ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.1372.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1372/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu ve V., proti povinnému J. P., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného H. P., zastoupené advokátem, pro 1,219.682,15 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp.zn. 1 E 2596/2003, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. srpna 2003, č.j. 10 Co 1004/2003-35, takto:
I. Dovolání povinného a manželky povinného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 31.3.2003, č.j. 1 E 2596/2003-19, nařídil podle „vykonatelných výkazů nedoplatků, č.j. 18497/99/403911/2432 na částku 425.682,66 Kč, zbývá uhradit 75.650,15 Kč, 90612/01/403911/2432 na částku 752.515,- Kč, zbývá uhradit 496.743,- Kč, 77501/02/403960/4447 na částku 1.746,- Kč, zbývá uhradit 1.746,- Kč, 94796/02/403911/2432 na částku 645.543,- Kč, zbývá uhradit 645.543,- Kč“, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 1,219.682,15 Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného, a to 1) „okres: 3810 V., obec: 544566 N. H., kat. území: 707384 N. H., list vlastnictví: 503, pozemky parcela st. 359/1, zastavěná plocha a nádvoří, parcela 4725/3, ostatní plocha, neplodná půda, budovy č. 623, bydlení, na parcele st. 359/1, včetně jejich součástí a příslušenství“, 2) „okres : 3810 V., obec: 544566 N. H., kat. území: 707384 N. H., list vlastnictví: 504, pozemky parcela 4725/4, ostatní plocha, neplodná půda, parcela 4725/6, ostatní plocha, neplodná půda, budovy č.p. 625, bydlení, na parcele st. 2642, LV: 857, včetně jejich součástí a příslušenství“, a 3) „okres : 3810 V., obec: 544566 N. H., kat. území: 707384 N. H., list vlastnictví: 857, spoluvlastnický podíl ½ pozemky parcela st. 2642, zastavěná plocha a nádvoří, budova LV 504, parcela 4725/1, ostatní plocha, jiná plocha, parcela 4725/5, ostatní plocha, ostatní komunikace, včetně jejich součástí a příslušenství“; zároveň povinnému zakázal, aby po doručení usnesení nemovitosti převedl na někoho jiného nebo je zatížil, uložil mu, aby do 15 dnů oznámil soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo, s upozorněním, že jinak odpovídá za škodu tím způsobenou, a aby zaplatil oprávněnému náklady výkonu rozhodnutí s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Dospěl k závěru, že povinný dobrovolně a včas nesplnil povinnost uloženou mu pravomocnými a vykonatelnými výkazy nedoplatků, že „označené nemovitosti jsou zapsány ve vlastnictví povinného“ a že navrhovaný způsob výkonu rozhodnutí je vzhledem k výši vymáhané pohledávky způsobem vhodným (§264 odst. 2 o.s.ř.).
K odvolání povinného a manželky povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.8.2003, č.j. 10 Co 1004/2003-35, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady [§251, §261 o.s.ř., §274 písm. e), §335 odst. 1, §335a odst. 2, §338 odst. 1 o.s.ř.]. Zdůraznil, že všechny k výkonu navržené výkazy nedoplatků obsahují přesné označení oprávněného, povinného, povinnost, která má být splněna, i lhůtu k plnění, takže jsou po stránce materiální vykonatelné. S přihlédnutím k výši vymáhané pohledávky a době, do kdy měla být zaplacena, nepovažoval navrhovaný způsob výkonu rozhodnutí za zřejmě nevhodný ve smyslu ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. K námitce povinného, že zaplatí na pohledávku oprávněného částku 75.291,60 Kč, případně další částku v rámci splátkového kalendáře, uvedl, že „mu v tom nic nebrání“ a že „je na něm, aby pohledávku oprávněnému co nejdříve zaplatil a tím zabránil realizaci výkonu rozhodnutí v této věci“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinný a manželka povinného dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a „§238a písm. c)“ o.s.ř. Namítají, že povinný navrhoval oprávněnému splátkový kalendář v částkách po 100.000,- Kč měsíčně, s čímž oprávněný nesouhlasil, a že povinný poté, co obdržel rozhodnutí odvolacího soudu, uhradil oprávněnému v lednu tohoto roku 40.000,- Kč a dále částku 100.000,- Kč, celkem ke dni 3.12.2004 - kdy dovolání doplnila manželka povinného - částku 140.000,- Kč. Poukazují na „případnou tvrdost zákona“, neboť v budově č.p. 623, k. ú. N. H., bydlí matka manželky povinného, která zde má zřízeno věcné břemeno doživotního bydlení, a v další budově č.p. 625, k.ú. N. H., bydlí povinný s manželkou a dvěma dětmi; jiné nemovitosti, které by nebyly součástí výkonu rozhodnutí, nemají. Oprávněný, přestože povinný po něm žádal vrácení DPH za rok 2000, neprovedl za tento rok kontrolu a nezohlednil jeho požadavek na vrácení DPH. Konečně povinný a jeho manželka namítají, že byla porušena jejich práva na spravedlivý průběh soudního řízení v tom směru, že „nebyli přizváni ani k jednomu soudnímu jednání, ať už se jednalo o rozhodnutí Okresního soudu Vsetín a následně Krajského soudu v Ostravě“. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný navrhl, aby dovolací soud dovolání povinného zamítl, neboť podal návrh na výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného na základě pravomocných platebních výměrů a vykonatelných výkazů nedoplatků v souladu s ustanovením §73 „ZSDP“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§236 odst. 2 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, pod číslem 132, ročník 2000).
Povinný a manželka povinného dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.
Podle ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při
zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.c), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolatelé mimo jiné namítají, že povinný poté, co obdržel rozhodnutí odvolacího soudu, uhradil oprávněnému částku 140.000,- Kč.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný a zda vymáhané právo není prekludováno.
Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.
Při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá ani to, zda, popřípadě v jakém rozsahu, povinný splnil vymáhanou povinnost; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného (srov. např. rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ze dne 20.8.1965, sp.zn. 5 Cz 57/65, uveřejněné pod č. 69 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1965). Doloží-li povinný zároveň s podáním odvolání proti usnesení o nařízení soudního výkonu rozhodnutí, že svou povinnost vůči oprávněnému splnil dobrovolně, není to důvodem ke změně rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí zamítá, nýbrž k zastavení (částečnému zastavení) výkonu rozhodnutí usnesením soudu prvního stupně (srov. rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 25.4.1980, sp.zn. 3 Cz 24/80, uveřejněný pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1982). Z uvedených závěrů vychází i dosavadní soudní praxe, vycházel z nich odvolací soud a ani dovolací soud nemá důvod na těchto závěrech cokoli měnit.
Jestliže povinný pohledávku oprávněného zčásti nebo zcela uhradil a jestliže vymáhaná pohledávka je proto nižší (nebo žádná), než bylo uvedeno oprávněným (a podle jeho tvrzení také v usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí), může se povinný domáhat částečného (nebo úplného) zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm.g) a odst. 4 o.s.ř.
Neobstojí ani námitka dovolatelů, že „v budově č.p. 623, k. ú. N. H., bydlí matka manželky povinného, která zde má zřízeno věcné břemeno doživotního bydlení, a že v další budově č.p. 625, k.ú. N H., bydlí povinný s manželkou a dvěma dětmi“, a to již proto, že jde o novou skutečnost uplatněnou až v dovolání, k níž nelze přihlížet (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.).
Ani námitkou dovolatelů, že „byla porušena jejich práva na spravedlivý průběh soudního řízení v tom směru, že nebyli přizváni ani k jednomu soudnímu jednání“, která představuje - podle svého obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) - uplatnění důvodu zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř., se dovolací soud nemohl zabývat. K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. může totiž dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud při právním posouzení věci vycházel z ustálené judikatury soudů a že dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.c), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto jejich dovolání podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst.5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst.1 a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť povinný a manželka povinného nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2005
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu