ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.244.2005.1
sp. zn. 29 Odo 244/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny CSc. a soudců JUDr. Pavla Severina a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce JUDr. K. L., proti žalovanému JUDr. V. M., jako správci konkurzní podstaty úpadkyně J. R. V. – v. s k., spol. s r. o., o určení pravost pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11Cm 340/98 o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2003, č. j. 13Cmo 5/2003-133 takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. října 2002, č. j. 11Cm 340/98-104 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení existence pohledávky ve výši 4,651.344,- Kč, přihlášené do konkursu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. K 56/92 ve věci úpadkyně J. R. V. – v. s k. spol. s r. o., s odůvodněním, že uplatněná pohledávka představující restituční nárok žalobce podle §14 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, sice žalobci svědčí, ovšem nejde o pohledávku, k jejíž úhradě by měla být zavázána úpadkyně. Poukázal i na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. května 1995, č. j. 16 C 2/93, jímž byla žaloba o zaplacení uplatňované pohledávky vůči úpadkyni zamítnuta. Dále vycházel ze zjištění, že předmětem privatizace nebyl majetek, k němuž uplatnil žalobce restituční nároky, a proto také na úpadkyni nemohl přejít závazek k poskytnutí žalobcem požadované finanční náhrady.
Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvého stupně, se ztotožnil s jeho závěrem, že závazek k úhradě majetkové náhrady vznikl státnímu podniku K. v.a nepřešel v souvislosti s privatizací tohoto státního podniku na úpadkyni podle §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (dále jen „zákon“). Tento závěr odůvodnil tím, že kupní smlouva uzavřená mezi Fondem národního majetku České republiky a úpadkyní dne 11. září 1992 respektovala omezení převodu majetku podle §3 odst. 2 zákona, na jehož vydání může vzniknout nárok fyzické osobě a úpadkyně tak nevstoupila do všech práv státního podniku K. v. v likvidaci, který byl privatizován pouze z části. Skutečnost, že závazek k uspokojení pohledávky zůstal státnímu podniku K. v., dovozoval odvolací soud i z toho, že na majetek tohoto státního podniku byl prohlášen konkurs a správce konkursní podstaty pohledávku žalobce uznal. Neakceptoval proto odvolací námitky žalobce, podle kterých smlouvou uzavřenou mezi Fondem národního majetku České republiky a úpadkyní přešly na ni veškerá práva a závazky z předmětu činnosti v oblastech obchodních, občanskoprávních, správních a pracovně- právních ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 zákona, když tento přechod se týká pouze závazků, jež se vztahují k majetku, jenž byl privatizován. Z těchto důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že i když pohledávka žalobce, určení jejíž pravosti se domáhá, sice vznikla, závazek k jejímu uspokojení na úpadkyni nepřešel, pročež rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Důvodnost dovolání spatřuje jednak v nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ], jednak v nesprávně zjištěném skutkovém stavu [dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.]. Nesprávné zjištění skutkového stavu vytýká odvolacímu soudu ve vztahu k posouzení privatizace státního podniku K. v. a dovozuje, že tento státní podnik byl zcela privatizován formou přímého prodeje úpadkyni. V důsledku toho považuje za nesprávné i právní posouzení věci v otázce právního nástupnictví úpadkyně a dovozuje, že na ni podle §15 zákona č. 92/1991 Sb. přešel i závazek k úhradě přihlášené pohledávky. Otázku zásadního právního významu, s poukazem na ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. spatřuje v tom, že otázku, zda byl státní podnik K. v. privatizován zcela či pouze z části, řešil odvolací soud rozdílně.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř. O případ popsaný v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. nejde, protože rozsudek odvolacího soudu je rozsudkem potvrzujícím a nikoli měnícím. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud sice potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvého stupně, ovšem nejde o případ, kdy by soud prvního stupně rozhodl jinak, než v předchozím rozhodnutí, které bylo odvolacím soudem zrušeno.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto. Od výše uvedených závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit se ani v projednávané věci.
Z pohledu žalobcem uplatněných dovolacích námitek Nejvyšší soud neshledává, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo zásadní právní význam. Otázka zda byl státní podnik K. v. privatizován zcela, či pouze z části, přípustnost dovolání nezakládá proto, že její řešení má význam právě a jen pro projednávanou věc (není dán potřebný judikatorní přesah).
Výtka nesprávného právního posouzení přechodu závazku k uspokojení žalobcem uplatňovaného restitučního nároku na úpadkyni [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] je navíc založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy žalovaný brojí proti skutkovým zjištěním, učiněným odvolacím soudem, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soud svá skutková zjištění čerpal, tj. uplatňuje dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jehož existence je pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rovněž bez právního významu.
Nejvyšší soud neshledává rozhodnutí odvolacího soudu ani rozporným s hmotným právem, popř. s dosavadní judikaturou (srov. např. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 1995 Cpjn 36/95, uveřejněné pod číslem 16/96 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2005 sp. zn. 29 Odo 366/2004 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 2004, sp. zn. 22 Cdo 1224/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2004, pod číslem 21).
Jelikož dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že u procesně úspěšného žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2005
JUDr. František Faldyna CSc.,v. r.
předseda senátu