ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.222.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 222/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce M. J., zastoupeného advokátem, proti žalované L. J., zastoupené advokátem, o žalobě žalobce na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 125/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2004, č. j. 29 Co 392/2004-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. listopadu 2001, č. j. 8 C 441/94-218, který nabyl právní moci 12. 1. 2002, bylo vypořádáno bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že movité věci patřící do jejich bezpodílového spoluvlastnictví byly přikázány tomu kterému z účastníků podle toho, jak je účastníci po rozvodu manželství užívají, a nařízen prodej nemovitostí, a to domu č. p. 589 se stavební parc. č. 636/2 – zastavěná plocha a parc. č. 636/1 – zahrada v kat. území V., zapsaných u Katastrálního úřadu P. na LV č. 653, s tím, že výtěžek bude rozdělen mezi účastníky stejným dílem.
Žalobou došlou soudu 29. 7. 2003 se žalobce (v původním řízení žalovaný) domáhal obnovy řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků s tím, žalovaná (v původním řízení žalobkyně) po právní moci výše označeného rozsudku koupila dětem bytovou jednotku za 830 000,- Kč a nebytovou jednotku za 75 000,- Kč, v průběhu řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví disponovala velkými finančními prostředky, které v tomto řízení nepřiznala, a protože děti v té době nevydělávaly, dovozoval, že kupní ceny zaplatila žalovaná z prostředků patřících do jejich bezpodílového spoluvlastnictví. O důvodu obnovy řízení se dověděl z výpisu z katastru nemovitostí z 2. 4. 2003, který mu obstarala jeho sestra a který mu předala až v průběhu měsíce května 2003.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. června 2004, č. j. 9 C 125/2003-40, zamítl návrh (nyní žaloba) „na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 8 C 441/94, které skončilo rozsudkem ze dne 15. 11. 2001, který nabyl právní moci dne 12. 1. 2002“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zamítl žalobu na obnovu řízení z důvodu, že nebyla zachována tříměsíční subjektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení, stanovená v §233 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), neboť žalobce k tvrzení, že o důvodu obnovy řízení se dověděl až v průběhu měsíce května 2003, „neuvedl žádný hodnověrný důkaz“, a dále proto, že smlouvami č. 762/722 a č. 762/701, jimiž provedl dokazování, nebylo prokázáno, že jimi děti účastníků nabyly nemovitosti z prostředků žalované.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze dne 24. září 2004, č. j. 29 Co 392/2004-49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Dodal, že jestliže žalobce neprokázal, že dodržel lhůtu stanovenou v §233 odst. 1 OSŘ, nebylo důvodu zabývat se tím, zda důvod žaloby na obnovu řízení byl dán.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud se nezabýval námitkami žalobce a věc posoudil toliko formálně. „Pokud soud jako rozhodující argument svého odůvodnění měl to, že navrhovatel u soudu neuvedl žádný hodnověrný důkaz, že se o důvodu obnovy řízení dověděl až z výpisu z katastru nemovitostí, který od své sestry dostal až koncem května 2003, poté, co tento výpis jeho sestra vyzvedla 2. 4. 2003, tak může kontrovat tím, že stejně tak nebyl soudem proveden důkaz, že tomu tak nebylo!“ Jediným svědkem, který mohl vnést do věci jasno, je sestra žalobce. Přestože její výslech navrhl, nebyl proveden. Žalobci tak nelze vytýkat, že neuvedl žádný hodnověrný důkaz, jímž by prokázal, že se o důvodu obnovy dověděl až v inkriminovanou dobu. Neprovedení výslechu navrženého svědka „je popřením základní zásady - práva na spravedlivý proces. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238 odst. 1 OSŘ dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle §238 odst. 2 OSŘ ustanovení §237 platí obdobně.
To znamená, že ve věcech uvedených v §238 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesení ve věci samé §237, a to včetně omezení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 2 OSŘ.
Nejvyšší soud jako soud dovolací proto po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda s ohledem na to, že rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím potvrzujícím, jsou v daném případě splněny podmínky přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ.
Dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v §237 odst. 1 písm. b) a c), odst. 3 OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 OSŘ, podle nichž je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle obsahu dovolání nejde o správnost posouzení věci odvolacím po právní stránce, ale dovolací námitka spočívá v tom, že soudy neprovedly dovolatelem navrhovaný důkaz o tom, kdy se skutečně dověděl o důvodu obnovy řízení, tedy k počátku subjektivní lhůty, stanovené v §233 odst. 1 OSŘ. Neprovedení relevantního důkazu je vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 510/2003, vyslovil, že „za jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je třeba považovat okolnost, že soud neprovedl účastníkem navržený důkaz k prokázání skutečnosti, jež byla pro řešení daného sporu podstatná“ [viz Soubor civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – právní věty a rejstříky, vydávaný nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor civilních rozhodnutí“) C 2117, sešit 27]. Důvodností námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, se však dovolací soud může zabývat podle §242 odst. 3 OSŘ jen v případě přípustného dovolání. „Přípustnost dovolání z důvodu, že právní otázka byla řešena v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 in fine OSŘ) není dána, jestliže námitky dovolatele mají procesní povahu“, zvláště jde-li o jinak jednoduchou právní otázku procesního rázu, měl-li být proveden určitý jedinečný důkaz či nikoli (viz Soubor civilních rozhodnutí, C 2237, sešit 27). Není-li dovolání přípustné, nemůže se dovolací soud důvodností dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) OSŘ zabývat ani v případě, že by taková vada řízení představovala porušení práva účastníka na spravedlivý proces.
Protože podmínky přípustnosti dovolání v daném případě nebyly naplněny, dovolací soud podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly (§243b odstr. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2005
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu