ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.702.2005.1
sp. zn. 29 Odo 702/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v konkursní věci dlužnice Š., spol. s r. o., o návrhu věřitelky Š. B. s. r. o., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 K 53/98, o dovolání navrhující věřitelky proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. ledna 2002, č. j. 2 Ko 152/99 183, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Brně usnesením ze dne 18. března 1999, č. j. 39 K 53/98 88, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. dubna 1999, č. j. 39 K 53/98 103, prohlásil k návrhu věřitele města Brna, konkurs na majetek dlužnice.
K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 17. ledna 2002, č. j. 2 Ko 152/99 183, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Jako s navrhující věřitelkou již odvolací soud jednal s obchodní společností Š. B. s. r. o., (dále též jen „navrhující věřitelka“), která v průběhu odvolacího řízení doložila (smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31. května 1999), že se (jako postupník z této smlouvy) stala věřitelkou dlužnice namísto města Brna (coby postupitele z této smlouvy).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhující věřitelka dovolání datované 14. července 2003 a podané u soudu prvního stupně osobně dne 15. července 2003 dožadujíc se zrušení napadeného usnesení.
Dovolání v této věci je opožděné.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále též jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, neboť odvolací soud – jak se výslovně podává z odůvodnění jeho rozhodnutí - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.) podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/02 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout (srov. §240 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, dovoláním napadené usnesení bylo doručeno dovolatelce dne 15. května 2003 (sov. doručenku u č. l. 195) a téhož dne nabylo právní moci. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 16. červen 2003 (pondělí). Dovolání podané dovolatelkou u soudu až dne 15. července 2003 je tedy zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. června 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu