ECLI:CZ:NS:2005:22.CDO.630.2005.1
sp. zn. 22 Cdo 630/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. T. proti žalovanému J. F., zastoupenému advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 8 C 247/85, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, ze dne 29. března 2004, č. j. 23 Co 72/2003-892, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, ze dne 29. března 2004, č. j. 23 Co 72/2003-892, a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 30. října 2002, č. j. 8 C 247/85-855, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2002, č. j. 8 C 247/85-865 a usnesení ze dne 3. června 2004, č. j. 8 C 247/85-916, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2002, č. j. 8 C 247/85-855, ve znění usnesení ze dne 9. prosince 2002, č. j. 8 C 247/85-865 a usnesení ze dne 3. června 2004, č. j. 8 C 247/85-916, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“) účastníků. Mimo jiné výrokem pod bodem I. rozhodl, že z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů připadá do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatková hodnota členského podílu k družstevnímu bytu č. 7 v ulici M. (dříve D.) č. p. 1315 stavebního bytového družstva v H. v hodnotě 12.507,- Kč. Do výlučného vlastnictví žalovaného soud přikázal též zahradní chatu s příslušenstvím a oplocením na pozemku č. 1312/4 (zapsaný na listu vlastnictví č. 2407 pro obec H. a katastrální území P. u Katastrálního úřadu v H.) v hodnotě 280.000,- Kč. Výrokem pod bodem II. uložil žalobkyni povinnost „zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu z BSM částku 391.740,- Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku“. Výrokem pod bodem III. zrušil „podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkové parcele č. 2263 o výměře 18 m², zapsané na listu vlastnictví č. 1896 pro obec H. a katastrální území P. u Katastrálního úřadu v H. v hodnotě 20.000,-Kč“, přikázal „pozemkovou parcelu č. 2263 o výměře 18 m², zapsané na LV č. 1896 pro obec H. a katastrální území P. u Katastrálního úřadu v H. do výlučného vlastnictví žalovaného“ a žalovanému uložil povinnost „zaplatit žalobkyni na vyrovnání jejího podílu z vypořádání podílového spoluvlastnictví částku 10.000,-Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku“. Výroky pod body IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že manželství účastníků bylo rozvedeno k 31. 3. 1982 a o vypořádání BSM se nedohodli. Věc posoudil podle §149 a §150 občanského zákoníku (dále „ObčZ“) ve znění vyhlášeném pod č. 70/1983 Sb. Zůstatkovou hodnotu členského podílu k družstevnímu bytu přikázal žalobkyni, neboť ta se stala výlučnou uživatelkou bytu, který posléze převedla na syna účastníků; zůstatek členského podílu u Stavebního bytového družstva v H. ve výši 3.000,- Kč přikázal žalovanému. Hodnota členského podílu tohoto bytu byla stanovena zůstatkovou cenou, nikoliv cenou obvyklou, která by se dala dosáhnout převodem členských práv k tomuto bytu.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaného, rozsudkem ze dne 29. března 2004, č. j. 23 Co 72/2003-892, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a III.; ve výroku pod bodem II. jej změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému „vypořádací podíl“ 415.600,- Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud shledal odvolání žalovaného důvodným jen částečně. Odkázal na skutkové i právní závěry soudu prvního stupně týkající se zániku BSM, jeho rozsahu a stanovení cen věcí. Ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že vypořádací podíly jsou stejné. K otázce ocenění členských práv k družstevnímu bytu vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2428/2000, ale s ohledem na konkrétní situaci v daném sporu dospěl k závěru, že je na místě aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod R 43/72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Odvolací soud nevyhověl ani výhradě žalovaného ohledně tvrzeného investování vlastních prostředků do BSM pro jeho neprůkaznost. K jeho námitce týkající se ocenění zahradní chaty s příslušenstvím odvolací soud uzavřel, že ohodnocení provedené znalcem nebylo tvrzeními žalovaného zpochybněno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a odůvodňuje je odkazem na §241a odst. 2 písm. a) a b), 3 OSŘ. Odvolacímu soudu vytýká, že jako věcně správný potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž do vlastnictví žalobkyně přikázal zůstatkovou hodnotu členského podílu k předmětnému družstevnímu bytu ve výši pouze 12.507,- Kč, a že jako věcně správnou potvrdil část výroku soudu prvního stupně, kterou do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal zahradní chatku s příslušenstvím a oplocením na pozemku č. 1312/4 v hodnotě 280.000,-Kč. Otázku zmíněné hodnoty členského podílu družstevního bytu považuje za zásadní a namítá, že faktická hodnota, ať již zůstatková členského podílu či hodnota členského podílu spojeného s družstevním bytem a členstvím v bytovém družstvu, je mnohonásobně vyšší, než jak ji zohlednil soud. Nesouhlasí s tím, že odvolací soud vyšel při posuzování věci z rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 43/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. S podrobnějším vyjádřením k této otázce pak dovolatel uzavírá, že to byl on, kdo byl postižen dobou trvání sporu a částku 12.507,- Kč nepovažuje za obnos odpovídající zásadě spravedlivého vypořádání. Zásadní právní otázkou tedy je, jakým způsobem a postupem oceňovat členské podíly v bytových družstvech před rokem 1992 při vypořádávání zaniklých BSM. Aplikace R 43/1972 by znamenala vycházet z rozhodnutí, jež fakticky mělo zamezit volným cenám družstevních bytů, vycházelo z politických podmínek tehdejší doby a mělo vyvolat zdání jakési regulace cen družstevních bytů. Pokud jde o zahradní domek, byl soud prvního stupně při svém rozhodování vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveném v usnesení z 11. 2. 1988, sp. zn. 10 Co 526/87, podle něhož má náležet nemovitost na cizím pozemku do zaniklého BSM; takové skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatel vždy tvrdil, že chata do zaniklého BSM nepatří, neboť stavební povolení bylo vydáno v září 1981 a manželství účastníků bylo rozvedeno 31. 3. 1982; za šest měsíců nebyla chata v takovém stupni rozestavěnosti, aby se stala věcí v právním smyslu, když byl toliko vyhlouben stavební otvor a ještě nedošlo k betonování základů. Žalobkyně ostatně původně u procesního soudu uznala, že chata v době rozvodu neexistovala. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně namítá, že dovolání obsahuje „plno lží“, které jsou v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu vyvráceny. Upozorňuje, že spor v dané věci trvá dvacet let.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ (ve vztahu k zahrádkářské chatě) a §237 odst. 1 písm. c) OSŘ (ve vztahu k ocenění členského podílu), že jsou uplatněny dovolací důvod upravené v §241a odst. 2 písm. b) a v §241a odst. 3 OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Za otázku, která činí z přezkoumávaného rozsudku rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) OSŘ], považuje dovolací soud ocenění členského podílu člena stavebního bytového družstva v případě, že BSM účastníků zaniklo a společné užívání bytu manžely bylo zrušeno před 1. 1. 1992, k vypořádání BSM však dochází až po tomto dni.
Otázkou, „zda při stanovení hodnoty, které se dostává účastníkům řízení o vypořádání společného jmění manželů, je třeba vycházet z tzv. účetní zůstatkové hodnoty členského podílu v bytovém družstvu nebo z tzv. tržní hodnoty členského podílu“, se zabýval velký senát občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze 14. 11. 2002, sp. zn. 31 Cdo 2428/2000. Sjednotil soudní praxi v tom smyslu, že v případě zániku společného nájmu družstevního bytu manžely a jejich společného členství v bytovém družstvu v rámci vypořádání BSM, může být předmětem vypořádání jen členský podíl, jehož hodnotu je třeba vyjádřit obvyklou (tržní) cenou a nikoliv zůstatkovou hodnotou členského podílu nebo hodnotou vypořádacího podílu. To proto, že pojem „zůstatková hodnota členského podílu“ počínaje dnem 1. ledna 1992, tj. počínaje účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, platná právní úprava družstev nezná“ a vypořádací podíl, který je odrazem hospodářské bilance družstva, se váže k zániku členství v družstvu, nikoli k tzv. přeměně členství, jak je tomu v případě, kdy jeden z manželů zůstává nájemcem bytu a členem družstva.
Členský podíl ve stavebním bytovém družstvu je a byl obecně předmětem vypořádání BSM, kteří byli společnými členy bytového družstva a jejichž společné právo užívání či nájmu družstevního bytu a jejich společné členství ve stavebním bytovém družstvu zaniklo. Tak je tomu nejen v současnosti podle platné právní úpravy, ale bylo tomu tak i v době, která je určující pro vypořádání účastníků v daném řízení, tj. za účinnosti občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (§868 ObčZ v návaznosti na čl. VIII. odst. 5 zákona č. 91/1998 Sb.). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck pod C 45, svazek 1, podle kterého „jestliže bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo před 1. lednem 1992, je třeba v řízení o vypořádání takového spoluvlastnictví aplikovat příslušná ustanovení občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb“.
Po sjednocení judikatury výše označeným rozsudkem velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu již není sporu o tom, že v těch případech, kdy došlo k zániku společného nájmu družstevního bytu manželů a jejich společného členství v družstvu po 1. 1. 1992, kdy nabyl účinnosti obchodní zákoník, je při vypořádání jejich bezpodílového spoluvlastnictví, nyní společného jmění manželů, určující obvyklá cena členského podílu.
K otázce, zda by tato cena měla být určující i pro dosud nevypořádané právní vztahy manželů v případě, kdy se podle právní úpravy platné v době zániku BSM vycházelo ze zůstatkové hodnoty členského podílu, Nejvyšší soud uvedl v rozsudku z 30. 11. 2004, sp. zn. 22 Cdo 900/2004 (publikovaného v Právních rozhledech č. 7/2005), že „nejpozději do 1. 1. 1992 odpovídalo tehdejším předpisům i právní praxi, že určující pro ocenění do té doby vypořádávaného členského podílu byla zůstatková hodnota členského podílu. Jestliže však do uvedeného data nedošlo k vypořádání členského podílu mezi manžely (jako je tomu v daném případě), odpovídá již zákonu, aby se při oceňování členského podílu pro účely vypořádání BSM vycházelo z ceny obvyklé. Konkrétně to znamená, že je třeba vycházet z toho, jaká byla hodnota vypořádávaného členského podílu v době rozhodování soudu, kdyby byl ve stavu, v jakém byl v době zániku společného členství bývalých manželů v družstvu. Dovolací soud zkrátka neshledává důvodu, aby při oceňování členského podílu bylo postupováno odlišně od oceňování věcí, např. od oceňování nemovitosti v rámci řízení o vypořádání BSM, kdy je v zásadě rozhodující její stav v době zániku BSM a ocenění se provádí podle cen platných v době rozhodování. Je-li rozhodováno v současnosti, vychází se z cen obvyklých, přestože v době, kdy došlo k zániku BSM byly určující ceny dané cenovými předpisy.“ Pokud odvolací soud vycházel z jiné úvahy, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ].
Žalovaný v průběhu řízení uvedl, že zahradní chata na pozemku p. č. 1312/4 v katastrálním území Pražské Předměstí nepatří do BSM účastníků, neboť byla zřízena až po roce 1982 (t. j. po zániku BSM účastníků – viz č. l. 831). Soud prvního stupně se touto námitkou nezabýval, neboť se cítil být vázán právním názorem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne 11. února 1988, č. j. 10 Co 526/87-273, podle něhož tato chata je součástí BSM. Avšak před vydáním tohoto usnesení se soudy nezabývaly dobou výstavby chaty, v citovaném usnesení odvolacího soudu tento právní závěr není nijak odůvodněn a navíc v dalším usnesení vydaném dne 21. dubna 2004, č. j. 16 Co 28/94, odvolací soud uvedl: „V průběhu dalšího řízení proto okresní soud účastníky podrobně vyslechne k vlastnickým vztahům ohledně mezi nimi sporné chaty“. Je tedy zřejmé, že ani odvolací soud nepovažoval vzhledem k novým tvrzením účastníků předchozí závěr o chatě jako součásti BSM za definitivní. Proto povinností soudu bylo na základě tvrzení žalovaného na č. l. 831 poučit o povinnosti tvrzení doplnit a o povinnosti navrhnout důkazy k němu (§118a odst. 1, 4 OSŘ); pokud tak neučinil, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) OSŘ], přičemž tuto vadu neodstranil ani odvolací soud. Ten též dospěl k závěru, že pozemek uvedený v bodu III. rozsudku soudu prvního stupně je v BSM účastníků; přesto však rozsudek soudu prvního stupně, vycházející v této části z existence podílového spoluvlastnictví účastníků, potvrdil.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu