ECLI:CZ:NS:2004:8.TDO.959.2004.1
sp. zn. 8 Tdo 959/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2004 o dovolání obviněného L. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 4 To 25/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 1/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 31 T 1/2001, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák., dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a odsouzen za tyto trestné činy a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 18 T 175/2002, podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti silniční motorová doprava nákladní na tři roky. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 16. 5. 2003, sp. zn. 18 T 175/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 4 To 25/2004, k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. S. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., dvěma trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1, §148 odst. 2 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Obviněného odsoudil za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 2, 4 písm. b) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 16. 5. 2003, č. j. 18 T 175/2002-739, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 6 To 408/2003, podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti silniční motorová doprava nákladní na pět let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 16. 5. 2003, č. j. 18 T 175/2002-739, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 6 To 408/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Odvolání obviněného L. S. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 31 T 1/2001, podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání, protože byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že veřejné zasedání u Vrchního soudu v Olomouci bylo dne 4. 5. 2004 konáno v jeho nepřítomnosti. Obviněný vysvětlil, že k tomuto jednání byl řádně obeslán. Dne 3. 5. 2004 zaslal Vrchnímu soudu v Olomouci omluvu, aniž by v ní uvedl jakýkoliv souhlas s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. V této faxem zaslané omluvě specifikoval své zdravotní důvody spočívající v nemožnosti absolvovat cestu autobusem z K. do O. a zpět, protože nemohl sedět po dobu delší než deset minut. V další části svého dovolání obviněný podrobně popsal své zdravotní problémy a vyjádřil, že pokud Vrchním soud v Olomouci dne 4. 5. 2004 konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, když se ho nebyl schopen zúčastnit pro svůj nedobrý zdravotní stav, porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Tímto postupem odvolacího soudu bylo obviněnému znemožněno řádně se hájit, čímž bylo zásadním způsobem porušeno jeho ústavní právo zakotvené v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Obviněný svůj nepříznivý zdravotní stav srovnával se situací osob ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a domáhal se prostřednictvím analogie, aby na jeho situaci zkomplikovanou špatným zdravotním stavem byl aplikován stejný postup, podle něhož měl odvolací soud, který neměl jeho výslovné prohlášení o vzdání se práva účasti u veřejného zasedání, rozhodnout o odročení veřejného zasedání na pozdější dobu.
Z tohoto důvodu v závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 4 To 25/2004, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto, a podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, ve shodě s ustanovením §265l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zastupitelství dovolání obviněného obdrželo dne 27. 7. 2004, avšak do doby, kdy věc byla dovolacím soudem projednána, Nejvyššímu soudu ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. své vyjádření nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z této zákonné formulace je zřejmé, že uvedený dovolací důvod nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
V citovaném ustanovení se tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle tohoto článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána „…v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům“.
Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.). Citovaná ustanovení se musí uplatnit zejména za situace, kdy obviněný řádně a včas soudu oznámí, že se nemůže veřejného zasedání z objektivních důvodů zúčastnit, a případně vyjádří zájem na tom, aby se jej mohl zúčastnit v budoucnu (např. tím, že požádá o jeho odročení).
Přítomnost osob při veřejném zasedání obecně upravuje ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř. tak, že se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a - nestanoví-li zákon něco jiného - není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Je tak patrné, že toto ustanovení přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a tato není konkrétněji vymezena ani v žádném jiném ustanovení trestního řádu. Řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. upravujícího přípravu veřejného zasedání, a je závislé na tom, zda předseda senátu obviněného o veřejném zasedání pouze vyrozuměl nebo zda jej k němu předvolal. Ohledně řízení u odvolacího soudu platí speciální ustanovení §263 odst. 4 tr. ř., podle něhož v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Na projednávanou konkrétní věc toto posledně citované ustanovení nedopadá, protože obviněný se v době projednávání jeho odvolání před odvolacím soudem nenacházel ani ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, ale pobýval na svobodě. Pokud se v rámci svého dovolání domáhal analogie, kdy spatřuje podobnost svých zdravotních potíží s podmínkami osoby omezené vazbou nebo výkonem trestu na svobodě ve smyslu §263 odst. 4 tr. ř., jde o názor, který není možné akceptovat. V daném případě analogii nelze připustit pro absolutní odlišnost postavení nemocného obviněného s procesním postavením osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu.
Z ustanovení §238 odst. 1 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení, nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení mělo přiměřeně užít i na přítomnost obviněného při veřejném zasedání (srov. Nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 542/2000 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. 3 Tz 58/2001).
Ve vztahu k těmto zákonným ustanovením lze poukázat na fakta zjištěná v projednávané trestní věci. V obsahu spisu je na č. l. 888 založen pokyn předsedy senátu k nařízení veřejného zasedání na den 4. 5. 2004, z něhož je patrné, že obviněný byl o konání tohoto veřejného zasedání vyrozuměn prostřednictvím vzoru č. 7a tr. ř. „vyrozumění o veřejném zasedání“ (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. února 2002, č. j. 514/2001-org. o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení) a ke shodnému číslu spisu je připojená dodejka, z níž je zřejmé, že obviněnému bylo toto vyrozumění doručeno do vlastních rukou dne 24. 3. 2004.
Obhájce obviněného zaslal Vrchnímu soudu v Olomouci faxovou zprávu, kterou tento soud obdržel dne 3. 5. 2004, v níž je uvedeno (č. l. 891), že vzhledem k zdravotním potížím obviněného L. S. jej obhájce omlouvá z veřejného zasedání o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 31 T 1/2001. K této omluvě jsou připojeny faxové kopie dvou lékařských zpráv a na č. l. 894 následuje dopis přijatý Vrchním soudem v Olomouci též dne 3. 5. 2004, z jehož obsahu vyplývá, že obhájkyně obviněného zmocňuje k veřejnému zasedání JUDr. L. L. a současně sděluje, že obviněný L. S. dle vlastního vyjádření není schopen účastnit se veřejného zasedání, neboť v souvislosti se svým zdravotním stavem nemůže absolvovat cestu automobilem z K. do O., protože nemůže sedět po dobu delší než 10 minut. Dále je v této zprávě poukázáno na charakter zdravotních potíží obviněného a na to, že obsah omluvy nelze z důvodu dovolené ošetřujícího lékaře doložit lékařským potvrzením.
Jak vyplynulo ze způsobu, jímž byl obviněný o veřejném zasedání vrchním soudem vyrozuměn, toto vyrozumění obviněný obdržel včas a byl i poučen o tom, že veřejné zasedání se může konat v jeho nepřítomnosti. Pokud tedy na toto vyrozumění reagoval pouhou omluvou své neúčasti na jednání, aniž by požádal o odročení veřejného zasedání či sdělil, že na své účasti při veřejném zasedání trvá, byla v souladu se zákonem i poučením obviněného uplatněna fikce souhlasu obviněného s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti.
Vrchní soud v Olomouci proto neporušil právo obviněného na jeho obhajobu ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když veřejné zasedání dne 4. 5. 2004 konal v nepřítomnosti obviněného, a nedošlo tak k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu uvedeného ustanovení. Jak již bylo zmíněno výše, obviněný byl o konání daného zasedání toliko vyrozuměn, z čehož je zřejmé, že odvolací soud nepovažoval jeho přítomnost u něj za nezbytnou. Za situace, kdy obviněný v dopise zaslaném prostřednictvím obhájce výslovně nepožadoval odročení veřejného zasedání nařízeného na 4. 5. 2004 ani jinak výslovně nesdělil, že na své osobní účasti trvá, postupoval odvolací soud v souladu se shora citovanou právní úpravou. Námitka vznesená obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proti postupu odvolacího soudu je proto zjevně neopodstatněná.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a
Vypracovala:
JUDr. Milada Šámalová