ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.936.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 936/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2004 o dovolání podaném obviněným V. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 38/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 147/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 3 To 38/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a §37a tr. zák. zrušen ohledně obviněného V. D. rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 3 T 147/2003, a trestní příkaz téhož soudu ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 4 T 55/2003. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud nově rozhodl tak, že jmenovaného obviněného uznal vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. (jednání popsané pod body I., II. a III. rozsudku) a uložil mu za to podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §37a tr. zák. společný trest v trvání šesti měsíců. Dále jej uznal vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchanými dílem ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (jednání popsané pod body IV., V., VI., VII. a VIII. rozsudku) a uložil mu za to podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Pro výkon uložených trestů zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit společně s obviněným S. L. poškozenému Z. D., škodu ve výši 1.750,- Kč. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit škodu i poškozeným J. Z. ve výši 6.958,- Kč, Ing. F. D. ve výši 459,- Kč, V. Š. ve výši 4.079,- Kč, V. P. ve výši 144,- Kč, a to společně s obviněnými J. V. a S. L., a výlučně obviněnému V. D. povinnost nahradit škodu poškozené M. P. a to ve výši 900,- Kč; se zbytky nároků na náhradu škody odkázal poškozené podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Opis rozhodnutí odvolacího soudu byl doručen obviněnému V. D. dne 15. 4. 2004, jeho obhájci JUDr. P. F. dne 14. 4. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství ve Zlíně dne 15. 4. 2004.
Dne 18. 5. 2004 podal obviněný prostřednictvím výše jmenovaného obhájce osobně u Okresního soudu ve Zlíně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, a to té jeho části, v níž byl uznán vinným jednáním popsaným pod body IV., V., VI. a VII. rozsudku, byl mu za ně uložen trest a bylo mu uloženo nahradit způsobenou škodu. V obecné rovině uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V podrobnostech rozvedl, že předmětné trestné činnosti se nedopustil, a tvrdil, že v době, kdy měla být spáchána, se nacházel v místě svého trvalého bydliště, tj. tři až čtyři kilometry od místa činu. Dále zdůraznil, že ve věci neexistuje přímý důkaz, jenž by ho ze spáchání trestných činů usvědčoval (ani v jednom případě nebyly nalezeny jeho stopy či otisky prstů), a namítl, že soudy obou stupňů pochybily, když nepřihlédly k jeho výpovědi a výpovědi dalšího obviněného S. L., který popřel jakoukoli jeho účast na trestné činnosti, a naopak zohlednily výlučně jeho minulost a výpověď obviněného J. V. Uzavřel, že soudy nepostupovaly správně, odsoudily jej protiprávně, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Brně v napadené části zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Předseda senátu soudu prvního stupně postupoval v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání obviněného zaslal Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně k případnému vyjádření a vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 10. 6. 2004). Současně zaslal přípis obviněnému a jeho obhájci s upozorněním, že mohou souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání (obviněný jej obdržel dne 10. 6. 2004 a jeho obhájce dne 9. 6. 2004).
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ze dne 29. 6. 2004 úvodem stručně zrekapituloval dosavadní řízení ve věci a obsah dovolání obviněného. Konstatoval, že jím uplatněné námitky k hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním stojí mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nenaplňují ani žádný jiný důvod dovolání. Za takové situace bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a proto státní zástupce navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a aby tak učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný i jeho obhájce přípisy ze dne 14. 6. 2004 a 11. 6. 2004 sdělili, že souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů. Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů obou stupňů (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád zná jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Námitky, které obviněný V. D. uplatnil ve svém podání a jimiž odůvodnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou v tomto ohledu obstát. Dovolatel totiž jejich prostřednictvím brojí výlučně proti způsobu hodnocení důkazů (vytýká soudům, že nepřihlédly k jeho výpovědi a výpovědi obviněného S. L., který potvrdil jeho obhajobu, a naopak zohlednily jen výpověď obviněného J. V.) a správnosti skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na jeho podkladě, přičemž tvrdí, že dané trestné činnosti se nedopustil, na místě činu v rozhodné době nebyl a jeho vina nebyla prokázána. Takové výhrady svědčí o požadavku obviněného změnit toliko skutkové zjištění nalézacího a odvolacího soudu, a v žádném případě tak nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“ (jímž byl obviněný uznán vinným), ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“ (tj. jiného, než je právní kvalifikace skutku, jímž byl obviněný uznán vinným), nýbrž o námitky, které jsou právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že výhrady, které obviněný uplatnil v dovolání, jsou opakováním jeho obhajoby z řízení před soudy obou stupňů; jak je zřejmé z odůvodnění jejich rozhodnutí, oba rozhodující soudy se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a