ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.868.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 868/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2004 o dovolání podaném obviněnou Z. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2004, sp. zn. 6 To 23/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, pod sp. zn. 18 T 188/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné Z. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná Z. S. byla rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 18 T 188/2002, podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. 2 Zt 208/1999, spočívající v tom, že
dne 25. 10. 1998 na ulici K. Č. v K., okres B., požádala J. P. a Š. K., aby ze dvora vyklidili věci patřící firmě R. M., e. a o. s. s tím, že následně odvezli do sběrny nejméně dvě pancéřové trubky o délce 3 metrů v ceně 399,20 Kč, čelní dveře rozvaděče RK s přepínáním v ceně 1.020,- Kč, 14 metrů kabelu CIKI 4Bx4 v ceně 317,20 Kč a 34 kg ocelových trubek 76,1 K 3,6 v ceně 688,50 Kč, i když obviněná věděla o tom, že jde o věci patřící poškozenému R. (správně má být R.) M., a způsobila tak poškozenému škodu ve výši 2.424,90 Kč,
čímž měla spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený R. M., odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě ve veřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2004, sp. zn. 6 To 23/2004. Rozsudkem podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a za podmínek §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. podle §226 písm. b) tr. ř. obviněnou zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. 2 Zt 208/1999, že
v době od 24. 10. 1998 do 25. 10. 1998 na ul. K. Č. v K., okres B., požádala J. P. a Š. K., aby z prostor dvoru domu vyklidili kabely, ocelové trubky, profily, úhelníky a další kovové předměty s tím, že se jedná o její věci určené do sběru, přičemž se ve skutečnosti jednalo o majetek a. r. E., a tímto jednáním způsobila a. r. E. škodu ve výši 19.029,69,- Kč,
čímž měla spáchat trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozeného R. M., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen obviněné dne 22. 4. 2004, jejímu obhájci Mgr. M. P. dne 21. 4. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále rovněž dne 21. 4. 2004.
Dne 21. 6. 2004 podala obviněná Z. S. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. V jeho úvodu zmínila obě shora citovaná rozhodnutí soudů obou stupňů a jako dovolací důvod uplatnila ten, který je vymezen v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dalším textu obviněná rozvedla argumenty, jimiž by měl být uplatněný dovolací důvod naplněn. Namítla především, že ačkoliv odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, když na rozdíl od něj popsal skutek přesně s podanou obžalobou, není z odůvodnění jeho rozhodnutí vůbec zřejmé, proč se tak stalo; tím, že změnil skutkovou větu v uvedeném směru, učinil tak v její neprospěch a porušil zásadu zákazu reformace in peius, neboť znění skutkové věty v rozsudku soudu druhého stupně je pro ni méně příznivé než znění z rozsudku nalézacího soudu (a to jednak pokud jde o dobu, kdy se měla skutku dopustit, a jednak co do způsobené škody) přesto, že tento rozsudek byl napaden odvoláním jen z její strany. Jestliže pak odvolací soud ve zprošťujícím výroku uvedl, že „měla svým jednáním způsobit škodu ve výši 19.029,69,- Kč“, mohlo přicházet v úvahu pouze zproštění z důvodu podle §226 písm. a) nebo c) tr. ř., a rozhodnutí soudu druhého stupně spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Dále dovolatelka vytkla soudům obou stupňů, že dospěly k nesprávnému závěru, že „vědomě nechala ze svého pozemku odvézt do sběrných surovin věci, o kterých věděla, že jsou vlastnictvím jiné osoby“; uvedla, že tato skutečnost nebyla jednoznačně prokázána, soudy svůj závěr opřely výlučně o tvrzení poškozeného R. M., který navíc tvrdí jen to, že předmětné věci se ztratily, a naopak zcela pominuly výpověď svědka J. Č. u hlavního líčení. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a přikázal Okresnímu soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněné zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 13. 7. 2004).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření ze dne 28. 7. 2004 úvodem stručně shrnul dosavadní řízení ve věci a obsah dovolání obviněné. Následně uvedl, že s dovolatelkou je možné souhlasit v tom, že rozsudek soudu druhého stupně je prakticky nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění nelze zjistit, z jakého důvodu došlo ke změně rozsudku soudu nalézacího, a v čem je odlišnost nového rozhodnutí od původního, jestliže obviněná byla zproštěna obžaloby z téhož zákonného důvodu; v této souvislosti navíc doplnil, že v předmětném rozsudku je nevídané množství pravopisných a písařských chyb, jaké by se v rozhodnutí krajského soudu neměly v žádném případě objevovat [tyto formální nedostatky ovšem nepostačují k naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Dále konstatoval, že porovnáním popisu skutku v rozsudcích soudů obou stupňů jsou patrné rozdíly, na něž obviněná upozorňuje, přičemž skutek popsaný v rozsudku odvolacího soudu odpovídá skutku definovanému v obžalobě; v tom zřejmě spočívá důvod, proč došlo ke změně rozsudku soudu nalézacího, byť to Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí nikde neuvádí. Pokud totiž soud rozhoduje o zproštění obžaloby pro konkrétní skutek, musí jít o týž skutek, pro který byla podána obžaloba, neboť se rozhoduje právě o takovém skutku; k úpravám v popisu skutku podle výsledků dokazování může dojít pouze v případě, že soud uzná obviněného vinným trestným činem, jenž byl spáchán předmětným skutkem. Jestliže tedy nalézací soud zprostil obviněnou obžaloby pro skutek popsaný odlišně od obžaloby, bylo toto rozhodnutí vadné a odvolací soud postupoval správně. V dané situaci nepřichází zásada zákazu reformace in peius vůbec v úvahu (její případné porušení by však samo o sobě ani uplatněný dovolací důvod nenaplňovalo), a výhrady obviněné jsou tudíž zjevně neopodstatněné. K dalším jejím námitkám státní zástupce uvedl, že směřují proti závěrům skutkové povahy, a jsou tedy v rámci dovolání irelevantní. Dospěl tak k závěru, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě trpí nedostatky formální povahy, jež nejsou cestou dovolání napravitelné, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl; současně vyslovil souhlas s tím, aby toto, případně i jiné rozhodnutí, učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jímž byla obviněná obžaloby zproštěna. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů. V takovém případě by se totiž dostával do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Dovolací soud je naopak povinen vycházet ze skutkových zjištění soudů prvního (a event. druhého) stupně a teprve v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav může posuzovat hmotně právní posouzení skutku. V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
V tomto ohledu nemohou obstát ty námitky obviněné, které směřují proti způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů a jimi učiněným skutkovým zjištěním; tak je tomu v případě, jestliže brojí proti závěru soudů obou stupňů, že „vědomě nechala ze svého pozemku odvézt do sběrných surovin věci, o kterých věděla, že jsou vlastnictvím jiné osoby“, a tvrdí, že tato skutečnost nebyla v průběhu řízení prokázána, soudy svůj závěr opřely výhradně o tvrzení poškozeného a zcela pominuly výpověď svědka J. Č. Takové výhrady jsou pouhou polemikou s tím, jak byl soudy zjištěn skutkový stav a hodnoceny provedené důkazy, a jde proto o výhrady, které stojí mimo rámec obviněnou deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pod obviněnou uplatněný důvod dovolání nelze podřadit ani její argumentaci záležející v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, když popis skutku v něm je shodný s tím, jak byl formulován v obžalobě, avšak současně odlišný a pro ni méně příznivý než ten, který je obsažen v rozsudku soudu prvního stupně, v důsledku čehož došlo k porušení zásady zákazu reformace in peius; na základě znění skutkové věty v rozsudku soudu druhého stupně pak měla být zproštěna obžaloby podle §226 písm. a) či c) tr. ř. Obviněná totiž námitkami takové povahy brojí proti tomu, jak byl skutek popsán ve zprošťujícím výroku rozsudku odvolacího soudu, tj. proti náležitostem výroku, jímž se obviněný zprošťuje obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., a současně proti postupu soudu druhého stupně, který v tomto směru napravil procesní pochybení soudu nalézacího. Nejvyšší soud v této souvislosti uvádí, že zproštění obžaloby se vždy týká skutku uvedeného v žalobním návrhu, nikoli jeho právního posouzení; v případě důvodu zproštění podle písm. b) §226 tr. ř. se přitom skutkový děj, který tvoří základ obžaloby, skutečně alespoň zčásti udál (došlo k tomu, v čem bylo spatřováno jednání a následek, tj. byla spolehlivě prokázána podstata skutku, o němž je soud povinen a oprávněn rozhodovat podle §220 odst. 1 tr. ř.; srov. rozhodnutí č. 37/1989-II. Sb. rozh. tr.), ale prokázaný skutek, pro nějž je obviněný stíhán, nenaplňuje všechny objektivní a subjektivní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu (§3 odst. 1, §4, §5 tr. zák.). O takovou situaci šlo i v dané věci (když zároveň nebyly splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu k projednání přestupku), a proto odvolací soud postupoval správně, jestliže obviněnou zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. a ve svém zprošťujícím rozsudku uvedl předmětný skutek tak, jak byl popsán v obžalobě podané na obviněnou Okresním státním zastupitelstvím v Bruntále dne 31. 5. 1999, neboť tak učinil v souladu s trestním řádem a odstranil vadu v rozsudku soudu prvního stupně (je vhodné přitom doplnit, že v rozhodnutí soudu druhého stupně skutečně absentuje příslušné odůvodnění, jak na to upozornila dovolatelka i státní zástupce ve svém vyjádření, avšak to ničeho nemění na správnosti rozsudku soudu druhého stupně v meritu věci).
Jestliže obviněná současně namítala, že odvolací soud svým rozhodnutím porušil zásadu zákazu reformace in peius, Nejvyšší soud uvádí, že tato zásada „zákazu změny k horšímu“ upravená v §259 odst. 4 tr. ř. a zakotvující, že odvolací soud nesmí k tíži obviněného změnit rozsudek, pokud bylo odvolání podáno v jeho prospěch, se váže výlučně k procesnímu postupu soudu při rozhodování o řádném opravném prostředku a její porušení (k němuž mělo podle dovolatelky dojít) znamená porušení ryze procesní normy, tj. procesní pochybení, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který (jak již bylo výše rozvedeno) je určen k nápravě vad v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a ani pod jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v daném případě navíc byla obviněná rozsudkem soudu druhého stupně zproštěna obžaloby v celém rozsahu, jak byla státním zastupitelstvím podána, tj. pro skutek, jímž měla způsobit škodu ve výši 19.029,69 Kč, kdežto rozsudkem soudu prvního stupně pro skutek, jímž měla způsobit škodu ve výši 2.424,90 Kč (jenž byl v tomto rozsahu zjištěn, resp. škoda v této výši prokázána), a tudíž z hlediska jejího postavení a jistoty je pro ni rozhodnutí odvolacího soudu příznivější.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné Z. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a