ECLI:CZ:NS:2005:29.ODO.925.2003.1
sp. zn. 29 Odo 925/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. D., proti žalovanému T. K., o zaplacení 81.361,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 340/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2003, č. j. 1 Cmo 50/2002 – 49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. února 2003, č. j. 1 Cmo 60/2002 - 49, potvrdil rozsudek ze dne 6. října 2000, č. j. 28 Cm 340/99 – 23, jímž Krajský obchodní soud v Praze uložil žalovanému zaplatit žalobci 81.361,- Kč s dvacetitříprocentním úrokem z prodlení od 28. srpna 1998 do zaplacení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání (podáním datovaným 4. srpna 2003, doručeným soudu prvního stupně faxovým podáním téhož dne a doplněným originálem tohoto podání podaným na poštu k přepravě dne 7. srpna 2003), jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje (s odkazem na ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) že spočívá na nesprávném právním posouzení věci a snášeje argumenty na podporu této námitky. S poukazem na ustanovení §240 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyslovuje dovolatel přesvědčení, že lhůta k podání dovolání je zachována a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud - ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. a v souladu s tím, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před 1. lednem 2001 - odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001. Tomu odpovídá i poučení obsažené v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, jehož prostřednictvím byli účastníci řízení správně informováni o tom, že „za podmínek taxativně vyjmenovaných v ustanovení §237- 241 o. s. ř. lze však v jednoměsíční lhůtě od právní moci tohoto rozhodnutí proti němu podat dovolání, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni“.
Podle dosavadních právních předpisů soud zkoumá (coby součást procesu projednání a rozhodnutí dovolání) též včasnost dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně uzavřel Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a Ústavní soud v usneseních ze dne 2. ledna 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01, ze dne 11. června 2002, sp. zn. I. ÚS 274/02 a v nálezu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01).
Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout (srov. §240 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl zástupcům účastníků s procesní plnou mocí doručen dne 2. dubna 2003 (srov. doručenky u č. l. 53) a téhož dne nabyl právní moci. Uvedenému odpovídá též doložka právní moci, kterou dne 27. května 2003 vyznačil na originálu rozsudku soud prvního stupně.
Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání 2. květen 2003 (pátek). Dovolání doručené soudu prvního stupně faxovým podáním až dne 4. srpna 2003 (jelikož dovolatel vycházel - jak se podává z ustanovení občanského soudního řádu, na něž v dovolání odkazuje - z mylného přesvědčení, že dovolání bude projednáno a o něm rozhodnuto podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001) je proto zjevně opožděné (po uplynutí lhůty k podání dovolání bylo ostatně i vyhotoveno).
Nejvyšší soud tudíž podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. opožděné dovolání odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, u žalobce však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. dubna 2005
JUDr. Zdeněk Krčmář, v. r.
předseda senátu