliže se obviněná domnívala, že soud prvního stupně neprovedl všechny potřebné důkazy a že nesprávně hodnotil provedené důkazy, v důsledku čehož měl učinit vadný výrok o její vině, měla tyto skutečnosti namítat nejpozději v odvolacím řízení. Pochybila, když nesprávnost skutkových zjištění a nesprávnou právní kvalifikaci namítla až v řízení o dovolání. Dovolání obviněné proti výroku o vině, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a nebyl povinen přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., není přípustné. Jiný závěr by byl v kolizi s podstatou a funkcí dovolání (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 660/02). K námitkám této povahy proto dovolací soud nepřihlížel. Obviněná mohla proto podat dovolání opřené o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. jen proti výroku o trestu.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je významné, že dovolání bylo podáno za účinnosti zák. č. 200/2002 Sb. S poukazem na §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněná však neuvedla nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo; z dovolání není zřejmé, jaký výrok by měl v napadeném usnesení chybět či být neúplný. Ze smyslu jejích námitek vyplývá, že patrně přehlédla změnu, kterou ve vymezení dovolacích důvodů založil zák. č. 200/2002 Sb. (účinný od 24. 5. 2002), a ve skutečnosti měla na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněné nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ nevztahuje ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“.
Odvolání obviněné bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g)tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Právního posouzení skutku a ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení se však netýkaly námitky obviněné, které směřovaly výlučně proti přiměřenosti trestu. Námitky tohoto charakteru nelze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani prostřednictvím speciálního zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který se vztahuje k trestu (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení ve vztahu k druhu a výměře trestu vytýkat nelze. Obviněná však neuvedla nic, co by tento dovolací důvod naplňovalo.
Pachatele trestného činu pohrdání soudem podle §169b tr. zák. lze potrestat odnětím svobody až na dva roky nebo peněžitým trestem. Byla-li obviněná odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody jeden měsíc, nelze z hlediska dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytýkat, že jí byl uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin pohrdání soudem podle §169b tr. zák.
Vytýkala-li obviněná, že nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem nepřiměřeně přísným, dostatečně neodrážející její osobní poměry, nebylo možné k této části dovolání přihlížet nejen se zřetelem k uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani se s ohledem na další důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková