ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2240.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2240/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) J. H., a b) A. H., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému D. B., družstvu, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 294/2002, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. března 2004 č.j. 8 Co 2948/2003-209, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že \"zástavní právo k domu čp. 385 na parcele č. 770/1, garáži na parcele č. 770/2, k parcele č. 770/1 o výměře 267 m2 zastavěná plocha a nádvoří, k parcele č. 770/2 o výměře 43 m2 zastavěná plocha a nádvoří a parcele č. 771 o výměře 321 m2 zahrada, zapsaných na LV č. 838 pro obec Č. B. a k.ú. Č. B., ve společném jmění manželů Ing. J. H, a A. H., vzniklé na základě zástavní smlouvy ze dne 26.11.1996, vklad práva povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v Č. B., č.j. V2-6148/1996, a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 24.4.2002 s oprávněním pro Družstvo B., pro pohledávku ve výši 1.650.000,- Kč a 1.200.000,- Kč, zde není\". Žalobu zdůvodnili zejména tím, že dne 21.12.1995 uzavřeli s A. P., a.s. zástavní smlouvu, podle které dali výše uvedené nemovitosti do zástavy k zajištění \"všech budoucích pohledávek včetně příslušenství, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi B. B. Č. B. s.r.o. ze smluv o úvěru, jejichž předmětem budou poskytnuté úvěry na oběžné prostředky včetně kontokorentního úvěru a investic do celkové výše 1.200.000,- Kč\". A. P., a.s. poskytla dlužníku B. B. Č. B. s.r.o. dne 21.12.1995 kontokorentní úvěr ve výši 1.000.000,- Kč a na základě úvěrové smlouvy č. 121/96-544 další krátkodobý úvěr ve výši 1.000.000,- Kč, na něž se vztahovalo zajištění podle této zástavní smlouvy. Uvedené úvěry byly splaceny \"výnosem\" kontokorentního úvěru ze dne 26.11.1996 ve výši 1.650.000,- Kč, který byl zajištěn na základě nově uzavřené zástavní smlouvy ze dne 26.11.1996; tato zástavní smlouva obsahovala v bodě I. konkretizaci pohledávky věřitele (1.650.000,- Kč) a ostatní znění zůstalo jako v původní zástavní smlouvě ze dne 21.12.1995. Dne 1.12.1997 pak byla uzavřena další smlouva o revolvingovém úvěru č. 544970025 ve výši 1.650.000,- Kč, která byla (podle této smlouvy) zajištěna rovněž na základě zástavní smlouvy ze dne 26.11.1996. Podle názoru žalobců však tento revolvingový úvěr nebyl zástavním právem k nemovitostem žalobců zajištěn, neboť pro částku 1.650.000,- Kč z úvěru ze dne 1.12.1997 \"nebyl proveden žádný nový vklad zástavního práva\", jiný úvěr do výše 1.200.000,- Kč nebyl věřitelem poskytnut, takže \"nepřicházelo v úvahu použití ustanovení čl. I. odst. 2 zástavní smlouvy ze dne 26.11.1996 a tento úvěr byl řádně splacen dne 20.11.2000\". Podle žalobců nemohlo vzniknout zástavní právo k jejich nemovitostem ani k zajištění \"jediné v současné době aktuální úvěrové smlouvy č. 544970010 ze dne 29.5.1997 na poskytnutí střednědobého úvěru ve výši 2.000.000,- Kč\", když tento úvěr \"byl zajištěn pouze samostatným zástavním právem k nemovitostem, a to ve vlastnictví žalovaného\". Žalobci mají za to, že zástavní právo ze smlouvy ze dne 26.11.1996 se vztahovalo \"výlučně k opakujícím se ročním, krátkodobým úvěrům, jak je patrné ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1.12.1997\"; v katastru nemovitostí je proto v rozporu se skutečností zapsáno, že na nemovitostech žalobců vázne zástavní právo \"jak pro pohledávku ve výši 1.650.000,- Kč, tak pro pohledávku ve výši 1.200.000,- Kč\".
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17.9.2003 č.j. 10 C 294/2002-170 určil, že \"zástavní právo k domu čp. 385 na parcele č. 770/1, garáži na parcele č. 770/2, k parcele č. 770/1 o výměře 267 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, k parcele č. 770/2 o výměře 43 m2 - zastavěná plocha a nádvoří a parcele č. 771 o výměře 321 m2 - zahrada, zapsaných na LV č. 838 pro obec Č. B. a k.ú. Č. B., ve společném jmění manželů J. H. a A. H., vzniklé na základě zástavní smlouvy ze dne 26.11.1996, vklad práva povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v Č. B., č.j. V2-6148/1996, a souhlasného prohlášení o změně osoby zástavního věřitele postoupením pohledávky ze dne 24.4.2002 s oprávněním pro Družstvo B., pro pohledávku ve výši 1.650.000,-Kč, zde není\", zamítl žalobu \"v části, kde se žalobci domáhali určení, že zástavní právo specifikované v bodě I. výroku pro pohledávku ve výši 1.200.000,-Kč zde není\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že zástavní právo, které vzniklo podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 26.11.1996, zajišťovalo jednak pohledávku vyplývající z \"konkrétně určené\" smlouvy o úvěru č. 544960164 ze dne 26.11.1996 ve výši 1.650.000,- Kč, který byl dlužníkem splacen (jak vyplynulo z listinných důkazů) a zaniklo i zástavní právo (v této části proto soud prvního stupně žalobě vyhověl), jednak \"podle ujednání účastníků i všechny budoucí pohledávky, včetně příslušenství, které vzniknou do 31.12.2001 zástavnímu věřiteli vůči dlužníku B. B. Č. B. s.r.o. ze smluv o úvěru, jejichž předmětem budou poskytnuté úvěry na oběžné prostředky, včetně kontokorentního úvěru a investice do celkové výše 1.200.000,- Kč\". Posléze uvedené ujednání podle názoru soudu prvního stupně neomezuje zástavní právo pouze na krátkodobé úvěry (jak tvrdili žalobci), ale vztahuje se \"na všechny úvěry na oběžné prostředky včetně kontokorentního úvěru a investice\", tedy i na úvěr podle úvěrové smlouvy č. 544970010 ze dne 29.5.1997 ve výši 2.000.000,-Kč, jenž je úvěrem na oběžné prostředky střednědobým a splňuje tak podmínky ujednání (částka 1.200.000,-Kč uvedená v předmětném ujednání vyjadřuje výši, do níž je pohledávka zajištěna zástavním právem). Protože zástavní právo k nemovitostem žalobců platně vzniklo \"a doposud trvá (trvá pohledávka z úvěrové smlouvy č. 544970010)\" a protože nebylo prokázáno, že by žalobci při uzavírání zástavní smlouvy jednali v omylu a že by jejich skutečná vůle byla v rozporu s jejich písemným projevem v zástavní smlouvě, soud prvního stupně žalobu v části, kde se žalobci domáhali určení neexistence zástavního práva pro pohledávku ve výši 1.200.000,- Kč, zamítl.
K odvolání účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25.3.2004 č.j. 8 Co 2948/2003-209 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, že zástavní smlouva ze dne 26.11.1996 zajišťovala v plné výši závazek z úvěrové smlouvy č. 544960164 ve výši 1.650.000,- Kč (článek I. bod 1.), jakož i další závazky, které mezi \"týmiž kontrahenty\" vzniknou do 31.12.2001 z dalších smluv o úvěru, jejichž předmětem budou poskytnuté úvěry na oběžné prostředky včetně kontokorentního úvěru a investic do celkové výše 1.200.000,- Kč (článek I. bod 2.). Protože úvěr ve výši 1.650.000,- Kč z úvěrové smlouvy č. 544960164 byl nesporně zaplacen, zanikl i akcesorický \"závazek ze zástavní smlouvy jej zajišťující\". V případě úvěrové smlouvy č. 544970025 ze dne 1.12.1997 odvolací soud dovodil, že tento závazek znějící také na 1.650.000,- Kč nemohl být zajištěn zástavním právem k nemovitosti na základě článku VI. této úvěrové smlouvy, neboť tato smlouva nebyla podepsána žalobkyní \"a ve vztahu k zástavnímu právu by šlo o úkon absolutně neplatný\". Zástavní právo tak ve vztahu k úvěrové smlouvě č. 544970025 i úvěrové smlouvě č. 544970010 mohlo být založeno pouze článkem I. bodem 2. zástavní smlouvy ze dne 26.11.1996, podle kterého jsou zajištěny všechny budoucí pohledávky smluvních stran vzniklé do 31.12.2001, jejichž předmětem budou poskytnuté úvěry na oběžné prostředky včetně kontokorentního úvěru a investice (obě úvěrové smlouvy tyto požadavky splňují), a to do výše 1.200.000,- Kč. Výklad žalobců, že by zástavním právem měly být zajištěny pouze krátkodobé úvěry znějící na částku 1.200.000,- Kč je podle odvolacího soudu \"nepřípustně restriktivní a odporuje slovnímu znění článku I. bod 2. zástavní smlouvy\". Protože závazek z úvěrové smlouvy č. 544970010 nebyl dosud uhrazen, trvá i zástavní právo pro pohledávku do výše 1.200.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Uvedli v něm, že přípustnost dovolání dovozují z ustanovení §237 odst.1 písm.c) a odst.3 o.s.ř., že rozhodnutí odvolacího soudu \"napadají v plném rozsahu\" a že \"za způsobilý dovolací důvod považují důvod uvedený v ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.\", jehož \"bližší specifikaci\" učiní \"následujícím podáním\", a navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 2.7.2004, které odevzdali k poštovní přepravě (jak sami uvedli a doložili)) dne 8.7.2004, žalobci vylíčili dovolací důvod. Namítají, že odvolací soud vyložil zajišťovanou pohledávku, vymezenou v článku I. bodu 2 zástavní smlouvy ze dne 26.11.1996, chybně, neboť \"účel zástavního práva byl naplněn\" už poskytnutím úvěru na základě úvěrové smlouvy č. 544970025 ze dne 1.12.1997 a na další úvěry uvedené zajištění již nedopadalo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v ustanovení §241 o.s.ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30 o.s.ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst.2 o.s.ř.). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst.3 o.s.ř.).
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst.1 o.s.ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst.2 a 3 o.s.ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do uplynutí lhůty určené k podání dovolání v ustanovení §240 o.s.ř. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. §241 o.s.ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení §104 odst.2 o.s.ř. soudem řádně vyzván (srov. §241b odst.2 o.s.ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení, ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto.
Marným uplynutím lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení §241b odst.1, §209 a §43 o.s.ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlédnout. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §241b odst.3 o.s.ř. doplněno, podle ustanovení §243c odst.1 a §43 odst.2 o.s.ř. odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003 sp. zn. 29 Odo 108/2002, které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že dovolatelům (jejich tehdejšímu zástupci advokátovi JUDr. R. K.) byl rozsudek odvolacího soudu doručen dne 3.5.2004, že žalobci podali dovolání proti rozsudku odvolacího soudu včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení §241 o.s.ř. (žalobci byli při podání dovolání zastoupeni advokátem).
Dovolání žalobců však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadají; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že \"za způsobilý dovolací důvod považují důvod uvedený v ustanovení §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.\" a že jeho \"bližší specifikaci\" učiní \"následujícím podáním\". Protože žalobci v dovolání nevylíčili okolnosti, v nichž spatřují nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř., mohli dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, která v projednávané věci uplynula (srov. též §57 odst.2 větu druhou o.s.ř.) dnem 7.7.2004. Žalobci však - jak uvedeno již výše - dovolání proti rozsudku odvolacího soudu doplnili podáním, které odevzdali k poštovní přepravě až dne 8.7.2004. Protože k opožděně provedenému doplnění dovolání o údaj, z jakých důvodů se rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze přihlédnout, žalobci tak dovolacímu soudu, který je - jak již výše uvedeno - vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránili, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemají právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu