ECLI:CZ:NS:2005:11.TVO.62.2005.1
sp. zn. 11 Tvo 62/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2005 stížnosti obviněných P. B. a P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 4 To 75/2005, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných P. B. a P. N. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 46 T 16/2004, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a obviněný P. N. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, obviněný P. B. v trvání pěti let a šesti měsíců, obviněný P. N. v trvání tří roků, pro jejichž výkon byli zařazeni do věznice s ostrahou, a obviněný P. B. dále k povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných Z. K., P. R., M. S., M. S. a M. V.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podali obvinění P. R., M. S., P. B., P. N. a Z. K. a v neprospěch obviněných krajský státní zástupce odvolání a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 4 To 75/2005, podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněné P. B. a P. N. i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podali oba obvinění stížnost, ve které shodně poukazují na to, že u nich není žádný důvod vazby, a navrhují, aby napadené usnesení vrchního soudu bylo zrušeno a oni byli propuštěni z vazby na svobodu. Obviněný P. N. ve své stížnosti pak dále poukazuje na porušení svých základních práv a svobod vyplývajících jak z Listiny základních práv a svobod, tak z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když o prodloužení jeho vazby bylo vrchním soudem rozhodnuto v neveřejném zasedání bez jeho slyšení.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obou obviněných bylo v průběhu dosavadního řízení opakovaně rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci. Rozsudkem soudu prvního stupně byli oba obvinění uznáni vinnými závažnými trestnými činy, a protože v této věci podal odvolání v jejich neprospěch krajský státní zástupce, jsou stále ohroženi vysokou trestní sazbou. Dosavadní způsob života obou obviněných, zejména vzhledem k tomu, že oba byli již v minulosti soudně trestání, činí u nich obavu z opakování trestné činnosti, zcela reálnou. U obviněného P. B. je s ohledem na výši hrozícího trestu navíc dána i obava z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat. V tomto směru je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem. Protože se Nejvyšší soud s napadeným rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci o vazebních důvodech plně ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných P. B. a P. N. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řád nevylučuje, aby rozhodnutí o prodloužení vazby podle §71 tr. řádu bylo učiněno v neveřejném zasedání. Pokud Vrchní soud v Olomouci před svým rozhodnutím žádného z obviněných nevyslechnul, nejde o postup, který by byl v rozporu s ustanovením §240 tr. řádu, příp. §242 odst. 2 tr. řádu, §243 tr. řádu, přičemž odchylný postup Vrchního soudu v Olomouci oproti názoru Ústavního soudu uvedenému v nálezu ze dne 23. března 2004, sp. zn. I. ÚS 573/02, s ohledem na výše uvedené okolnosti odůvodňující další trvání vazby obviněného, nemůže sám o sobě mít takové důsledky, které by mohly vést ke zrušení napadeného usnesení.
Trestní řízení proti obviněným trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti shromáždění důkazů, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera