ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.177.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 177/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného N. d., příspěvkové organizace, zastoupeného advokátem, proti povinné T., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátem, pro 6.031.843,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 1223/2001, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2004, č.j. 16 Co 127/2004-179, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil (ve znění zohledňujícím nadbytečnost výroku o vyslovení souhlasu s podáním návrhu na provedení exekuce) usnesení ze dne 12. 11. 2001, č.j. 35 E 1223/2001-4, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 11. 2001, č.j. 35 E 1223/2001-6, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil podle platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 1993, sp. zn. 9 C 330/93, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 8. 1998, sp. zn. 23 C 34/96 (ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 7. 1999, sp. zn. 23 C 34/96, a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 22 Co 413/99) a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 1996, sp. zn. 13 Co 132/96, k vymožení pohledávky 6.031.843,- Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. K. M., soudní exekutorku. Po zjištění, že usnesením ze dne 26. 7. 2002, č.j. 35 E 328/2000-94, které nabylo 20. 8. 2002 právní moci, Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (budovy č. p. 1435 na pozemku parc. č. 944/2 v katastrálním území N., obci P.) a zřízením soudcovského zástavního práva na ní, odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení exekuce podle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), jsou splněny (tedy i případný nedostatek podmínky ve smyslu §159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o.s.ř.“/ byl – ve vztahu k předmětnému exekučnímu řízení – odstraněn).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž nesouhlasí s postupem soudu, který nařízení exekuce potvrdil, přestože vymáhaná pohledávka byla 1. 11. 2002 uhrazena a soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 5. 2003, č.j. 35 E 1223/2001-156, jež nabylo 26. 6. 2003 právní moci, exekuci podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. zastavil. Dovolatelka dále polemizuje s názory, které odvolací soud zaujal k tzv. negativním procesním podmínkám (řízení vedené pod sp. zn. 35 E 1223/2001 nemělo podle ní vůbec probíhat), a namítá, že vypuštěním výroku ve smyslu ustanovení §129 zákona č. 120/2001 Sb. odvolací soud nepřípustně modifikoval žalobní návrh oprávněného, čímž řízení zatížil vadou. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo (po obsahové stránce) potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jehož prostřednictvím povinná (také) správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud tímto dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda exekuce je navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno. V exekučním řízení se soud nezabývá tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna nebo jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného. Okolnost, že povinnost byla splněna, může být významná toliko v řízení o zastavení exekuce (§52 odst. 1, §268 odst. 1, §269 odst. 1 o.s.ř.). V daném exekučním řízení již ostatně byla – s odkazem na §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. –usnesením ze dne 30. 5. 2003, č.j. 35 E 1223/2001-156, exekuce zastavena, což však nijak nesouvisí s tím, že odvolací soud poté, co jeho původní rozhodnutí, jímž usnesení soudu prvního stupně potvrdil, Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 9. 2003, č.j. 20 Cdo 1751/2002-95, zrušil, znovu přezkoumal k odvolání povinné splnění předpokladů pro nařízení (v mezidobí již zastavené) exekuce.
Pokud dovolatelka opět napadá řešení otázek spojených s působením překážek litispendence a věci pravomocně rozhodnuté ve vztahu k dříve zahájenému řízení o výkon rozhodnutí vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 E 328/2000 (výkon v této věci byl pravomocně zastaven), pak nezbývá než odkázat na důvody shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu (uveřejněného v časopise Soudní judikatura 10/2003 pod č. 187), jímž byl odvolací soud vázán (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.) a z něhož také vycházel.
V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost může být založena toliko ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze účinně vytýkat vady řízení odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Stranou pozornosti dovolacího soudu proto zůstaly ostatní výtky v dovolání obsažené.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly oprávněnému, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání, s nímž se pojí, se nevztahuje k tomu, co bylo pro výsledek dovolacího řízení určující; žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu