ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.1199.2003.1
sp. zn. 29 Odo 1199/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Pavla Severina v právní věci žalobkyně C. B., a. s. v likvidaci, proti žalované Městské části P. o zaplacení částky 143 052,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8 C 68/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2003, č.j. 23 Co 51/2003-165, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28. srpna 2002 č.j. 8 C 68/98-150 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 143 052,16 Kč s úroky z prodlení (výrok I.) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení v částce 40 000,- Kč. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobkyně jako vlastník domu v P., dodávala na základě smlouvy uzavřené se společností T.-H., s. r. o. (dále jen „T.“) jako správcem teplo a teplou vodu do domu v P., jehož vlastníkem je žalovaná, přičemž společnost T. se uvedenou smlouvou zavázala tyto dodávky zaplatit .Zůstaly neproplaceny dvě faktury, a to faktura č. 175/95 ze dne 13.2.1996 znějící na částku 26 479,80 Kč a faktura č. 4B/1996 ze dne 11.9.1996 znějící na částku 117 001,76 Kč. Obě faktury byly adresovány a doručeny společnosti T. Námitku žalobkyně, že smlouva na dodávku tepla a teplé vody do domu v P. uzavřená bez data, s účinností od l. l. 1994 je neplatná vzhledem ke skutečnosti, že za žalobkyni ji podepsal Ing. B., který však v době účinnosti této smlouvy nebyl jejím zaměstnancem, soud prvního stupně neshledal důvodnou. Dospěl však k závěru, že závazek zaplatit za dodávku tepla a teplé vody vznikl společnosti T., nikoliv žalované a žalovaná tak není v předmětném sporu pasivně legitimována.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 12 655,- Kč.
Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, s tím, že žalobkyně uzavřela smlouvu o dodávce tepla a teplé vody s účinností od 1.1.1994 se společnosti T., která se zavázala tyto dodávky zaplatit. Dospěl dále k závěru, že oprávnění Ing. B. vyplynulo z jeho pracovní náplně jako zástupce ředitele. V tomto směru se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zpočátku neplatný úkon byl následně žalobkyní konvalidován, dovodil však zároveň, že tento nesprávný právní názor nic nemění na věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, ve kterém uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu má po stránce právní zásadní význam, neboť řeší otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolání je proto přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a je podáno z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Poukázala na to, že bylo prokázáno, že žalované byly teplo a teplá vody do jejího domu v P. dodávány po celý rok 1995, tj. v období, které je předmětem tohoto sporu a tím vznikl žalované majetkový prospěch. Namítla neplatnost smlouvy o dodávce tepla a teplé vody uzavřené s účinností od 1. 1. 1994 s odůvodněním, že tato smlouva je podepsána za žalobkyni Ing. B., který však v době účinnosti smlouvy nebyl jejím zaměstnancem, jímž se stal až od 1. 8. 1994; nemohl tedy předmětnou smlouvu za žalobkyni podepsat.
Vytýkala tak soudům obou stupňů, že se věcí nezabývaly v tomto smyslu, ale pouze ve smyslu oprávnění Ing. B. zastupovat banku v době, kdy byl jejím zaměstnancem. Vyslovila názor, že zmiňovaná smlouva je od počátku absolutně neplatná a žalované vznikl závazek z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 obč. zák. Odkázala také na mandátní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou jako mandantkou a společností T. jako mandatářkou dne 28. 2. 1994 a zdůraznila, že mandatář je zástupcem mandanta a jedná jeho jménem a na jeho účet. Společnost T. nemohla proto platně uzavřít smlouvu o dodávce tepla a teplé vody do vlastnictví žalovaného; takový úkon odporuje zákonu a je nutno jej považovat za neplatný podle §39 obč. zák. S tvrzením, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že smlouva o dodávce tepla a teplé vody byla uzavřena platně, navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Dovolací soud se nejdříve zabýval přípustností dovolání, poněvadž podle ustanovení §236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je zakotvena v ustanovení §237 odst. l písm. a) až c) o.s.ř.
V posuzovaném případě nejde o případ podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., když rozsudek odvolacího soudu není měnícím rozsudkem. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., když po předchozím kasačním rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21.9.2001, č.j. 23 Co 346/2001-127, kterým byl zrušen předcházející zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 30. 3. 2001, č.j. 8 C 68/98-107, soud prvního stupně nerozhodl jinak, než ve svém dřívějším rozsudku.
V úvahu proto přichází ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle kterého je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci po právní stránce zásadní význam.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Otázku, zda potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou.
Přípustnost dovolání je pak podmíněna nejen tím, že posuzované rozhodnutí je zásadního právního významu z hlediska svého obecného dopadu do jiných sporů, ale především tím, zda řešená právní otázka je významná pro posuzovanou věc samu a zda byla pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodující (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak Nejvyšší soud uvedl již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132 (od jehož závěrů nemá důvodu odchýlit se ani v této věci a na něž v podrobnostech odkazuje), na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Přitom při zkoumání, zda napadané rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolatelka v dovolání přisuzuje zásadní právní význam (jen) skutečnosti, že Ing. B. nebyl k 1. 1. 1994 jejím zaměstnancem, proto smlouvu nemohl platně uzavřít k datu 1. 1. 1994 a soudům obou stupňů vytýká, že se touto skutečností vůbec nezabývaly. Tak tomu ovšem není. Soudy obou stupňů měly po skutkové stránce za prokázáno, že smlouva není datována a že byla uzavřena s účinností od 1. 1 .1994. Odvolací soudu pak své závěry založil též na zjištění, že Ing. B. smlouvu podepsal již v době, kdy byl zaměstnancem dovolatelky (jako zástupce ředitele pobočky). Spor by tedy mohl být veden jen o to, zda v situaci, kdy se Ing. B. stal zaměstnancem dovolatelky až po 1. 1. 1994, mohl účinky smluvních ujednání závazně vztáhnout i pro dobu předcházející podpisu smlouvy. Nehledě k tomu, že již v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Odo 22/2002 Nejvyšší soud uzavřel, že takový postup možný je (že lze smluvně potvrdit fakt, že příslušné plnění bylo bezesmluvně poskytováno již před datem uzavření smlouvy), není tato otázka pro výsledek sporu určující, jelikož by mohla založit (částečnou) neplatnost smlouvy pouze ohledně dodávek tepla a teplé vody za rok 1994. Žalována je však úhrada dodávek za rok 1995.
V řešení této otázky tedy Nejvyšší soud zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce nespatřuje. Jelikož jiné otázky zásadního právního významu dovolatelka Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 1 a §218 písm. c) o.s.ř., odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se se zřetelem k ustanovení §243c o.s.ř. a §224 odst. l o.s.ř. opírá o ustanovení §146 odst. 3 písm. c) o.s.ř., neboť dovolání bylo odmítnuto a o skutečnost, že žalované v souvislosti s tímto řízením o dovolání nevznikly žádné náklady.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. července 2005
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu