ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.512.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 512/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce V. M., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. S., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp.zn. 6 C 324/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003, č.j. 62 Co 356/2003-72, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2003, č.j. 62 Co 356/2003-72, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. dubna 2003, č.j. 6 C 324/99-60, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 4. 2003, č.j. 6 C 324/99-60, zamítl žalobu na vyklizení žalovaného z bytu č. 10 – garsoniéry s příslušenstvím, I. kategorie, ve 3. patře domu č.p. 349 v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“) a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že v roce 1998 uzavřel žalovaný s P. Ch. dohodu o výměně bytu, na základě níž se žalovaný přestěhoval do předmětného bytu a jmenovaný do družstevního bytu žalovaného v M., že dne 16. 3. 1998 uzavřel žalovaný s městskou částí P. smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že posléze nabylo vlastnické právo k předmětnému domu D. (dále „bytové družstvo“), jehož se stal žalovaný zakládajícím členem, že rozhodnutím bytového družstva ze dne 12. 10. 1998 byl žalovanému předmětný byt přidělen a že na základě dohody o odevzdání a převzetí družstevního bytu ze dne 13. 10. 1998 žalovaný byt převzal a bydlí v něm. Soud prvního stupně neshledal důvodným žalobní požadavek na vyklizení žalovaného opírající se o tvrzení, že žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť byla-li dohoda o výměně bytů, uzavřená v roce 1988 mezi žalobcem (uživatelem předmětného bytu) a O. B. (uživatelem družstevního bytu v P. N. M., dále „byt N. M.“) na straně jedné a Ing. P. P. a Ing. M. P. (uživateli bytu v P., D., dále „byt v D. u.“) na straně druhé, na základě níž se žalobce s O. B. přestěhovali do bytu v D. u., ing. P. P. do předmětného bytu a Ing. Ma. P. do bytu N. M., shledána v soudním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp.zn. 14 C 272/92, neplatnou (a žalobci bylo - poté, co vůči O. B., který v roce 1994 zemřel, bylo řízení zastaveno - uloženo byt v D. u. vyklidit), je neplatná jak dohoda o výměně předmětného bytu uzavřená následně mezi Ing. P. P. a P. Ch., tak i dohoda uzavřená mezi posléze jmenovaným a žalovaným a nájemcem předmětného bytu je dosud žalobce. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný neužívá byt bez právního důvodu, když „stojí na konci řetězové výměny bytů“ a že není ve věci pasivně legitimován.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 31. 10. 2003, č.j. 62 Co 356/2003-72, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal úplnými skutková zjištění soudu prvního stupně a přisvědčil jeho právnímu závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován. Konstatoval, že i když se žalovaný ujal užívání předmětného bytu na základě dohody o výměně bytů, kterou uzavřel s P. Ch., „došlo k podstatné změně týkající se sporného bytu a právního důvodu užívání tohoto bytu žalovaným, protože došlo ke změně charakteru sporného bytu, který se stal bytem družstevním“. Poukázal na to, že vlastníkem předmětného domu (pronajímatelem) se stalo Bytové družstvo V., že žalovaný byl jeho členem, že rozhodnutím o přidělení bytu ze dne 12. 10. 1998 mu byl přidělen předmětný byt a na jeho základě mu vzniklo právo na uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu, která byla uzavřena dne 13. 10. 1998, jak o tom svědčí zápis o dohodě z téhož dne. Na základě toho dovodil, že „právní důvod k užívání bytu žalovaným je v současné době založen rozhodnutím družstva o jeho přijetí za člena a rozhodnutím o přidělení sporného bytu jako bytu družstevního“. Stávající judikatura (uvedl dále odvolací soud) vychází z toho, že obecnému soudu nepřísluší přezkoumávat jako prejudiciální otázku platnosti přijetí člena družstva v řízení o žalobě na vyklizení proti takovému členu, ani rozhodnutí tohoto družstva o přidělení družstevního bytu. Podle názoru odvolacího soudu platná právní úprava vyhrazuje otázky vztahů mezi členy a družstvem pouze orgánům družstva, a proto je správný závěr soudu prvního stupně, že „žalovaný není pasivně věcně legitimován v řízení, v němž se žalobce domáhá jeho vyklizení z důvodu neexistence právního důvodu k užívání bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které opřel o ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) a odst. 3, §241/2 písm. a), b) o.s.ř., neboť odvolací soud stejně jako soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení nesprávně právně posoudil věc“. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda „změnou charakteru bytu (z obecního na družstevní) může dojít k tomu, že družstvo disponuje s bytem, jehož je žalobce nájemcem, jako s právně volným bytem, v tom, zda žalovanému může vzniknout právo nájmu družstevního bytu za situace, kdy žalobce byl nájemcem bytu, jakož i v tom, zda dalšími výměnami žalobcova bytu, které navazují na neplatnou výměnu bytů mezi žalobcem, p. B. a P., se zhojil právní důvod užívání bytu žalovaným“. Vyjadřuje nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že právní důvod k užívání bytu žalovaným je v současné době založen rozhodnutím družstva o přijetí za člena družstva a rozhodnutím o přidělení předmětného bytu jako bytu družstevního, a namítá, že toto rozhodnutí „nezakládá žalovanému právní nárok na užívání bytu“, neboť byt nebyl právně volný, když jeho nájemcem byl žalobce a proto s ním družstvo nemohlo volně disponovat. Namítá, že v případě žalovaného je právní důvod užívání bytu vykládán jinak, než v jeho případě ve vztahu k užívání bytu v D. u., kdy výměna bytu uzavřená s manžely P. byla shledána neplatnou a tuto neplatnost nezhojily ani následné úkony družstva. Dovozuje, že byla-li tato dohoda neplatná, jsou neplatné i následně uzavřené dohody o výměně bytu uzavřené Ing. P. a P. Ch. a že nájemcem bytu je žalobce; rovněž tak dovozuje, že by měl být nájemcem družstevního bytu N. M., a popisuje průběh soudních řízení souvisejících s původní dohodou o výměně bytu z roku 1988. Dovolatel považuje rozhodnutí odvolacího soudu (soudu prvního stupně) za nespravedlivé, neboť v důsledku něho nemá nárok na předmětný byt ani na byt N. M., a navrhuje, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 31. 10. 2003, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.).
Napadený rozsudek odvolacího soudu je založen (rovněž) na právním závěru, že došlo k podstatné změně právního důvodu užívání předmětného bytu žalovaným, neboť byt se stal bytem družstevním a právní důvod jeho užívání žalovaným je v současné době založen rozhodnutím družstva o jeho přijetí za člena a rozhodnutím družstva o přidělení bytu jako bytu družstevního (přičemž dovolatel tento právní závěr odvolacího soudu napadá). Dovolací soud shledává pro řešení dané otázky rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným (§241 odst. 3 o.s.ř.) a dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustným.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Z obsahu spisu tyto vady zjištěny nebyly; dovolatel sice (nepřesně) odkazuje na „§241/2 písm. a) o.s.ř.“, čímž míní zřejmě §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. upravující dovolací důvod, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nicméně obsahově žádnou takovouto vadu nekonkretizuje.
O nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (v dovolání nesprávně označeno „§241/2 písm. b/ o.s.ř.“) jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §685 odst. 1 obč.zák. nájem bytu vzniká nájemní smlouvou. Smlouvu o nájmu družstevního bytu lze uzavřít za podmínek upravených ve stanovách bytového družstva.
Judikatura dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 3 Cdon 120/96, uveřejněné v příloze časopisu Soudní judikatura 10/1998, ze dne 30. 5. 2001, sp.zn. 26 Cdo 2396/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 535, svazek 6, ze dne 30. 6. 2003, sp.zn. 26 Cdo 916/2001) je přitom ustálena v názoru, že smlouva o nájmu bytu, jehož nájemcem již je jiná osoba, je absolutně neplatná; uvedený závěr byl vysloven i ve vztahu k bytům družstevním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2005, sp.zn. 26 Cdo 2198/2003).
Podle ustanovení §680 odst. 2 obč.zák. dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele. Uvedené platí i ve vztazích nájmu bytu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 863/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 11/1997, pod pořadovým číslem 84).
Z ustanovení §715 pak vyplývá, že se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu. Podle právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí uveřejněném pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002, vstupují ke dni splnění dohody o výměně bytů účastníci dohody (nájemci) ve výměnou získaných bytech do nájemního poměru založeného nájemní smlouvou mezi pronajímatelem a původním nájemcem; ke stejnému okamžiku jim zaniká dosavadní nájemní vztah ke směňovanému bytu. Podmínkou vzniku nájemního poměru k výměnou získanému bytu není uzavření nové nájemní smlouvy.
Z uvedeného pro projednávanou věc vyplývá, že se změnou vlastnictví k předmětnému domu vstoupilo bytové družstvo (ze zákona) jako nabyvatel do právního postavení předchozího pronajímatele ve vztahu k již existujícím nájemním vztahům k bytům. Tak by tomu bylo i ve vztahu k žalovanému, jemuž by svědčil právní důvod užívání předmětného bytu založený dohodou o výměně bytu uzavřenou v březnu roku 1998 s P. Ch. (resp. nájemní smlouvou uzavřenou dne 16. 3. 1998 s městskou částí P.). Byt by tudíž nebyl právně volný, neboť by k němu již svědčilo žalovanému právo nájmu a (další) nájemní smlouva ohledně něho uzavřená, by byla absolutně neplatná. Již z tohoto důvodu nemůže proto obstát právní závěr odvolacího soudu, že právní důvod užívání bytu žalovaným je založen rozhodnutím bytového družstva o jeho přijetí za člena družstva a rozhodnutím bytového družstva o přidělení bytu (resp. následně uzavřenou dohodou o odevzdání a převzetí bytu). Právní závěr odvolacího soudu by nemohl obstát ani proto, že rozhodnutí bytového družstva o přidělení bytu nemá podle právní úpravy platné od 1. 1. 1992 takovou právní relevanci, jakou mu přiznávalo ustanovení §154 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991, kdy nahrazovalo rozhodnutí orgánu příslušného k hospodaření s byty, a kdy nebyla dána pravomoc soudu rozhodnutí družstva přezkoumávat (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 3 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977). Opřel-li tedy odvolací soud právní důvod užívání bytu žalovaným o rozhodnutí bytového družstva o přidělení bytu, které nepřísluší soudu přezkoumávat, nemůže takovýto názor za právní úpravy účinné od 1. 1. 1992, obstát, neboť i u družstevních bytů vzniká nájemní vztah (zásadně) nájemní smlouvou, jejíž platnost je soud oprávněn posoudit.
Protože odvolací soud veden nesprávným právním názorem se z tohoto pohledu posouzením právního důvodu užívání bytu žalovaným nezabýval (a nezabýval se ani tím, zda žalovanému vzniklo platně právo nájmu na základě dohody o výměně bytu uzavřené s P. Ch.), je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné.
Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil rozsudek odvolacího soudu. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o.s.ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. května 2005
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu