ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.2867.2004.1
sp. zn. 20 Cdo 2867/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné V. P. s.r.o., zastoupené advokátkou, proti povinné H. s.r.o., zastoupené advokátem, pro 869.212,30 Kč s příslušenstvím, o nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 73 Nc 88/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29.července 2004, č.j. 14 Co 335/2004-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci a jejím provedením pověřil určeného exekutora, maje za to, že obrana povinné založená na tvrzení, že vykonávané rozhodnutí není vykonatelné, není důvodná, protože prvostupňový soud posoudil okolnosti jeho doručování na rejstříkovou adresu povinné v plném souladu s §47 o.s.ř.
Povinná ve včasném dovolání namítla, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Podle povinné má její dovolání obecný právní význam, neboť zajistí právní jistotu ohledně postupu při doručování písemností právnickým osobám. Vykonávaný rozsudek byl povinné doručován několikrát na adresu jejího sídla, z níž se však adresát podle dodejky odstěhoval bez udání adresy, soud proto měl doručovat fyzické osobě, o které mu bylo známo, že je oprávněna jednat za povinnou, v daném případě na adresu bydliště jednatele, k čemuž měl k dispozici výpis z obchodního rejstříku.
Dovolání přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (a ve smyslu §52 odst. 1 a §130 zák. č. 120/2001 Sb. o návrhu na nařízení exekuce); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z toho plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání - bezcenné.
Dovolatelka v dané věci výslovně ani obsahově neformuluje výtku vad řízení, byť uvádí zákonnou citaci takového důvodu projednatelnosti dovolání. Své dovolání obsahově směřuje k přezkumu právního názoru odvolacího soudu, jímž vyložil předpoklad vykonatelnosti exekučního titulu v závislosti na splnění podmínky jeho řádného doručení povinné jako právnické osobě; z ustanovení §47 odst. 4 o.s.ř. (ve znění účinném od 1.1.2001 do 31.12.2004) dovozuje, že vykonávaný rozsudek měl být po té, kdy vyplynulo, že se povinná nezdržuje ve svém rejstříkovém sídle, doručován jednateli společnosti, údaje o jehož adrese bydliště byly zjistitelné z obchodního rejstříku. Takto odůvodněné dovolání ovšem otázku zásadního právního významu ani v rovině nesprávného právního posouzení nezakládá.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 23.2.2005, sp.zn. 20 Cdo 2524/2004, při výkladu obdobné věci vyložil §47 odst. 4 o.s.ř. ve znění od 1.1.2001 (tj. od účinnosti zák. č. 30/2000 Sb. do 31.12.2004, tj. do účinnosti zák. č. 555/2004 Sb.) tak, že nevyplývá-li z řízení, že určitá fyzická osoba je nositelkou oprávnění jednat za právnickou osobu ve smyslu §21 o.s.ř., nesmí soud s ní zacházet jako s tou, které se má doručovat písemnost, jež je právnické osobě adresována. Tento právní názor v dané věci odvolací soud zjevně zastával, když vyložil účinnost doručení povinné na její rejstříkovou adresu i v těch skutkových poměrech, kdy se soudu z doručování podávalo, že se povinná na takové adrese nezdržuje, kdy mu nebyla známa její jiná adresa a kdy mu nebyla podle obsahu spisu známa fyzická osoba oprávněná jednat za povinnou podle §21 o.s.ř., a kdy se tedy plně uplatní smysl fikce náhradního doručení právnické osobě nezdržující se na své rejstříkové adrese. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení proto být uplatněn důvodně nemůže a jeho uvedení v dovolání otázku po právní stránce zásadního významu nezakládá.
Rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) jako další zákonný důvod dovolání nemůže být dán v dané věci tam, kde námitky dovolatelky vycházejí z práva procesního.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Povinná s dovoláním úspěšný nebyla, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní sitzuaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26.dubna 2005
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu