ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.504.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 504/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) S. C., a B) H. C., zastoupených advokátem, proti žalované H. T., zastoupené advokátem, o negatorní žalobě a o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 C 662/97, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2002, č. j. 8 Co 1756/2001-226, ve znění usnesení ze dne 4. února 2005, č. j. 8 Co 1756/2001-283, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. října 2002, č. j. 8 Co 1756/2001-226, ve znění usnesení ze dne 4. února 2005, č. j. 8 Co 1756/2001-283, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. února 2001, č. j. 4 C 662/97-160, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2004, č. j. 4 C 662/97-278, zamítl návrh, aby žalované byla uložena povinnost „zdržet se nepřiměřeného zastínění obytné části stavby čp. 5 a stavební parcely č. 8/1 v k. ú. S. ve vlastnictví žalobců nevhodnými úpravami ze své sousední stavby čp. 7 včetně příslušenství postavené na parcele č. 8/2 v témže k. ú. A to ve stavu, v jakém se měla stavba nacházet do dubna 1997“ (bod I. výroku). Řízení o návrhu, aby žalovaná byla povinna na své náklady odstranit nástavbu obytné stavby čp. 7 v k. ú. S., provedené v květnu až červenci 1997, a stavbu uvést do původního stavebně technického stavu, soud prvního stupně zastavil s tím, že věc bude předložena Městskému úřadu – Stavebnímu úřadu v Č. K. (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně posoudil nárok, o kterém bylo rozhodnuto pod bodem I., jako negatorní žalobu podle §126 odst. 1 ObčZ ve spojení s §127 odst. 1 ObčZ a zamítl ji proto, že z provedeného dokazování vyplynulo, že nemovitost žalobců není zastíněna nad míru přiměřenou poměrům. Nárok na odstranění stavby (bod II. rozsudku) není nárokem občanskoprávním, ale stavebněprávním, o kterém může rozhodnout jen stavební úřad; proto soud prvního stupně řízení v této části zastavil a věc postoupil stavebnímu úřadu (§104 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „OSŘ“).
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. a v souvisejících výrocích o náhradě nákladů řízení zrušil, řízení zastavil a věc postoupil Městskému úřadu – Stavebnímu úřadu v Č. K.; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil, že ve věci probíhá u stavebního úřadu řízení o dodatečném povolení předmětné stavby, zřízené bez stavebního povolení; v tomto řízení je též řešena otázka, zda zastínění sousední stavby nepřevýší přípustnou míru. Řešení této právní otázky tak zákon svěřuje stavebnímu úřadu a její posouzení není tudíž v pravomoci soudu (§7 odst. 1 OSŘ). Tento názor vyplývá i z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1889/97. Proto i nároku, o kterém se rozhodovalo pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, musí rozhodnout stavební úřad. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení řízení ve shora uvedené části a o postoupení věci stavebnímu úřadu; v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, ve kterém uplatňují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Uvádějí, že právní úvahy soudů vyslovené v této věci se mohou týkat jen námitek vznesených ve stavebním řízení ohledně budoucí stavby, nikoliv však žaloby podané u soudu ohledně stavby již zřízené. Jde-li o stavbu již zřízenou, lze věc projednat v soudním řízení podle §126 a podle §127 ObčZ. Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a také rozsudek soudu prvního stupně v bodu II. výroku.
Soudy v nalézacím řízení vyšly z právního názoru, vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1889/97, publikovaném v ASPI. V tomto rozhodnutí (a v obdobných dalších rozhodnutích dovolacího soudu) však šlo o námitku účastníka stavebního řízení, vznesenou ohledně budoucí imise (t. j. ohledně imise vyvolané stavbou, která dosud nebyla postavena). Tyto závěry nelze na již zřízené stavby vztáhnout. V řízení podle stavebního zákona lze uplatniti námitky obsahově odpovídající §127 odst. 1 ObčZ. Na rozdíl od tohoto ustanovení, které poskytuje ochranu proti imisím již nastalým, se v řízení podle stavebního zákona lze domáhat ochrany proti imisím hrozícím (budoucím, očekávaným). Dovolací soud opakovaně vyslovil názor, že o námitce budoucích imisí musí stavební úřad rozhodnout sám a nemůže s touto námitkou odkazovat účastníky na soud (například v usnesení z 22. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2929/99, publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 794, sv. 11, které se týká namítaného zastínění sousedící stavby stavbou povolenou). To ovšem neznamená, že jde-li o zásahy do vlastnického práva, které – podle skutkového vylíčení v žalobě – již nastaly a trvají (a také z žalobního návrhu – petitu - je zřejmé, že jde o ochranu proti existujícímu zásahu do práva) může soud odmítnout rozhodnutí o takovéto žalobě jen proto, že žaloba domáhající se ochrany proti neoprávněným zásahům do vlastnického práva byla uplatněna v souvislosti s řízením před stavebním úřadem a poskytnutí ochrany je i v kompetenci stavebního úřadu při zvažování, zda nařídit odstranění stavby zřízené bez stavebního povolení. Takováto žaloba, opírající se o §127 odst. 1 ObčZ, je žalobou vlastnickou, vyplývající z občanskoprávních vztahů, rozhodnutí o ní ve smyslu §7 odst. 1 OSŘ spadá do pravomoci soudu a ten je tedy povinen o ní rozhodnout.
V daném případě stavební úřad odkázal žalobce na soud v řízení o odstranění stavby podle §88 a následujících stavebního zákona, z čehož plyne, že jde o stavbu již existující. Rovněž z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě se podává, že k zásahům do vlastnického práva žalobců, jimž se brání žalobou, již dochází. Také petit žaloby je formulován způsobem odpovídajícím vlastnické žalobě. Jde tedy o žalobu podle §127 odst. 1 ObčZ a rozhodnutí o ní je v pravomoci soudu (viz např. usnesení sp. zn. 22 Cdo 572/2003, publikované pod č. C 1833 ve svazku 25 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck). Otázka, zda se žalobce může domáhat i odstranění stavby, je jen otázkou věcné legitimace (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, C 383, sv. 4 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu), nikoliv pravomoci soudu.
Vzhledem k tomu, že v dané věci žalobci požadovali ochranu proti imisím již nastalým, bylo projednání a rozhodnutí věci v pravomoci soudu.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně v části, ve které tento soud řízení zastavil a věc postoupil stavebnímu úřadu, zrušil dovolací soud v dotčené části i toto rozhodnutí a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. dubna 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu