ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.636.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 636/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. června 2004 o dovolání podaném obviněným M. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 5 To 848/2003, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. 101 T 27/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 11. 8. 2003, sp. zn. 101 T 27/2003, uznán vinným, že
1. společně s obviněným D. M.
dne 1. 9. 2002 kolem 01.00 hodin v H.– S., okres K., v baru M., v přítomnosti nejméně devíti hostů restaurace, bezdůvodně fyzicky napadli poškozeného V. T., a to tak, že obviněný M. G. přistoupil k poškozenému a tohoto jedenkrát udeřil pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem do prostoru barového pultu, kde tohoto poškozeného spolu s obviněným D. M. kopali do hlavy a po celém těle, poté oba obvinění společně metali po poškozeném V. T., jakož i po dalších hostech a celé restauraci vrhali sklenice a skleněné popelníky, přičemž přesto, že se poškozený V. T. snažil vykrývat skleněné předměty, nejméně jednou z vržených sklenic byl zasažen do obličeje a nejméně v jednom případě byl obviněným M. G. udeřen popelníkem do hlavy, přičemž takto poškozenému V. T. způsobili zranění v podobě otoku a krevního výronu levého horního a dolního víčka, tržnou ránu pravého obočí velikosti 5 cm s přechodem na kořen nosu a další tržnou ránu hlavy ve tvaru L velikosti 8 cm, přičemž tato poranění si vyžádala dobu léčení a pracovní neschopnost od 1. 9. 2002 do 26. 9. 2002, a jen díky náhodě u poškozeného V. T. nedošlo napadením ke vzniku nepoměrně závažnějších poranění v podobě ztrátového poranění oka nebo poranění mozku a dalšímu hostu restaurace J. P. způsobili řeznou ránu levého lýtka, která si nevyžádala lékařské ošetření a pracovní neschopnost,
2. společně s obviněným D. M. a dalším pachatelem
dne 1. 9. 2002 v době od 05.00 hodin do 06.00 hodin v H. – M., okres K., ve velkoprodejně T. v podnapilém stavu odcizili ke škodě akciové společnosti T. S. ČR, P., postupně různé potraviny, alkoholické a nealkoholické nápoje nabízené k prodeji, a to tím způsobem, že tyto odebírali z regálů a na místě je společně konzumovali a po tomto jednání obviněný D. M. zastrčil za oděv 1 kus láhve alkoholu zn. J. B. o obsahu 0,5 l a 1 ks dámských kalhotek a takto všichni společně prošli pokladnami bez zaplacení, přičemž byli zadrženi ostrahou prodejny a tímto jednáním způsobili škodu celkem 781,10 Kč,
a obviněný M. G. se tohoto jednání dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 1. 1998, sp. zn. 8 T 131/97, který nabyl právní moci 10. 3. 1998, byl uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let se zařazením do věznice s dozorem, který vykonal dne 7. 10.1999.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jednak jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (jednání pod bodem 1. rozsudku), jednak jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (jednání pod bodem 2. rozsudku). Za to mu uložil podle §222 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Uvedeným rozsudkem byl uznán vinným i obviněný D. M. a byl mu uložen trest.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil soud prvního stupně oběma obviněným povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozeným V. T. škodu ve výši 7.254,- Kč, R. b. p., z. p., S. O., škodu ve výši 4.018,- Kč, a T. S. ČR, a. s., P., škodu ve výši 2.530,80 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný M. G. odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2003, sp. zn. 5 To 848/2003, a usnesením podle §256 tr. ř. je zamítl.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému M. G. dne 4. 2. 2004, jeho obhájkyni Mgr. R. M. dne 2. 2. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Karviné dne 30. 1. 2004.
Dne 2. 4. 2004 podal obviněný M. G. prostřednictvím výše jmenované obhájkyně osobně u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, dovolání proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, které opřel o dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
V následujícím textu svého podání rozvedl argumenty, které měly citovaný dovolací důvod naplňovat. Namítl, že oba soudy vzaly nesprávně za prokázané, že se měl dopustit trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví, když chybně vyhodnotily důkazní situaci a jeho obhajobu v tomto směru a konstatovaly, že je nevěrohodná a je vyvrácena výpověďmi dvou na sobě nezávislých svědků V. T. a A. Š.; postupovaly tak v rozporu se zásadou trestního řízení „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, neboť uvedené výpovědi byly rozporuplné a jeho obhajoba, jež od počátku trestního řízení nikdy nezměnil, tím byla potvrzena. V závěru svého podání uvedl, že dané trestné činy nespáchal, a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslala Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 22. 4. 2004). Současně zaslala přípis obhájkyni obviněného s upozorněním, že může souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obhájkyně jej obdržela dne 22. 4. 2004).
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 25. 5. 2004 po stručné rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného konstatovala, že jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s odůvodněním podání, neboť uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů; obviněný se domáhá jejich odlišného hodnocení, a tedy přezkumu rozhodnutí další odvolací instancí. Za takové situace bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení §265b tr. ř., a proto navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Dne 10. 5. 2004 učinil obviněný prostřednictvím své obhájkyně u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, podání, v němž sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Dovolatel jejich prostřednictvím totiž brojí výlučně proti hodnocení důkazů a správnosti učiněných skutkových zjištění soudy obou stupňů; tak je tomu v případě, jestliže svoji vinu popírá a namítá, že nebylo prokázáno, že se dopustil trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví, přičemž nesouhlasí s konstatováním soudů, že jeho obhajoba je nevěrohodná a byla vyvrácena výpověďmi poškozeného V. T. a svědkyně A. Š., a tvrdí, že tyto jsou rozporuplné. Jestliže se přitom dovolává zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ a poukazuje na to, že soudy nebyla respektována, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková výhrada směřuje rovněž do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů a nejde o námitku, která by se týkala otázky právního posouzení skutku ani otázky jiného hmotně právního posouzení. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a §2 odst. 2 tr. ř. a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností, kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se právě jen otázek skutkových. Z tvrzených nedostatků obviněný pak až následně dovozuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu, jak ostatně i sám uvádí: … trvám na tom, že byla nesprávně vyhodnocena soudem má obhajoba, a proto byl celý případ údajné trestné činnosti nesprávně právně posouzen …
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že námitky, kterými obviněný odůvodnil uplatněný dovolací důvod, jej materiálně nenaplňují, nýbrž ve skutečnosti jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy a jak se k jeho odvolání postavil soud druhého stupně. Ze strany obviněného jde proto o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a