ECLI:CZ:NS:2005:11.TDO.1482.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 1482/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2005 dovolání podané obviněným D. M. N., občanem V.s.r., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 55 To 276/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 43/2004, a rozhodl takto:
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. 4 T 43/2004, byl D. M. N. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to černé digitální váhy.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že na různých místech v L. i jinde v období od 29. 3. do 8. 12. 2003 opakovaně prodal přesně nezjištěné množství látky metamfetamin, zvané pervitin a označené jako psychotropní v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., M. J., za 80 000 Kč, R. C., za 20 000 Kč, O. H., aj. P., nejméně za 5 000 Kč, když cena 1 g drogy se pohybovala v rozmezí od 500 Kč do 1000 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 55 To 276/2004, napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Opis tohoto rozsudku byl doručen obviněnému dne 9. 9. 2004, jeho obhájkyni dne 7. 9. 2004 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Liberci dne 6. 9. 2004.
Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný dne 8. 10. 2004 prostřednictvím svého obhájce dovolání, jímž napadl všechny jeho výroky. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nikomu drogu nenabídl, neposkytl ani nezprostředkoval, což ostatně shodně uvedli i svědci. Rozpor v jejich výpovědích v hlavním líčení a přípravném řízení lze vysvětlit tím, že dle jejich tvrzení jim bylo vyhrožováno vazbou, pokud proti němu nebudou vypovídat. Navrhl vyslechnout i další svědky, kteří by potvrdili, že obchodoval pouze s mobilními telefony, soud však tento návrh zamítl. Namítá, že oba soudy nedošly k prokázanému závěru, že se dopustil uvedeného trestného činu. Dále pak soudy podřadily zjištěné jednání pod kvalifikaci trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ačkoli nebylo zjištěno přesné množství drogy a nedošlo ani k ohrožení na zdraví nebo na životě většího počtu osob. Tudíž nebylo na místě uložení trestu dle druhého odstavce uvedené skutkové podstaty. Poukázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu označené jím jako „6 Tdo/2003“. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a podle §265l tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle §265m tr. ř. sám rozhodl tak, že jej obžaloby zprostí nebo, pokud jej uzná vinným, mu uloží nižší trest.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že z konstatované dovolací argumentace je zcela nepochybné, že dovolatel zpochybnil závěr soudu, že se přisuzovaného skutku dopustil. Svou povahou tak dovolací námitky neodpovídají použitému dovolacímu důvodu, ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jakožto podané z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu z části i v tomto případě.
Dovolatel v textu dovolání nejprve namítá, že nikomu drogu nenabídl, neposkytl ani nezprostředkoval, což ostatně shodně uvedli i svědci. Vysvětluje rozpor v jejich výpovědích v hlavním líčení a přípravném řízení a dodává, že ačkoli navrhl vyslechnout i další svědky, kteří by potvrdili, že obchodoval pouze s mobilními telefony, soud však tento návrh zamítl. Oba soudy podle něj nedošly k prokázanému závěru, že se dopustil uvedeného skutku.
Obviněný tak v této části dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas s dostatečností provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li námitky dovolání od jím deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení §265b odst. 1 totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, aby rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Nejvyšší soud tedy k této části dovolání musí konstatovat, že shora citovanými a v textu dovolání konkrétně uplatněnými argumenty zákonný dovolací důvod naplněn nebyl, a proto je ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání v této části podáno z jiného důvodu, než povoluje zákon. Shora konstatovaná vada dovolání je jedním ze samostatných důvodů, pro které je Nejvyšší soud povinen dovolání odmítnout /§265i odst. 1 písm. b) tr. ř./. K tomuto postupu dovolací soud přistoupí, pokud se uvedený důvod odmítnutí vztahuje k celému rozsahu dovolání. Jelikož tak tomu v tomto konkrétním případě není (viz. níže), je na místě toliko konstatovat, že Nejvyšší soud se částí dovolání vztahující se k vadně uplatněnému důvodu již dále nezabýval.
K řádnému uplatnění shora citovaného zákonného dovolacího důvodu došlo ve zbývající části dovolání, v níž dovolatel namítá, že soudy podřadily zjištěné jednání pod kvalifikaci trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ačkoli nebylo zjištěno přesné množství drogy a nedošlo ani k ohrožení na zdraví nebo na životě většího počtu osob, tudíž nebylo na místě uložení trestu dle druhého odstavce uvedené skutkové podstaty. Nejvyšší soud tedy dále posuzoval otázku opodstatněnosti této části dovolání, jakožto další obligatorní podmínky pro zahájení přezkumu podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. Na základě porovnání argumentace obsažené v dovolání se základními informacemi podávajícími se z trestního spisu vedeného ve věci přitom dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí. Dovolání proto posoudil jako zjevně neopodstatněné.
K odůvodnění uvedeného závěru je třeba uvést následující:
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. se dopustí ten, kdo jako člen organizované skupiny nebo ve větším rozsahu neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Nejvyšší soud již v minulosti ve své rozhodovací činnosti vyslovil právní názor, že kvantitativní hledisko znaku „ve větším rozsahu“ podmiňujícího použití vyšší trestní sazby podle §187a odst. 2 tr. zák. trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů naplňuje již nedovolené přechovávání 10 g metamfetaminu (srov. rozh. pod sp. zn. 4 Tz 142/2000).
Dále pak Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že za situace, kdy není přesně zjištěno, v kolika případech a v jakém množství pachatel prodával drogu, je možné podle výsledků provedeného dokazování na naplnění znaku „ve větším rozsahu“ u trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. usuzovat též z výše peněžní částky, kterou za takto prodávanou drogu pachatel utržil, z kvality prodávané drogy i z délky doby, po kterou pachatel drogu prodával, popřípadě lze vycházet i z dalších obdobných okolností, za nichž byl čin spáchán (srov. rozh. pod sp. zn. 6 Tdo 620/2003 – tj. rozhodnutí, z něhož dovolatel cituje část odůvodnění, podle kterého kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve „větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Významné však vedle toho je také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, její kvalita a způsob provedení činu. Je namístě uvést, že při splnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák. postačí k naplnění kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. i splnění jen jednoho ze shora uvedených kritérií.).
Nejvyšší soud nemá důvod se od jím již dříve zaujatých právních názorů v této problematice odklánět a i ve vztahu k těmto přezkoumávaným rozhodnutím z nich tedy vychází. Zjistil-li nalézací soud, že obviněný opakovaně prodal sice přesně nezjištěné množství látky metamfetamin, avšak že šlo o prodej látky M. J. za 80 000 Kč, R. C. za 20 000 Kč a O. H. aj. P. nejméně za 5 000 Kč, při ceně 1 g drogy v rozmezí od 500 Kč do 1000 Kč, pak tímto logicky dospěl k závěru, že obviněný prodal uvedenou látku za cenu nejméně 105 000 Kč a současně v množství pohybujícím se v rozmezí od 105 do 210 g.
Na základě shora popsaného výkladu Nejvyšší soud konstatuje, že ve vztahu k dané věci, ačkoli se nalézacímu soudu nepodařilo zjistit přesné množství prodané látky, není pochyb o tom, že množství vyjádřené shora citovaným způsobem naplňuje znak “ve větším rozsahu“ ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Konečně pokud pak jde o námitku dovolatele, podle níž nedošlo k ohrožení na zdraví nebo na životě většího počtu osob, pak je třeba konstatovat, že si právní názor Nejvyššího soudu vysvětlil poněkud nepřesně, neboť ten neuvádí, že musí dojít k reálnému ohrožení zdraví nebo života většího počtu osob, nýbrž, že má jít o množství omamné látky tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob.
S ohledem na uvedené dovolací námitky tedy Nejvyšší soud uzavírá, že soudy v předchozím řízení nepochybily, vyhodnotily-li zjištěný skutek jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud tak, vycházeje z údajů obsažených ve spisu, dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2005
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch