ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.105.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 105/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) JUDr. Z. H., b) Z. H., c) Ing. O. H., d) M. P., e) L. K., f) MUDr. K. V., g) M. Z., a h) Z. Z., žalobců c) až h) zastoupených advokátem, proti žalované L. H., zastoupené advokátem, o zřízení věcného břemene a návrhu žalobců na vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 588/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2004, č. j. 24 Co 64/2004-100, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. ledna 2004, č. j. 6 C 588/2002-88, zamítl návrh žalobců „na vydání předběžného opatření, jímž by žalované byla uložena povinnost odstranit navezenou hlínu ze zpevněného povrchu polní cesty na rozhraní jejích pozemků p. č. 1270 a 1269/1 zapsaných u Katastrálního úřadu v S. na LV č. 302 pro k. ú. J., t. j. zprovoznit zhruba 60 m cesty vyznačené a zakreslené geometrickým plánem Ing. R. M. z 10. 9. 2002 č. 214-68/2002, po níž brání žalobcům jako vlastníkům nemovitostí „N. T.“ užívání chůzí a jízdou a uložení povinnosti strpět chůzi a jízdu žalobců po onom úseku cesty, jakož i jimi prováděnou údržbu a udržování cesty ve sjízdném stavu“.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalobců, usnesením ze dne 3. března 2004, č. j. 24 Co 64/2004-100, změnil shora uvedené usnesení soudu prvního stupně „tak, že se nařizuje toto předběžné opatření: Žalovaná je povinna ze zpevněného povrchu polní cesty nacházející se na pozemcích p. č. 1270 a 1269/1 v katastrálním území J. vyznačené a zakreslené geometrickým plánem Ing. R. M. č. 214-68/2002, ověřeným dne 18. 9. 2002 úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem P. H. pod č. 118/2002 a odsouhlaseným dne 24. 9. 2002 Katastrálním úřadem v S., tvořícím nedílnou přílohu tohoto rozhodnutí, odstranit navezenou hlínu a strpět chůzi a jízdu žalobců po této cestě, jakož i jimi prováděnou údržbu a udržování cesty ve sjízdném stavu“.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) s odůvodněním, že je vlastnicí shora uvedených pozemkových parcel, vedených jako ovocný sad, školka a louka, a navazujících přímo na její obytné stavení. Nejde o veřejnou přístupovou účelovou komunikaci, protože to, co je nazýváno cestou, bylo vyježděno svévolně bez souhlasu majitelky. Geometrické zaměření žalobci nechali zhotovit bez jejího souhlasu, aby své věci dodali zdání legálnosti. Přístup ke svým nemovitostem mají žalobci zajištěn jinou komunikací. Namítá, že není nutné vydávat předběžné opatření.
Žalobci a) a c) až h) ve vyjádření k dovolání připomínají, že odvolací soud účastníky řízení poučil o nepřípustnosti dovolání, a současně namítají, že „po právní stránce tu nejsou důvody dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. poněvadž nejde o rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu podala včas oprávněná osoba zastoupená advokátem (§240 a §241 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné, neboť podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné za naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. a) OSŘ vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, dále v §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. b) OSŘ.
V dané věci dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření. Takové rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. „Věcí samou se rozumí samotný předmět, pro který se řízení vede, a rozhodnutím ve věci samé pak takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z právního vztahu pro žalobu uplatněný nárok“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 3065/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydaném nakladatelstvím C. H. Beck pod C 264, svazek 3).
Přípustnost dovolání tak nevyplývá z §237 odst. 1 písm. a) OSŘ, kterým je stanovena jen pro usnesení, jimiž bylo rozhodnuto ve věci samé. Přípustnost dovolání v daném případě nelze ale dovodit ani z dalších, shora uvedených ustanovení OSŘ, neboť mezi taxativně vyjmenovanými usneseními není uvedeno usnesení, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) OSŘ].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí o věci (§151 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu