ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.703.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 703/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Bytového družstva B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému A. Č., zastoupenému advokátkou, o zaplacení 71.609,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 C 287/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2003, č. j. 6 Co 1304/2003-179, ve znění opravného usnesení ze dne 7. října 2003, č.j. 6 Co 1304/2003-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) v pořadí třetím rozsudkem ze dne 9. 10. 2002, č.j. 7 C 287/2000-138, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 10. 4. 2003, č.j. 7 C 287/2000-159, zastavil řízení co do částky 9.056,20 Kč, uložil žalovanému zaplatit žalobci 51.285,20 Kč s poplatkem z prodlení v rozsudku blíže specifikovaným a 11.267,80 Kč s úrokem z prodlení v rozsudku blíže specifikovaným, zamítl žalobu ohledně dalšího poplatku z prodlení v rozsudku blíže specifikovaného a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 31. 7. 2003, č.j. 6 Co 1304/2003-179, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 10. 2003, č.j. 6 Co 1304/2003-186, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích ve věci samé (ohledně částek 51.285,20 Kč s příslušenstvím a 11.267,80 Kč s příslušenstvím), změnil tento rozsudek ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Opravným usnesením ze dne 7. 10. 2003 byl původní rozsudek doplněn o potvrzující výrok ve věci samé ohledně částky 11.267,80 Kč s příslušenstvím a potvrzující výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku soudem prvního stupně (které v původním písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu chyběly).
Žalovaný (nezastoupen advokátem) soudu prvního stupně doručil dne 11. 11. 2003 podání nazvané jako „dovolání proti postupům Okresního soudu v Českých Budějovicích při řízení zn. 7 C 287/2000, s návrhem na : - zrušení rozsudků vydaných při uvedeném řízení, - obnovení pokojného stavu“. V tomto podání žalovaný pouze vysvětloval, že vzhledem k jeho zdravotnímu stavu mu stanovená lhůta pro dovolání nepostačuje, a zavazoval se text dovolání doplnit v závislosti na svých schopnostech.
Usnesením ze dne 8. 12. 2003, č.j. 7 C 287/2000-191, které bylo žalovanému doručeno 29. 12. 2003, soud prvního stupně žalovaného poučil, jaké musí mít dovolání náležitosti a že nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem a předložena plná moc pro advokáta pro dovolací řízení, a vyzval jej, aby ve lhůtě tří týdnů od doručení usnesení v naznačeném směru dovolání doplnil. Upozornil též žalovaného, že není-li dovolání řádně opraveno či doplněno, soud je odmítne, a není-li splněna podmínka advokátního zastoupení, může být dovolací řízení zastaveno. Poučil rovněž žalovaného o možnosti žádat o ustanovení zástupce.
Dne 14. 1. 2004 bylo soudu prvního stupně doručeno podání advokátky, v němž žádala o prodloužení lhůty k doplnění dovolání do 31. 1. 2004 s ohledem na složitost případu. K podání byla připojena procesní plná moc udělená jmenované advokátce žalovaným.
Odůvodněné dovolání sepsané jmenovanou advokátkou bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 2. 2. 2004 (jak dokládá otisk podacího razítka soudu na č.l. 195 spisu). V tomto podání bylo upřesněno, že dovolání směřuje proti potvrzujícímu výroku I. rozsudku odvolacího soudu ze dne 31. 7. 2003 ve znění opravného usnesení ze dne 7. 10. 2003.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (§240 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.); jejím marným uplynutím se proto původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí lhůty k podání dovolání bezpředmětnou.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241 (povinné advokátní zastoupení), běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému (nezastoupenému advokátem) byl rozsudek odvolacího soudu doručen v pátek 12. 9. 2003. Dovolatel v něm byl řádně poučen o lhůtě k podání dovolání, o soudu, u něhož se dovolání podává, a dále také o tom, že dovolání je přípustné za předpokladu, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Opravné usnesení ze dne 7. 10. 2003 bylo žalovanému doručeno v pátek 21. 11. 2003. V jeho písemném vyhotovení nebylo obsaženo poučení o tom, že lhůta k podání dovolání proti výrokům dotčeným opravou běží znovu od doručení opravného usnesení (§240 odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Lhůta k podání dovolání proti opravou dotčeným výrokům rozsudku odvolacího soudu tak uplynula až v pondělí 22. 3. 2004 (§57 odst. 2 věta první a druhá o.s.ř.).
Dvouměsíční lhůta k podání dovolání proti opravou nedotčeným výrokům rozsudku odvolacího soudu začala plynout dnem doručení tohoto rozsudku (12. 9. 2003). Ve smyslu §241b odst. 3 věty druhé o.s.ř. však běžela až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli stanovena ke splnění podmínky advokátního zastoupení, tj. do uplynutí tří týdnů od doručení usnesení ze dne 8. 12. 2003, a skončila v pondělí 19. 1. 2004. Pokud by nečinnost soudu prvního stupně k žádosti zástupkyně žalovaného o prodloužení lhůty do 31. 1. 2004 byla považována za souhlas soudu s prodloužením lhůty dle žádosti, skončila lhůta dne 31. 1. 2004.
Z uvedeného vyplývá, že vady dovolání směřujícího proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jež nebyly dotčeny opravou provedenou usnesením ze dne 7. 10. 2003, nebyly odstraněny ve lhůtě vyplývající z ustanovení §241b odst. 3 věty druhé o.s.ř. a k jejich odstranění podáním ze dne 2. 2. 2004 již nelze přihlížet; proto dovolání v této části muselo být dle §243c a §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21 v sešitě č. 3 z roku 2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání podané zmocněnkyní žalovaného dne 2. 2. 2004 směřující proti výrokům dotčeným změnou provedenou usnesením ze dne 7. 10. 2003 sice lze považovat s ohledem na výše vyložený běh prodloužené (čtyřměsíční) dovolací lhůty za včasné a bezvadné, avšak toto dovolání není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnuto o částce 11.267,80 Kč s příslušenstvím, a takové dovolání (vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží) je podle §237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. výslovně označeno za nepřípustné.
Z uvedeného důvodu muselo být dovolání i v této části podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnuto.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. března 2005
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu