ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.675.2004.1
sp. zn. 29 Odo 675/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně K. b., a. s. , zastoupené advokátem JUDr. P. D., proti žalované S., a. s., zastoupené advokátem JUDr. T. P., o 10,948.321,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 Cm 364/96, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, č.j. 11 Cmo 278/2003-234, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 132,929.663,- Kč s úroky z prodlení zahrnující „neodbydlené podnájemné“ zaplacené na základě podnájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 20. května 1992, náklady na projektovou dokumentaci a ostatní náklady spojené s přípravou rekonstrukce objektu. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dne 27. října 1993 poté, kdy se žalované, mající objekt v nájmu smlouvou uzavřenou s I. B., a. s., nepodařilo získat souhlas vlastníka objektu s vydáním stavebního povolení k provedení rekonstrukce objektu.
Rozsudkem ze dne 24. června 1998, č.j. 34 Cm 364/96-27 Krajského obchodního soudu v Praze byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.
K odvolání žalobkyně byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze, ze dne 17. února 1999, č.j. 11 Cmo 381/98-55 rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku co do částky 121,981.342,- Kč s úroky z prodlení potvrzen, do částky 10,948.321,- Kč s úroky z prodlení byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K řešení otázky, zda se promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení řídí ustanoveními občanského nebo obchodního zákoníku, bylo připuštěno dovolání. Důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci byla nepřezkoumatelnost rozsudku v této části, neboť soud prvního stupně nijak nerozlišil nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z titulu „neodbydleného podnájemného“ od nároku na úhradu nákladů vynaložených v souvislosti s přípravou rekonstrukce, které žalobkyně vynaložila a které účastníci smluvně upravili výslovně i pro případ, že dojde ke zrušení smlouvy. Tato smluvní ujednání obstojí samostatně, soud prvního stupně se však povahou, rozsahem, splatností a promlčením těchto dílčích nároků nezabýval.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2000, č.j. 32 Cdo 1811/99-80, zamítnuto.
Následně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. května 2003, čj. 34 Cm 364/96-185 zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 6,046.520,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1. března 1994 do 14. července 1994 a s 13,8% úrokem z prodlení od 15. července 1994 do zaplacení (výrok I.), žalobu o zaplacení 4,901.798,- Kč s 13,8% úrokem z prodlení a 10,8% úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč od 1. 3. 1994 do 14. 7. 1994 zamítl (výrok II.) a zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení (výrok III.).
V odůvodnění rozsudku, odkazuje na výsledky provedeného dokazování, soud prvního stupně uvedl, že účastníci uzavřeli dne 20. května 1992 podnájemní smlouvu, od níž žalobkyně odstoupila dne 27. října 1993 v souladu se smluvním ujednáním a požadovala náhradu nákladů započaté rekonstrukce objektu. Žalovaná se ve smlouvě pro tento případ zavázala uhradit náklady na projektovou dokumentaci včetně ostatních nákladů spojených s přípravou rekonstrukce. Žalobkyně má právo na zaplacení částky 6,046.520,- Kč, když vynaložené náklady v této výši byly žalobkyní řádně doloženy a ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně další náklady neprokázala. Námitku promlčení vznesenou žalovanou nepovažoval soud prvního stupně za důvodnou s ohledem na podání žaloby dne 22. října 1996 a vyúčtování nákladů vzniklých odstoupením od smlouvy žalobkyní dne 2. 2. 1994. Tříletá promlčecí lhůta od vyúčtování nákladů do podání žaloby neuplynula.
K odvolání žalobkyně i žalované byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. ledna 2004, čj. 11 Cmo 278/2003-234, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž byla žalovaná zavázána zaplatit částku 6,046.520,- Kč s úroky z prodlení, potvrzen (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), ve výroku II. ohledně částky 4,766.437,- Kč s 13,8% úrokem z prodlení a ve výroku III. o nákladech řízení, byl rozsudek zrušen a v tomto rozsahu věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.), ohledně částky 135.361,- Kč s úroky z prodlení a ohledně úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč za dobu od 1. 3. 1994 do 14. 7. 1994 zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. nedotčen (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
Odvolací soud se ve vztahu k potvrzujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, považuje tyto závěry za správné a odkazuje na písemné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Částečné zrušení rozsudku a vrácení věci odvolací soud odůvodnil závěrem, že nárok uplatněný žalobkyní je co do základu opodstatněný, jeho výši pak žalobkyně upřesnila v odvolacím řízení a toto upřesnění je nutno s ohledem na skutečnost, že žalobkyni nebylo dáno správné poučení podle ustanovení §118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) považovat za přípustné v odvolacím řízení.
O částce 4,766.437,- Kč s úroky z prodlení a o nákladech řízení nebylo dosud soudem prvního stupně rozhodnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání směřující proti potvrzujícímu výroku a proti výroku, jímž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. d) [správně b)] o. s. ř. namítajíc, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud se nevypořádal s argumentem, že povinnost hradit náklady na přípravu rekonstrukce objektu se týkala pouze situace, kdy stavební povolení nebude vydáno pro zavinění žalované. Stavební povolení však nebylo vydáno z důvodu vedení sporu o vlastnictví k objektu a tento stav žalovaná žádným způsobem nezavinila. Odvolacímu soudu vytýká, že skutkový stav nehodnotil z hlediska tohoto argumentu a zabýval se pouze výší nákladů na přípravu rekonstrukce. Za otázku zásadního právního významu, která dosud nebyla judikaturou řešena, považuje otázku „vazby důvodu odstoupení od smlouvy spočívajícího v nevydání stavebního povolení a chování jedné ze smluvních stran“. Dovoláním se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání žalované za nepřípustné.
Dovolání žalované proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně a proti výroku, jímž „zůstal nedotčen“ zamítavý výrok rozsudku, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jehož se žalovaná výslovně dovolává, je přípustné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V daném případě žalovanou v dovolání formulovaná otázka „vazby důvodu odstoupení od smlouvy pro nevydání stavebního povolení a chování jedné ze smluvních stran“ není otázkou právní, byť jako dovolací důvod žalovaná uvádí nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale otázkou skutkového zjištění, zda žalovaná svým jednáním či nekonáním zapříčinila to, že nebylo vydáno stavební povolení a zda žalobkyně důvodně odstoupila od smlouvy. Nejedná-li se o řešení právní otázky ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., je přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučena.
V této souvislosti Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, v němž byl formulován a odůvodněn závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, pak může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Napadla-li žalovaná dovoláním i výrok III. rozsudku odvolacího soudu, podle něhož „zůstal nedotčen“ rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 135.361,- Kč s úroky z prodlení a ohledně úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč od 1. března 1994 do 14. července 1994, pak dovolání proti tomuto výroku není přípustné podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně co do částky 4,901.798,- Kč s úroky z prodlení a co do úroků z prodlení ve výši 10,8% z částky 6,046.523,- Kč od 1. března 1994 do 14. července 1994 byl žalobkyní napaden odvoláním jen co do částky 4,766.437,- Kč s úroky z prodlení a ve zbytku, tedy ohledně částky 135.361,- Kč s úroky z prodlení a ohledně úroku z prodlení z částky 6,046.523,- Kč, nebyl napaden odvoláním žalobkyně ani žalované; v této části rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci, proto o této částce a příslušenství nebylo odvolacím soudem rozhodováno. Není-li tu rozhodnutí odvolacího soudu, nelze je ani napadnout dovoláním.
Dovolání není z uvedených důvodů podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné a dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti.
Dovolání žalované bylo proto posouzeno jako nepřípustné a Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, poněvadž řízení ve věci není ukončeno. O těchto nákladech bude rozhodnuto soudem prvního stupně při rozhodnutí o nároku, který zůstal předmětem sporu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. dubna 2005
JUDr. František Faldyna, CSc., v. r.
předseda senátu