ECLI:CZ:NS:2005:26.ND.30.2005.1
sp. zn. 26 Nd 30/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce Mgr. L. Š., zastoupeného advokátkou, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o neplatnost propuštění ze služebního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 37/2004, o návrhu na přikázání věci, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 34/2004 se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně, a to s ohledem na bydliště žalobce a jeho právního zástupce, jakož i s ohledem na to, že veškeré důkazy se nacházejí v obvodu působnosti navrhovaného soudu.
Žalobce s přikázáním věci souhlasil, žalovaná v podání ze dne 17. 6. 2004 nevznesla proti přikázání věci námitky. V podání ze dne 12. 7. 2004 žalovaná poukázala na to, že se jednoznačně jedná o věc spadající ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. do pravomoci správních soudů, a namítla, že věcně a místně příslušným soudem v této věci je Městský soud v Praze.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji, hospodárněji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Důvody, pro něž obvodní soud navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí.
Bydliště účastníků (zástupce) a možných svědků v jiném místě než v obvodu sídla procesního soudu samo o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, je-li k dispozici institut dožádání (§39 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Pokud jde o námitku žalované, že věcně a místně příslušným je v projednávané věci Městský soud v Praze, lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp.zn. 6 As 29/2003, uveřejněný pod č. 415 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ročník 2004, z něhož vyplývá, že propuštění příslušníka Policie České republiky podle §106 odst. 1 písm. d) zákona ČSR č. 186/1992 Sb., je rozhodnutím, jímž se autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech vyplývajících z právního poměru veřejnoprávního; účastníku tohoto vztahu se soudní ochrana poskytne ve správním soudnictví (§2, §6 s.ř.s.). Pro úplnost lze poukázat i na právní názor vyjádřený v usnesení zvláštního senátu zřízeného zákonem č. 131/2002 Sb. ze dne 6. 1. 2004, sp.zn. Konf 108/2003, uveřejněného pod č. 196 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, ročník 2004, podle něhož rozhodnutím vrchního soudu o věcné příslušnosti soudů v občanském soudním řízení podle §104a o.s.ř. nelze založit příslušnost soudu rozhodujícího ve správním soudnictví.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. prosince 2005
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu