ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.522.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 522/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a JUDr. Marie Vokřínkové, ve věci žalobce J. N., zastoupeného advokátem, proti žalované A. N., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 5 C 99/90, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2004, č. j. 15 Co 128/2001-268, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 13. 12. 2000, č. j. 5 C 99/90-228, ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 16. 6. 2004, čj. 5 C 99/90-246, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků jako bývalých manželů (dále „BSM“) tak, že přikázal do výlučného vlastnictví žalobce ve výroku I. vyjmenované movité věci v celkové hodnotě 13 660 Kč. Žalované přikázal do výlučného vlastnictví ve výroku I. vyjmenované movité věci v celkové hodnotě 2 300 Kč a členský podíl ve stavebním bytovém družstvu Z. h. Žalované uložil, aby na vyrovnání podílů zaplatila žalobci částku 7 226,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze 19. 10. 2004, č. j. 15 Co 128/2001-268, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o věci samé jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 335 515 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení a soudním poplatku.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně z 30. 1. 1990, č. j. 6 C 282/89-20, který nabyl právní moci 21. 2. 1990. K vypořádání BSM jejich dohodou nedošlo a návrh na jeho vypořádání soudem podal žalobce 21. 5. 1990. Soudy obou stupňů vypořádaly BSM účastníků podle §149 a §150 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“). Vycházely z rovnosti podílů účastníků. Předmětem vypořádání byly věci movité, jejich cena byla určena znaleckým posudkem. Soudy vzaly za prokázané, že rozsudkem soudu prvního stupně z 5. 6. 1990, sp. zn. 7 C 82/90, který nabyl právní moci 29. 6. 1990, bylo zrušeno právo účastníků společného užívání družstevního bytu č. 38 ve Ž. n. S. s tím, že byt bude nadále jako členka družstva užívat žalovaná, a žalobci bylo uloženo byt vyklidit do 15 dnů ode dne, kdy mu bude podle vykonatelného rozhodnutí příslušného orgánu přidělen náhradní byt nebo mu bude poskytnuto náhradní ubytování. Zatímco soud prvního stupně při stanovení hodnoty členského podílu vyšel ze zůstatkové hodnoty členského podílu, kterou určil částkou 9 038 Kč, odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, uvedl, že je třeba vycházet z hodnoty, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, to je z ceny, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Obvyklá cena členského podílu tak činila podle doplněného znaleckého posudku ke dni 27. 7. 2004 částku 682 400 Kč. S přihlédnutím k takto zjištěné ceně členského podílu a ceně movitých věcí přikázaných účastníkům (žalobci v hodnotě 13 660 Kč, žalované v hodnotě 2 300 Kč), uložil odvolací soud žalované, aby na vypořádání podílu zaplatila žalobci 335 515 Kč. Oproti soudu prvního stupně za předmět BSM nepovažoval finanční prostředky, které byly uloženy na účet dcery účastníků tzv. prémiové spoření mladých. I z tohoto důvodu odvolací soud změnil částku, kterou je žalovaná povinna žalobci na vyrovnání podílu zaplatit.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Nezpochybňuje skutečnost, že současná soudní praxe dospěla k závěru, že při stanovení hodnoty členského podílu ve stavebním bytovém družstvu nelze v řízení o vypořádání BSM vycházet z účetní zůstatkové hodnoty členského podílu, nýbrž z jeho tržní hodnoty. Tento právní názor však podle žalované nelze aplikovat na případy, kdy k rozvodu manželství a zejména ke zrušení společného nájmu bytu manželů došlo před 1. 1. 1992 tj. před účinností obchodního zákoníku, když teprve podle §230 věta prvá tohoto zákoníku, se členství v bytovém družstvu stalo obchodovatelným právem. Před tímto datem byla dispozice s členskými právy a povinnostmi ve stavebním bytovém družstvu striktně omezena. Převod členských práv a povinností byl vázán na souhlas představenstva družstva, za členský podíl byla považována zůstatková hodnota družstevního bytu, tedy členský podíl snížený úměrně k opotřebení stavby podle plánované doby její životnosti a převody za částky převyšující zůstatkovou hodnotu bytu byly považovány za spekulativní a z tohoto důvodu nepřípustné. Ke změně situace nedošlo ani přijetím zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním a výrobním družstevnictví, který upravil „volný“ převod členských práv a povinností pouze pro konkrétní skupiny osob. Žalovaná dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že ke zjištění obvyklé ceny členského podílu je rozhodující cena zjištěná „ke dni vypracování znaleckého posudku“, neboť k tomuto okamžiku teprve dochází k vypořádání majetkových hodnot. Žalobce pozbyl členská práva a povinnosti ve stavebním bytovém družstvu včetně práva nájmu družstevního bytu na základě rozsudku Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou z 5. 6. 1990, sp. zn. 7 C 82/90, který nabyl právní moci 29. 6. 1990. Nemohl pozbýt jinou hodnotu, než kterou zákon v té době připouštěl, tedy zůstatkovou hodnotu členského podílu. Žalovaná jako výlučný nájemce předmětného bytu a členka SBD vynaložila na předmětný byt a hodnotu členských práv a povinností své výlučné finanční prostředky, které nepochybně ovlivnily jak současnou hodnotu bytu, tak i hodnotu členského podílu žalované ve stavebním bytovém družstvu. Tržní hodnota členského podílu je v současné době více než 75x vyšší než byla v době, kdy žalobce členská práva a povinnosti ve stavebním bytovém družstvu pozbyl. Pokud by byla se značným časovým odstupem poté, co se stala členkou družstva, zavázána k úhradě takto vysoké částky, šlo by o rozpor s dobrými mravy. Je také třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce v souvislosti s vyklizením předmětného bytu získal bez vynaložení jakýchkoliv finančních prostředků třípokojový byt ve zcela nové zástavbě, tedy byt jehož užitná hodnota výrazně převyšuje hodnotu předmětného bytu. Považuje za nemravné, aby byla zatížena úhradou vysoké finanční částky ve prospěch žalobce, jehož bytová potřeba byla nadstandartně zajištěna. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (bod 17, hlava prvá, část dvanáctá zákona č. 30/2000 Sb.), tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., neboť rozsudek odvolacího soudu byl vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Podle §242 odst. 2 písm. d) OSŘ dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.
Dovolací soud však není oprávněn přezkoumat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení §242 odst. 2 písm. d) OSŘ jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje §242 odst. 2 písm. d) OSŘ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 6. 1998, sp. zn. 3 Cdon 117/96, publikovaný pod R 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §238 odst. l písm. a) OSŘ je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
V daném případě je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve výroku, který se týká vypořádání, resp. ceny členského podílu k družstevnímu bytu. A právě správnost tohoto výroku také žalovaná dovoláním zpochybnila.
Otázkou, „zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu“, se zabýval velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000. Sjednotil soudní praxi v tom smyslu, že v případě zániku společného nájmu družstevního bytu manžely a jejich společného členství v bytovém družstvu v rámci vypořádání BSM, může být předmětem vypořádání jen členský podíl, jehož hodnotu je třeba vyjádřit obvyklou (tržní) cenou a nikoliv zůstatkovou hodnotou členského podílu nebo hodnotou vypořádacího podílu. To proto, že pojem „zůstatková hodnota členského podílu“ počínaje dnem 1. ledna 1992, tj. počínaje účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platná právní úprava družstev nezná“ a vypořádací podíl, který je odrazem hospodářské bilance družstva, se váže k zániku členství v družstvu, nikoli k tzv. přeměně členství, jak je tomu v případě, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem bytu a členem družstva.
Členský podíl ve stavebním bytovém družstvu je a byl obecně předmětem vypořádání BSM, kteří byli společnými členy bytového družstva a jejichž společné právo užívání či nájmu družstevního bytu a jejich společné členství ve stavebním bytovém družstvu zaniklo. Tak je tomu nejen v současnosti podle platné právní úpravy, ale bylo tomu tak i v době, která je určující pro vypořádání účastníků v daném řízení, tj. za účinnosti občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (§868 ObčZ v návaznosti na čl. VIII. odst. 5 zákona č. 91/1998 Sb.). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod C 45, svazek 1, podle kterého „jestliže bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo před 1. lednem 1992, je třeba v řízení o vypořádání takového spoluvlastnictví aplikovat příslušná ustanovení občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb“.
Po sjednocení judikatury výše označeným rozsudkem velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu již není sporu o tom, že v těch případech, kdy došlo k zániku společného nájmu družstevního bytu manželů a jejich společného členství v družstvu po 1. 1. 1992, kdy nabyl účinnosti obchodní zákoník, je při vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví, nyní společného jmění manželů, určující obvyklá cena členského podílu.
K otázce, zda by tato cena měla být určující i pro dosud nevypořádané právní vztahy manželů v případě, kdy se podle právní úpravy platné v době zániku BSM vycházelo ze zůstatkové hodnoty členského podílu, Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004 (publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu), že „nejpozději do 1. 1. 1992 odpovídalo tehdejším předpisům i právní praxi, že určující pro ocenění do té doby vypořádávaného členského podílu byla zůstatková hodnota členského podílu. Jestliže však do uvedeného data nedošlo k vypořádání členského podílu mezi manžely (jako je tomu v daném případě), odpovídá již zákonu, aby se při oceňování členského podílu pro účely vypořádání BSM vycházelo z ceny obvyklé. Konkrétně to znamená, že je třeba vycházet z toho, jaká byla hodnota vypořádávaného členského podílu v době rozhodování soudu, kdyby byl ve stavu, v jakém byl v době zániku společného členství bývalých manželů v družstvu. Dovolací soud zkrátka neshledává důvodu, aby při oceňování členského podílu bylo postupováno odlišně od oceňování věcí, např. od oceňování nemovitosti v rámci řízení o vypořádání BSM, kdy je v zásadě rozhodující její stav v době zániku BSM a ocenění se provádí podle cen platných v době rozhodování. Je-li rozhodováno v současnosti, vychází se z cen obvyklých, přestože v době, kdy došlo k zániku BSM byly určující ceny dané cenovými předpisy.“ Nemůže proto obstát ani námitka žalované, že takové vypořádání hodnoty členského podílu družstevního bytu je v rozporu s dobrými mravy.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, proto je dovoláním napadený rozsudek správný a dovolání muselo být podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobci, který by měl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2005
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu