ECLI:CZ:NS:2005:20.CDO.666.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 666/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Celního úřadu N. proti povinné K. N., spol. s r.o., zastoupené advokátem, prodejem movitých věcí, pro 18.794.303,44 Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 E 450/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.7.2004, č.j. 10 Co 786/2004-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Samo tvrzení, uvedl odvolací soud, že je vedena i daňová exekuce podle zákona č. 337/1992 Sb., pokud není současně doloženo, že v jejím rámci došlo k uspokojení (případně i částečnému) vymáhané pohledávky, totiž ku zastavení daného výkonu vést nemůže.
Povinná (posléze zastoupena advokátem) podala proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, v němž výslovně ohlásila dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm.a/ o.s.ř. a namítla, že oprávněný celní úřad nemá způsobilost být účastníkem řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. l písm. d/, odst. 2 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné bez dalšího, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí - jiné - rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu.
Ačkoliv argument (zmatečnostní) vadou ve smyslu §229 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., který - právě - dovolatel v dané věci (a to výlučně) uplatnil, nepředstavuje způsobilý dovolací důvod (dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. k takové vadě toliko přihlédne, za podmínky, že je dovolání přípustné), je přiléhavé jej při úvaze o přípustnosti dovolání v řízení o výkon rozhodnutí (v řízení exekučním) podrobit stejnému režimu jako zmíněnou námitku vadou jinou než zmatečnostní; nemůže tomu být jinak už proto, že v daném řízení je vyloučeno, aby tato vada byla odstraněna v režimu žaloby pro zmatečnost (srov. §254 odst. 2, věta druhá za středníkem, o.s.ř.). Dovolání tedy dovolací soud posoudí jako přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. - má-li rozhodnutí vykazovat zásadní význam - tehdy, jestliže otázka existence namítané vady podle §229 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. má právní (procesněprávní) základnu (nikoli skutkovou), a její zodpovězení může mít obecný judikatorní přesah tím, že je způsobilé sloužit vodítkem hodnocení obdobných procesních poměrů i v řízeních jiných a promítnout se tak do rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Tato podmínka však v dané věci splněna není; otázka způsobilosti celních úřadů být účastníkem řízení o výkon rozhodnutí nepředstavuje v judikatuře soudů praktické potíže, a její řešení v soudní praxi lze mít za ustálené (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001, sp. zn. 21 Cdo 189/2001, nebo ze dne 13.12.2001, sp. zn. 21 Cdo 191/2001, případně rozsudek Vrchního soudu ze dne 24.10.2002, sp. zn. 13 Cmo 163/2002, uveřejněný pod č. 34/2003 v časopisu Soudní judikatura).
Uvedená rozhodnutí stojí na závěru, že vymáhá-li nedoplatky cla, daní a poplatků spravovaných celními orgány celní úřad (§10 odst. 1, §11 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění pozdějších předpisů), má postavení správce daně ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 věty druhé zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a tedy i způsobilost být účastníkem řízení podle ustanovení §19, věty za středníkem, o.s.ř.; je proto oprávněn podat návrh na nařízení soudního výkonu takového rozhodnutí a být i účastníkem příslušného řízení.
V souladu s tím také postupovaly (a rozhodovaly) oba soudy v daném řízení.
O rozhodnutí zásadního právního významu - ve smyslu, jenž byl výše vyložen - proto nejde; dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Bude-li v řízení nadále uváděno, že postižené věci nejsou ve vlastnictví povinného, resp. že proti povinnému byl nařízen (ve prospěch jiného oprávněného) výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku, soud prvního stupně nepřehlédne případný dosah ustanovení §268 odst. 1 písm. f/, písm. h/, resp. §338zn o.s.ř.
Povinná v dovolacím řízení úspěšná nebyla, a oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. října 2005
JUDr. Vladimír K ů r k a , v. r.
předseda senátu