ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.2140.2005.1
sp. zn. 25 Cdo 2140/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce F. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) J. B., a 2) J. K., oběma zastoupeným advokátkou, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 722/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. října 2004, č. j. 24 Co 289/2004-226, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.127,- Kč k rukám advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 27. 1. 2004, č. j. 5 C 722/96-186, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu oba žalovaní zaplatili částku 67.271,90 Kč s příslušenstvím a druhý žalovaný částku 14.994 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 10. 2004, č. j. 24 Co 289/2004-226, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce nejprve vlastnoručně psané dovolání adresované Nejvyššímu správnímu soudu, v němž pouze označil rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a namítl „rozpor se skutečností“ s tím, že dovolání doplní dodatečně. V doplněném podání, reagujícím na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad podání a nedostatku právního zastoupení, dovolatel blíže nespecifikoval, z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani je obsahově nevymezil, pouze poukázal na podjatost předsedkyně senátu krajského soudu JUDr. H. vůči jeho osobě a uvedl, že požádal Českou advokátní komoru v P. o přidělení advokáta; navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl v celém rozsahu zrušen. Dne 23. 6. 2005 bylo soudu prvního stupně doručeno dovolání sepsané právní zástupkyní žalobce, v němž je namítáno nesprávné právní posouzení věci soudy obou stupňů a odnětí možnosti jednat před soudem, spatřované v tom, že soudy nepřihlédly k námitkám žalobce, neprovedly jím navržené důkazy ani jej v odvolacím řízení nevyslechly. Dále se poukazuje na nesprávné hodnocení důkazů v rozsudcích Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cao 64/94 a Okresního soudu v Jičíně č. j. 2 T 33/97-167, když výslech MUDr. V., lékařská zpráva, resp. obsah zdravotní karty žalobce a spis MUDr. V. ohledně zdravotního stavu žalobce dostatečně odůvodňují základ nároku. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání oba žalovaní uvedli, že dovolání nebylo žalobcem podáno včas a řádně, nebylo adresováno věcně příslušnému soudu, žalobce neuvedl dovolací důvody a k jeho doplnění došlo až 23. 6. 2005, tedy čtyři měsíce od data, kdy podal dovolání bez zastoupení. Jinak se ztotožňují s právními závěry soudů obou stupňů, vycházejícími z provedeného dokazování v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 33/97, které neprokázalo, že by žalovaní způsobili žalobci škodu na zdraví či věcech, a podrobně se vyjadřují k obsahu jednotlivých důkazů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti, jde o vadné podání. Postupem podle §43, §209 a §241b odst. 3 o.s.ř. je třeba odstranit ty vady, které brání v pokračování řízení, tj. zejména nedostatek uvedení rozsahu, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, jestliže z obsahu dovolání nelze dovodit, které výroky rozhodnutí dovolatel napadá, a rovněž nedostatek označení dovolacích důvodů, které dovolatel uplatňuje. Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu napadá, je totiž vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu a dovolatel tak v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí obsažených, případně že napadne dovoláním jen část výroku o dělitelném plnění. Chybí-li označení dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může odvolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání, pokud však nebyla v době podání dovolání splněna podmínka povinného zastoupení, je povinen tak učinit ve lhůtě soudem stanovené. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o.s.ř. nebo lhůty soudcovské podle ustanovení §241b odst. 3 věta druhá před středníkem o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, publikované pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2004).
V posuzovaném případě je z obsahu spisu zřejmé, že žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jehož stejnopis byl jeho právní zástupkyni doručen dne 3. 1. 2005, podal ve dvouměsíční lhůtě, tj. dne 28. 2. 2005 vlastnoručně psané tzv. blanketní dovolání, v němž uvedl, proti kterému rozhodnutí směřuje, neoznačil však rozsah dovolání ani dovolací důvody, které by obsahově specifikoval. Na základě usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 3. 3. 2005, č. j. 5 C 722/96-245, doručeného dne 18. 3. 2005, byl žalobce vyzván k odstranění vad dovolání a nedostatku právního zastoupení ve lhůtě čtrnácti dnů ode dne doručení. Protože dovolatel nepožádal soud o ustanovení zástupce (§241b odst. 3 část věty druhé za středníkem o.s.ř.), připadl poslední den lhůty k doplnění dovolání (§241b odst. 3 o.s.ř.) na pátek 1. 4. 2005 (§57 odst. 2 o.s.ř.); dovolatel sice doplnil odůvodnění svého dovolání tak, že uvedl rozsah dovolání (navrhl zrušení rozsudku v celém rozsahu), nevymezil však dovolací důvod. Plná moc ze dne 19. 4. 2005 udělená advokátce JUDr. M. D. byla soudu doručena dne 19. 4. 2005, tedy po stanovené lhůtě, stejně jako advokátkou sepsané dovolání podané dne 23. 6. 2005.
Přestože dovolatel splnil podmínku povinného zastoupení ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 až odst. 4 o.s.ř., doplnil dovolání o vymezení dovolacích důvodů po marném uplynutí lhůty, během níž bylo možno vady dovolání odstranit. Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a dovolání žalobce, podané ještě v zákonné lhůtě, postrádá označení dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, nelze v dovolacím řízení pro tyto nedostatky dovolání pokračovat. Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud České republiky, aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi, dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 první věty o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť s ohledem na výsledek dovolacího řízení mají žalovaní právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 5.052,- Kč (odměna z částky určené podle §2, §3 a §17 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb., vypočítaná podle §10 odst. 3 a §3 odst. 1 bod 5. vyhlášky, zaokrouhlená podle §16 odst. 2 vyhlášky, snížená na polovinu podle §14 odst. 1 a poté podle §18 odst. 1 vyhlášky a zvýšená o 20% podle §17 odst. 2 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč, celková částka tak činí 5.127,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu