ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.734.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 734/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně D. F., zastoupené advokátem, proti žalovanému S., spol. s r. o. \"v likvidaci\", zastoupenému advokátem, o 50.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku býv. Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2000 č.j. 21 Cm 198/2000-30, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 Cm 133/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004 č.j. 11 Cmo 315/2003-32, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.625,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Býv. Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 4.12.2000 č.j. 21 Cm 198/2000-30 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 50.000,- Kč s 18% úrokem od 1.4.1997 do zaplacení a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení \"soudní poplatek 2.000,- Kč\" a \"náklady právního zastoupení 4.200,- Kč\" k rukám \"jejího právního zástupce\". Podle potvrzení ve spise rozsudek nabyl právní moci dnem 22.1.2001.
Žalovaný se nyní žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. domáhá, aby uvedený rozsudek byl zrušen a \"další řízení zastaveno\" a aby byl nařízen odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalobkyně v době jednání soudu a vyhlášení rozsudku již nebyla společnicí žalovaného a nevlastnila žádný obchodní podíl, neboť svůj obchodní podíl, který činil 20.000,-Kč, převedla smlouvou ze dne 27.11.1999 na společníka J. S., se kterým téhož dne současně uzavřela dohodu o odstupném v částce 30.000,- Kč za převod obchodního podílu. Obě částky (celkem 50.000,- Kč) byly na návrh obou účastníků smlouvy složeny do soudní úschovy s tím, že budou žalobkyni vydány ihned poté, co předloží ověřený opis výpisu z obchodního rejstříku dokládající \"výmaz žalobkyně ze společnosti žalovaného\". Společníci žalovaného na valné hromadě konané dne 1.12.1999 vyslovili souhlas s převodem obchodního podílu mezi žalobkyní a J. S. a schválili ukončení její účasti ve společnosti. Na podkladě toho byla přijata změna společenské smlouvy žalovaného a návrhem ze dne 17.12.1999 byl požádán býv. Krajský obchodní soud v Praze o provedení příslušných změn zápisů v obchodním rejstříku. Z těchto skutečností žalovaný dovozuje, že žalobkyně vystupovala v původním řízení jako jeho účastník, ačkoliv neměla způsobilost být účastníkem řízení, když neměla \"aktivní legitimaci k uplatnění žalobního nároku\" (protože svůj obchodní podíl již dříve převedla jinému společníku) a žalovaný neměl \"věcnou pasivní legitimaci k účasti v řízení\", neboť podle ustanovení §120 obchodního zákoníku společnost nemůže nabývat vlastních obchodních podílů a nemohl od žalobkyně její obchodní podíl na sebe převést (obchodní podíl odkoupil společník jako fyzická osoba a nikoli společnost). Protože žalobkyně ani žalovaný nebyli \"účastníky hmotněprávního vztahu a neměli tedy způsobilost být účastníky řízení\", je napadený rozsudek postižen zmatečností ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8.4.2003 č.j. 43 Cm 133/2001-12 žalobu pro zmatečnost a návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.425,- Kč k rukám \"právního zástupce žalobkyně\". Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dán, neboť účastníci řízení ve věci vedené u býv. Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 198/2000 měli způsobilost být účastníky řízení tak, jak jim přiznává ustanovení §7 a §18 občanského zákoníku. Dovodil současně, že žalovaný chybně zaměňuje způsobilost být účastníkem řízení s otázkou věcné aktivní a pasivní legitimace ve sporu. Skutečnost, zda žalobkyni příslušel nárok podle hmotného práva vůči žalovanému, byla předmětem dokazování a nedostatek tzv. věcné legitimace není důvodem pro zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, ale pro zamítnutí žaloby.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21.1.2004 č.j. 11 Cmo 315/2003-32 usnesení soudu prvního stupně (v napadeném výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost) potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.350,- Kč k rukám advokáta. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že napadený rozsudek tvrzenou zmatečností není postižen, neboť oba účastníci měli způsobilost být účastníky řízení a žalovaný jen \"zaměňuje subjektivitu účastníků za věcnou legitimaci, jejíž nedostatek je důvodem zamítnutí žaloby nikoli zastavení řízení\". Námitku žalovaného, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, protože nebyla v jednom spojeném řízení projednána žaloba pro zmatečnost a žaloba na obnovu řízení, považoval odvolací soud za neopodstatněnou, a uvedl, že \"občanský soudní řád toto společné projednání v ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř. zakotvuje, současně však nevylučuje projednání v samostatných řízeních, jak lze dovodit z ustanovení §235e odst. 3, 4 o.s.ř.\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Uvedl, že \"nemíní polemizovat\" s právním názorem soudů obou stupňů, podle kterého v daném případě měli oba účastníci způsobilost být účastníkem řízení a podle kterého žalovaný zaměňuje otázku způsobilosti být účastníkem řízení s otázkou věcné aktivní a pasivní legitimace, a že proto \"výrok odvolacího soudu v této otázce výslovně nenapadá\". Za \"hlavní pochybení\" soudů obou stupňů označil, že žaloba pro zmatečnost nebyla spojena ke společnému řízení se žalobou na obnovu řízení, jak to výslovně ukládá ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř., přestože obě žaloby podal současně a navrhl o obou žalobách společné řízení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že \"občanský soudní řád společné projednání v ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř. zakotvuje, současně však nevylučuje projednání v samostatných řízeních, což lze dovodit z ustanovení §235e odst. 3, 4 o.s.ř.\". Namítl, že z obsahu ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř. vyplývá obligatorní povinnost soudu spojit obě žaloby ke společnému řízení a že i ustanovení §235e o.s.ř. předpokládá projednání obou žalob ve společném řízení. Protože odvolací soud tato ustanovení občanského soudního řádu nerespektoval, porušil zákon a tím \"vytvořil absurdní právní stav, neboť umožnil žalobkyni uplatnit peněžité plnění vůči žalovanému a tím se bezdůvodně obohatit, přestože žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil již dávno před vydáním rozsudku\". Podle žalovaného je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o.s.ř., protože napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a \"rovněž podle §238a odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, a dovolacím důvodem je skutečnost, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.\". Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně \"k dalšímu, společnému řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení\".
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť soudy obou stupňů postupovaly zcela v souladu s platným právním řádem a jejich rozhodnutí jsou správná.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §-241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalovaný - jak je zřejmé z obsahu dovolání - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje; odvolacímu soudu i soudu prvního stupně vytýká, že \"žaloba pro zmatečnost nebyla spojena ke společnému řízení se žalobou na obnovu řízení, jak to výslovně ukládá ustanovení §235b odst. 1 o.s.ř.\". Námitky žalovaného tedy nespočívají v uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř. Vzhledem k tomu, že kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Protože dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.550,- Kč (srov. §10 odst.2, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst.1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), celkem ve výši 1.625,- Kč. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu