ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2447.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2447/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného T. H., proti povinné České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, k vymožení jiné povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 23 E 39/2004 , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.května 2004, č.j. 23 Co 141/2004-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí k vynucení povinnosti povinné omluvit se oprávněnému, maje za to, že obrana povinné poukazující na souběžné nařízení exekuce pro vymožení téže povinnosti, dále na to, že vykonávaná povinnost byla již splněna a konečně že se povinná proti nařízení výkonu neměla možnost vyjádřit, je při nařízení výkonu nedůvodná, nerozhodná a nepřiléhavá.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež dovozovala z toho, že odvolací soud neuznal její zásadní námitku překážku zahájeného řízení a věci rozsouzené vyplývající z toho, že již byla v řízení vedeném mezi shodnými účastníky k vynucení téže povinnosti uložené tímtéž titulem pod sp.zn. Nc 896/2002 Obvodního soudu pro Prahu 7 nařízena exekuce. Podle názoru povinné by při délce řízení o zastavení výkonu rozhodnutí či exekuce rozhodování o jejích námitkách mohlo znamenat její ekonomickou likvidaci.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo odmítnuto, neboť není přípustné. Poukázal na to, že otázku střetu soudního výkonu rozhodnutí a exekuce řeší již publikované usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 20 Cdo 1751/2002 ( případně též sp.zn. 20 Cdo 1082/2004).
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
O takový případ však zjevně v projednávané věci nejde. Odvolací soud správně neshledal v situaci, kdy v době rozhodování nebyl dosud vydán exekuční příkaz, důvodnou námitku nedostatku podmínky řízení, která by měla dle povinné spočívat v tom, že v jiném řízení mezi shodnými účastníky byla nařízena exekuce k vymožené téže povinnosti uložené tímtéž titulem. Nejvyšší soud vyjádřil, že i ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce rozhodnutí ukládajících jinou povinnost než zaplacení peněžité částky může nastat překážka již vydaného pravomocného rozhodnutí, resp. věci zahájené jen, je-li způsob provedení výkonu vyjádřen ve vydaném exekučním příkazu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.října 2004, sp.zn. 20 Cdo 1082/2004 publikované v časopise Soudní judikatura č. 10/2004 pod poř. 204). Námitka splnění vymáhané povinnosti je při nařizování výkonu rozhodnutí nevýznamná; je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat leda v poměrech ust. §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., ostatně povinná již příslušný návrh na ní založený již podala. Poukaz na délku řízení pak obecně nemůže ovlivnit aplikaci zásadních procesních zásad výkonu rozhodnutí.
Nejde zde tak o existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá); rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené, standardní a nepochybné, jednak že dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu vystavila kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinná s dovoláním neuspěla, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §142 odst. 1, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se plnění domoci v rámci jeho soudního výkonu.
V Brně dne 23.února 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v.r.
předseda senátu