ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.1751.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 1751/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Františka Ištvánka v exekuční věci oprávněné J., spotřebního družstva Z., družstva, zastoupené advokátem, proti povinnému L. N., zastoupenému advokátem, pro 202.179,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 9 Nc 614/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 9. 2002, č.j. 40 Co 337/2002-42, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 3. 2002, č.j. 9 Nc 614/2002-9, jímž Okresní soud v Jeseníku nařídil podle platebního rozkazu Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 2. 1994, sp. zn. Ro 262/94, k vydobytí pohledávky představující úroky z jistiny exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále jen „ex. ř.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že podkladové rozhodnutí, jež nabylo 8. 3. 1994 formální vykonatelnosti, je vykonatelné i materiálně, neboť obsahuje přesnou individualizaci osoby oprávněné a povinné, přesné vymezení práv a povinností, jakož i přesný rozsah a obsah plnění, a že povinný je věcně legitimován (platební rozkaz zavázal plnit žalovaného označeného jako „P. – výroba a prodej cukrářských a pekařských výrobků, podnikatel L. N. V exekučním řízení – pokračoval odvolací soud – věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí přezkoumávat nelze a soud je povinen z něho vycházet, dospěje-li k závěru, že jde o způsobilý exekuční titul.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž vytýká, že v době, kdy soud prvního stupně v této věci rozhodoval o nařízení exekuce, nebylo dosud pravomocné usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 3. 2002, sp. zn. E 1833/94, kterým byl výkon rozhodnutí pro tutéž pohledávku (spolu s jistinou) k návrhu oprávněné zastaven. Dále namítá, že osobou k plnění povinnou je ve skutečnosti B., spol. s r. o. „v likvidaci,“ jejímž jednatelem dovolatel byl, a teprve následně – až po uzavření smlouvy o dodávkách zboží, z níž vzchází vymáhaný nárok a kterou nepodepsal – se stal podnikatelem na základě živnostenského oprávnění. Navrhl, aby dovolací soud zrušil nejen rozhodnutí exekučních soudů obou stupňů, ale i vykonávaný platební rozkaz.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutí – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 ex. ř.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože užití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen námitkou nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením jeho argumentace – podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., i když jej ohlašuje, ve skutečnosti uplatněn nebyl) – k takovému závěru dospět nelze. Otázky nabízející se k přezkumu, tj. zda, resp. kdy nastává překážka řízení zahájeného či překážka věci pravomocně rozhodnuté (§83 odst. 1, §159a odst. 5 o.s.ř.), a relevance námitek proti rozhodnutí, které je podkladem exekuce, vyřešil odvolací soud – byť první z nich implicite – ve shodě s ustálenou soudní praxí.
V usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2003 pod č. 187, rovněž i v usnesení ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1481/2003, Nejvyšší soud vysvětlil, že samotnému nařízení exekuce podle §44 odst. 2 ex. ř. (dosud) probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu shora uvedené překážky nevytváří; určující je až obsah exekučního příkazu (§47 odst. 2, věta první, ex. ř.). Teprve jím totiž soudní exekutor stanoví, jakým způsobem bude exekuce provedena, takže teprve tehdy lze posoudit případnou totožnost způsobu postižení (soudním výkonem a exekucí) majetku povinného a totožnost předmětu, jehož se soudní výkon, resp. exekuce bude týkat.
Tvrzení, že dlužníkem je někdo jiný než povinný (osoba, jíž titul ukládá povinnost plnit) a že podkladové rozhodnutí tudíž neodráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků nalézacího řízení, se připíná k věcné správnosti exekučního titulu (zde platebního rozkazu, §40 odst. 1 písm. a/ ex. ř.). V exekučním řízení jsou však takové námitky bezcenné, neboť – jak správně zdůraznil odvolací soud – přezkum věcné správnosti podkladového rozhodnutí je zde zapovězen; obsahem rozhodnutí, jehož výkon byl navržen, je totiž exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet i při rozhodování o nařízení exekuce.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu