ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.2079.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2079/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. Z., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. G., zastoupenému advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 9 C 320/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2005, č. j. 28 Co 128/2005-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 19. 5. 2004, č. j. 9 C 320/2002-117, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.469,- Kč s příslušenstvím, návrh žalobkyně ohledně částky 27.736,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 4. 2005, č. j. 28 Co 128/2004-145, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, v němž označila věc a rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a jako důvody dovolání uvedla „neúplnost řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávné posouzení po stránce právní“ s tím, že dovolání doplní dodatečně. V doplněném podání žalobkyně blíže nespecifikovala, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani je obsahově nevymezila, pouze vytýká soudům obou stupňů, že nezajistily její ochranu způsobem odpovídajícím zákonu a že ohledně termínu splatnosti nároku nerespektovaly řadu ustanovení občanského soudního řádu. Dovozuje z toho, že soudy obou stupňů tak samy zavinily „zpoždění tohoto nároku“, přičemž „mezi uplatněním nároku (hmotné právo) nelze procesním způsobem odmítnout plnění v jiném škodním i splatném nároku, protože soud zavinil i odpovědnost za škodu, která vznikla prodlením vůči původnímu odškodnění“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle §43, §209 a §241b odst. 2, 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. předpokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. samo o sobě nestačí. Chybí-li tímto způsobem provedené označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.). Tuto vadu podání může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. tak zamezuje tomu, aby podáváním tzv. blanketních dovolání docházelo k faktickému prodlužování dovolací lhůty, které je častým důvodem průtahů v řízení (shodně srov. též důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jehož prostřednictvím bylo uvedené ustanovení vtěleno do občanského soudního řádu). Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl jejímu zástupci doručen dne 4. 5. 2005, podala ve dvouměsíční lhůtě (dne 1. 7. 2005) dovolání, v němž vymezila jeho rozsah, nikoliv však dovolací důvody, tj. pouze obecně zmínila „neúplnost řízení, nesprávné hodnocení provedených důkazů a nesprávné posouzení po stránce právní“ bez bližší obsahové specifikace. Poslední den dvouměsíční lhůty k doplnění dovolání (§241b odst. 3 část druhé věty za středníkem o.s.ř.) připadl na pondělí 4. 7. 2005 (§57 odst. 2 o.s.ř.); dovolatelka doplnila odůvodnění svého dovolání prostřednictvím svého právního zástupce podáním odevzdaným na poštu dne 19. 7. 2005, tedy po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobkyně postrádá vymezení dovolacích důvodů, včetně jejich skutkového popisu, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta, během níž bylo možno náležitosti dovolání doplnit, marně uplynula dnem 4. 7. 2005, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně (aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi) podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2005
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu