ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.2531.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 2531/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: a) M. C., b) P. C., c) J. R., a d) H. R., všech zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) J. M., a 2) M. M., zastoupeným advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 913/2000, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2005, č. j. 12 Co 851/2004-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby soud určil, že jsou vlastníky níže uvedených pozemků, které v roce 1991 koupili od Z. H.; změna vlastnictví však nebyla vyznačena v evidenci nemovitostí. Právní nástupkyně prodávajícího A. H. v roce 2000 tytéž pozemkové parcely pod původním označením a v původních výměrách prodala žalovaným, v jejichž prospěch katastrální úřad povolil vklad vlastnictví do katastru nemovitostí.
Okresní soud v Třebíči (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2001, č. j. 5 C 913/2000-49, výrokem pod bodem I. určil, „že manželé M. a P. C. jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako pozemková parcela č. 79/5 zahrada o výměře 470 m² v obci a k. ú. J., jenž vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T., ze dne 17. 9. 1991, č. zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3 v obci a k. ú. J.“. Výrokem pod bodem II. určil, „že manželé J. a H. R. jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného jako pozemková parcela č. 79/4 zahrada o výměře 109 m² v obci a k. ú. J., jenž vznikl na základě geometrického plánu vyhotoveného s. p. G. B., provoz T. ze dne 17. 9. 1991, č. zakázky 106-154/91 oddělením z části parcel č. 79/1 a 79/3 v obci a k. ú. J.“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi A. H. a žalovanými je v části týkající se sporných pozemků absolutně neplatná, neboť jmenovaná převedla na kupující pozemky, které nevlastnila. Nepřisvědčil námitce žalovaných, že kupní smlouva, uzavřená mezi Z. H. a žalobci, je neplatná pro neurčitost.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaných, rozsudkem ze dne 4. června 2003, č. j. 12 Co 95/2002-63, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, konstatoval však, že kupní smlouva, uzavřená mezi Z. H. a žalobci, o kterou žalobci opírají své vlastnické právo, je neplatná pro neurčitost. V této souvislosti odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 312/85, publikované pod č. 28/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které klade požadavek, aby v případě, že předmětem dispozice není pozemek, který je vyznačen na pozemkové mapě a opatřen parcelním číslem, ale pouze jeho část uvedené požadavky nesplňující, bylo oddělení části dosavadního pozemku a vytvoření samostatné parcely provedeno geometrickým plánem, který musí být součásti listiny obsahující úkon týkající se převodu reálného dílu dosavadního pozemku jako samostatné věci. V posuzované věci je předmět převodu odkazem na geometrický plán specifikován, ve smlouvě ale není vyjádřena vůle účastníků tento geometrický plán učinit součástí právního úkonu. Rovněž není naplněn požadavek, aby byl geometrický plán pevně a neoddělitelně spojen s listinou obsahující právní úkon. Předmětná kupní smlouva je tak absolutně neplatná ve smyslu §37 ObčZ.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) k dovolání žalobců a) a c) rozsudkem ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 22 Cdo 356/2004-82, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Konstatoval, že pokud byla nemovitost ve smlouvě označena podle geometrického plánu a na tento plán smlouva odkazuje, bylo třeba učinit závěr, že účastníci hodlali tento plán učinit částí smlouvy. Jestliže byl geometrický plán přiložen ke smlouvě, smlouva byla registrována a z obsahu k ní připojeného a státnímu notářství předloženého geometrického plánu je objektivně jasné, jaká nemovitost se převádí, není smlouva o jejím převodu neplatná pro neurčitost.
Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 27. dubna 2005, č. j. 12 Co 851/2004-96 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II., „s tím, že jeho nedílnou součásti je geometrický plán vyhotovený G., s. p. B., ze dne 19. 9. 1991, číslo zakázky plánu 106-154/91“, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel přitom z právního názoru dovolacího soudu, vysloveného ve zmíněném rozhodnutí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a odůvodňují je odkazem na §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Jsou nadále přesvědčeni, že předmětná kupní smlouva je pro neurčitost neplatná a odkazují na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 312/85. Namítají, že kupní smlouva nesplňuje požadavky §6 zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí a
§6 a §8 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kterou se provádí zákon o evidenci nemovitostí, neboť v jejím článku II. nejsou prodávané nemovitosti identifikovány ani obcí, ani katastrálním územím. Projev vůle je neurčitý, když převáděné pozemky jsou sice charakterizovány odkazem na geometrický plán, který je ale identifikován toliko číslem zakázky bez uvedení vyhotovitele a aniž by bylo zřejmé, jaké části z předmětných pozemků se oddělují a pak slučují do nových parcel. Převáděné pozemky pak nejsou specifikovány podle katastrálního území, když tento nedostatek nelze nahradit odkazem na list vlastnictví. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, není však přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) OSŘ a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem
(§237 odst. 3 OSŘ). Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.
Odvolací soud rozhodl ve věci zcela v souladu s právním názorem dovolacího soudu, vysloveným v rozsudku ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 22 Cdo 356/2004-82; nešlo tedy o právní otázky v judikatuře dosud neřešené, rozhodované rozdílně (šlo tu o posouzení konkrétní situace, kterou nelze v obecném stanovisku zcela zachytit) nebo řešené odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem. Lze ještě dodat, že podle rozhodnutí Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 625/03, publikovaného v ASPI pod č. 32289 (JUD), se kterým se dovolací soud ztotožňuje, platí: Základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, a to ani podle jiného ustanovení OSŘ, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobcům v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu