ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.707.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 707/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2004 o dovolání podaném obviněným P. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 13 To 472/2003, ve věci vedené u Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 3 T 250/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 3 T 250/2003, uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil společně s obviněným K. S. tím, že dne 26. 9. 2002 kolem 19:30 hodin přijeli vozidlem obviněného P. B. zn. Ford Sierra do obce Ú. k domu, když nejdříve obviněný K. S. vnikl na pozemek u domu v ulici H., v úmyslu získat klíče od vozidla Ford Focus, a zde došlo k tomu, že poškozený M. R. po otevření dveří vystřelil z nelegálně držené zbraně, a to perkusního revolveru zn. Colt Navy, ráže 44 mm, když poté došlo k přetahování o tuto zbraň mezi ním a obviněným K. S., které vyvrcholilo na zahradě u domu, když si obviněný K. S. klekl na poškozeného M. R. a držel ho za vlasy, mezitím již obviněný P. B. překonal branku tak, že ji přelezl a pomohl v útoku na poškozeného M. R. tím, že mu kopal do obličeje a dále oba obvinění údery pěstí a kopanci útočili na poškozeného, kterému tímto způsobili mnohočetné oboustranné zlomeniny žeber vpravo i vlevo, lehký otřes mozku, rozsáhlé plošné krevní výrony a oděrky téměř celého obličeje, pohmoždění měkkých tkání hlavy a očních koulí a oděrky na hrudníku v délce 20 cm, když mu obviněný K. S. odcizil klíčky od osobního vozidla Ford Focus a donutil poškozeného, aby mu otevřel dveře garáže a vrata, aby obviněný K. S. mohl s výše uvedeným vozidlem odjet, což poškozený učinil, a v 21:45 hodin se oba obvinění na místo vrátili a byli zadrženi hlídkou policie.
Za to byl obviněný P. B. odsouzen podle §238 odst. 2, §35 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 15 měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců (k podmíněnému trestu odnětí svobody byl odsouzen i obviněný K. S.). Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně V. z. p. ČR způsobenou škodu ve výši 11.738,- Kč; poškozený M. R. byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 13 To 472/2003, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného P. B. podané proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Mělníku.
Proti tomuto rozhodnutí ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 3 T 250/2003, podal obviněný P. B. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Z. Ch. dovolání, doručené Okresnímu soudu v Mělníku dne 6. 5. 2004, jež odůvodnil odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
Dovolatel v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku nejprve uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně je založeno na nesprávném právním posouzení věci. S odkazem na porušení základních zásad trestního řízení dodal, že šlo jak o zásadu hodnocení důkazů ve vztahu k projednávanému skutku, tak o zásadu, že každý občan může být potrestán pouze za to, co skutečně spáchal, čímž byla porušena i zásada trestnosti činu. V této souvislosti zdůraznil, že zákon vyžaduje úmyslné zavinění. Následně zmínil, že bylo porušeno též právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V další části svého dovolání vytýkal odůvodněním napadených rozhodnutí nesprávné hodnocení provedených důkazů, které považuje za nekonkrétní a neúplné. Svou argumentaci zaměřil také proti rozsahu provedeného dokazování, pokud mu jako pachateli nebyly odebrány oděvní svršky, na jejichž základě by bylo možné prokázat, že trestný čin spáchal, a pokud nebyly sejmuty ani jiné vzorky, které by byly vyhodnoceny. Dokazování shledal neúplným ve vztahu ke své osobě, když jednak poukázal na to, že převážná většina provedeného dokazování má vztah toliko k obviněnému K. S., a také vytknul, že na místě činu nebyly nalezeny žádné stopy nebo otisky, které by svědčily o jeho přítomnosti na tomto místě. Ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví shledal nedostatečným, že jediným důkazem, kterým je v daném případě usvědčován, je výpověď poškozeného, aniž by byly provedeny důkazy jiné. V této souvislosti poukázal i na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který neshledal plnohodnotným pro zhodnocení skutečnosti, že poškozený po čtyřech dnech opustil na vlastní žádost nemocnici. Skutková zjištění, tak jak byla prokázána nalézacím soudem a následně potvrzena soudem odvolacím, dovolatel z větší části zpochybnil. Uzavřel, že soud prvního stupně rozhodl, aniž by měl jakékoliv důkazy o jeho vině a především o jeho úmyslu spáchat trestný čin, a že ze strany soudu chybí skutečně správné zhodnocení právního posouzení s ohledem na důkazní řízení.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „sám ve věci rozhodl rozsudkem, že obviněný P. B. se zprošťuje obžaloby v plném rozsahu, nebo aby rozhodl, že dovolání je důvodné a usnesením zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal“.
Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného P. B. v souladu s §265h odst. 2 tr. ř., navrhl prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a v prvé řadě shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné. Jestliže obviněný v úvodní části svého dovolání konstatoval, že toto směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 13 To 472/2003, nejde sice o označení zcela přesné, ale z jeho obsahu (viz §59 odst. 1 tr. ř.) je zřejmé, že dovoláním je napadáno především rozhodnutí soudu druhého stupně, který zamítl obviněným podané odvolání proti odsuzujícímu rozsudku prvostupňového soudu.
Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a na místě, kde lze podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvedl důvody dovolání obsažené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, neboť hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, jak je v dovolání rozvedl, se však týkají především skutkových zjištění, která považuje za nesprávná, když v této souvislosti brojí proti rozsahu provedených důkazů a vytýká napadeným rozhodnutím závěry o jejich věrohodnosti. Argumentace obviněného je tak svým obsahem zaměřena výhradně proti způsobu, jakým byl zjišťován skutkový stav věci, který je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se neztotožnil, a proto požaduje, aby odlišným hodnocením provedených důkazů, než jaké bylo použito soudem prvního stupně, byl změněn vymezený skutkový stav věci.
Pokud obviněný v rámci svého dovolání poukázal na otázku trestnosti činu, posouzení míry jeho zavinění a odpovědnosti za zavinění, objektivně tímto nevytýká napadeným rozhodnutím, že by na základě zjištěného a ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsaného skutku nesprávně tyto instituty po právní stránce vyhodnotily, ale pouze formálně na ně poukazuje ve snaze, aby byla vzata do úvahy jeho obhajoba a jím předkládaný způsob zhodnocení provedených důkazů. Na základě těchto velmi všeobecných tvrzení zpochybňuje závěry vyplývající z provedeného dokazování, které údajně nejsou s výše zmiňovanými zásadami v souladu. Obviněný v zásadě požaduje změnu skutkových zjištění, a to převážně v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát.
Jestliže obviněný P. B. v písemném podání uplatnil rovněž důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívající v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, nepodal k němu žádné srozumitelné vyjádření. Není proto zřejmé, který výrok by měl chybět, či ve kterém výroku spatřuje jeho neúplnost. Poukázal-li na to, že soud se při hodnocení důkazů nezabýval otázkou postavení a úlohy poškozeného na celém případu, jde opět o výhrady skutkové povahy, které nesvědčí pro závěr, že se jedná o chybějící výrok. Námitky tohoto druhu by však směřovaly nikoli proti výroku, ale výlučně proti odůvodnění rozhodnutí, což je ve smyslu §265b odst. 4 tr. ř. nepřípustné.
Závěrem je třeba uvést, že námitkami formulovanými výše uvedeným způsobem nebyl obviněným materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. Nejinak je tomu s dalším uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová