ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2471.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2471/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátem, proti žalované M. S., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 238/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. listopadu 2003, č. j. 20 Co 164/2003-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. S.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud rozhodl o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastnic k níže uvedeným nemovitostem. Pohnutkou k podání žaloby byl nedostatek komunikace mezi účastnicemi ohledně společného užívání nemovitostí, jejich oprav a placení nákladů spojených s jejich provozem.
Městský soud v Brně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. srpna 2002, č. j. 39 C 238/2000-76, výrokem pod bodem I. zrušil „podílové spoluvlastnictví žalobkyně J. P., a žalované M. S., k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. 960, pro k. ú. Č., obec B. a to objektu bydlení p. č. 827 na pozemku p. č. 716, pozemku p. č. 716, zastavěná plocha a pozemku p. č. 717, zahrada“. Výrokem pod bodem II. rozhodl, že „výlučnou vlastnicí výše uvedených nemovitostí se stává žalobkyně“. Výrokem pod bodem III. uložil žalobkyni povinnost „zaplatit žalované na vyrovnání podílu částku ve výši 483 333,33 Kč ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že účastnice řízení jako podílové spoluvlastnice předmětných nemovitostí - žalobkyně s podílem dvou třetin, žalovaná s podílem jedné třetiny - nebyly schopny se dohodnout na hospodaření s nimi. Vyšel z toho, že žalobkyně se domáhala zrušení spoluvlastnictví nemovitostí a jejich přikázání do jejího vlastnictví za přiměřenou finanční náhradu pro žalovanou ve výši odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu. Žalovaná s tímto řešením souhlasila, ale na vyrovnání svého podílu požadovala částku 1 122 222,- Kč jako třetinu z tržní ceny nemovitostí, která podle jejího tvrzení činila 3 666 666,- Kč. Soud prvního stupně ve smyslu §142 odst. 1 věta třetí občanského zákoníku (dále „ObčZ“) zrušil spoluvlastnictví účastnic řízení k předmětným nemovitostem s tím, že jejich výlučnou vlastnicí se stala žalobkyně, které uložil povinnost zaplatit žalované obnos 483 333,33 Kč. Pro tento závěr vyšel ze znaleckého posudku znalce Ing. P. P., který stanovil tržní cenu nemovitostí částkou 1 450 000,-Kč.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodující k odvolání žalované rozsudkem ze dne 25. listopadu 2003, č. j. 20 Co 164/2003-97, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování o výslech znalce Ing. P. P. a po podrobné analýze způsobu ocenění předmětných nemovitostí, dospěl k závěru, že podíl žalované v penězích byl stanoven správně. Nesprávnými neshledal ani další právní závěry soudu prvního stupně, na nichž je založeno jeho rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastnic řízení k předmětným nemovitostem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání žalovaná a jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“). Nesouhlasí s oceněním předmětného domu, neboť měla být zohledněna jeho poloha v rámci města B. a dále stav údržby a rekonstrukce jeho částí. Uvádí, že znalecký posudek znalce Ing. P. P. byl vypracován podle vyhlášky č. 173/2000 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku podle stavu k 13. 4. 2001 a výsledná cena představovala částku 2 300 000,- Kč. Tento znalec porovnal uvedenou cenu s cenou nákladovou, která činila 1 739 000,-Kč, s výnosovou cenou ve výši 1,160.000,-Kč a se srovnávací cenou ve výši 1 361 000,-Kč. Soudu nepředložil, na rozdíl od znalce Ing. L. B., fotografie oceňovaného objektu. Dovolatelka namítá, že v daném případě měla být zjištěna tržní cena, neboť použití jiných metodik ji poškodilo. Poukázala na věcné chyby posudku, konkrétně nesprávnou citaci právních předpisů. Domnívá se proto, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uzavírá, že v době podání odvolání došlo k rozvodu jejího manželství a nebyla řešena bytová náhrada ani pro ni, ani pro její matku; je poškozena majetkovou výhodou na straně žalobkyně plynoucí ze zdánlivě objektivního znaleckého posudku Ing. P. P. Prostředky, jež by měla v rámci vypořádání majetku získat, nestačí k pořízení zmíněné bytové náhrady. Dovolatelka nesouhlasí se závěry soudu ohledně frekvence dopravy v místě, kde se nachází předmětný dům a s údaji týkajícími se obsazení bytů v domě. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadená rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl, popř. zamítl. Především namítá, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Soudy obou stupňů postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání přípustné je, pak pro takový případ žalobkyně namítá, že není důvodné. Rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na dostatečných skutkových zjištěních. Dovolatelka opakuje tvrzení, s nimiž se soudy v předchozím řízení zcela vypořádaly. Tvrzená nedostatečnost prostředků k obstarání bytové náhrady nemá z hlediska charakteru sporu žádný význam.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) OSŘ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) OSŘ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci. Rovněž nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena výrokem odvolacího soudu, toliko z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ).
Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Dovolatelka vyjadřuje v dovolání nespokojenost s výší částky, kterou má za svůj podíl obdržet a namítá, že tato částka měla být vyšší a že znalec ji určil nesprávně. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že znalec vycházel z tržní ceny nemovitosti; jím stanovená cena představuje skutkové zjištění, jehož správnost nelze v tomto dovolacím řízení zpochybnit. Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje po právní stránce zásadní význam napadeného rozhodnutí. Samotný odhad ceny nemovitosti je významný jen pro danou konkrétní věc, není tu nic, co by přesahovalo její význam a mělo dopad i na jiné obdobné věci.
K námitkám týkajícím se zajištění bydlení dovolatelky lze jen podotknout, že předmětem řízení nebylo vyklizení žalované nebo její matky z domu, a tak se touto otázkou soudy nemohly zabývat.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ), které představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření právního zástupce k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a činí podle §3 odst. 1 bod 6, §4 odst. 1, 2 písm. a), §10 odst. 3, §15, §14 odst. 1, §18 odst. l vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku .500,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 7 575,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu