ECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.269.2005.1
sp. zn. 30 Cdo 269/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Okresnímu státnímu zastupitelství Beroun, se sídlem v Berouně, Wágnerovo náměstí č. 1249/2, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C 3/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2004, č.j. 1 Co 38/2004-95, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. června 2004, č.j. 1 Co 38/2004-95 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2003, č.j. 33 C 3/2001-66, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal omluvy v sobotním vydání celostátního deníku M. F. D. ve znění: \"Okresní státní zastupitelství
v Berouně se tímto omlouvá J. B., že jmenovaného jako soudního znalce v letech 1994 až 1996 stíhalo pro trestný čin zkrácení daně nebo poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1 trestního zákona a v roce 1996 obžalovalo
u Okresního soudu v Berouně pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a 2 trestního zákona, a kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením §11 násl. občanského zákoníku (dále jen \"o.z.\"). Postup orgánů činných v trestním řízení představuje výkon zákonem uložené právní povinnosti vyplývající z trestněprávních předpisů, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. Soud v občanském soudním řízení není oprávněn přezkoumávat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení v rámci jejich kompetencí vyplývajících z trestněprávních předpisů. V dané věci tak nebyl splněn základní předpoklad občanskoprávní odpovědnosti podle ustanovení §13 o.z.
Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 30. srpna 2004, přičemž žalobci byl doručen téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 27. října 2004 dovolání, doplněné podáním ze dne 3. ledna 2005. Přípustnost dovolání odvozuje
z naplnění předpokladů obsažených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\"). Dovolací důvod uplatňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel se zejména neztotožňuje s tím, že v občanskoprávním řízení není soud oprávněn přezkoumávat správnost postupu orgánů činných v trestním řízení, když v případě zjištění procesních pochybení je nutno dovodit neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv. Předmětem dokazování v tomto případě je, zda trestní řízení proběhlo v mezích zákona a zda mimořádný a závažný zásah do dovolatelových osobnostních práv, kterým trestní řízení je, byl zákonný a oprávněný.
Navrhl proto, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně) bylo zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K uvedenému dovolání se žalovaná nevyjádřila.
Dovolání žalobce není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu
- jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé
(§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.),
- jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle druhé z již uvedených možností, a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Obsah spisu v této věci neodůvodňuje přípustnost dovolání, která by byla založena ustanovením §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný, a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu.
Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy jde rozsudek po právní stránce zásadního významu, se příkladmo uvádí v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam.
K podanému dovolání lze uvést, že s odvolacím soudem je třeba se ztotožnit
v závěru, že občanskoprávní ochrana osobnosti fyzické osoby podle ustanovení §13 o.z. přichází v úvahu pouze u těch zásahů do osobnosti takové osoby chráněné všeobecným osobnostním právem, které lze kvalifikovat jako neoprávněné (protiprávní). Neoprávněným zásahem je takový zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, t.j. s právním řádem. O neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby však nejde mimo jiné v případech, kde je zásah dovolen (resp. jeho možnost je předpokládána) zákonem. Do této skupiny patří mimo jiné případy, kdy k zásahu
do osobnosti fyzické osoby došlo při výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě, kde jiný subjekt plnil právní povinnost, kterou mu uložil zákon. Zde - pokud nejsou překročeny zákonem stanovené meze - jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Tak je tomu právě i tehdy, jestliže je do osobnostních práv fyzické osoby zasahováno orgány činnými v trestním řízení v rámci tohoto řízení (např. postupem podle §67 násl., §82 násl. trestního řádu, podle §160 násl. ve spojení s §32 téhož zákona, §97násl. trestního řádu apod.). Takovýto zásah podmíněný příslušnou zákonnou úpravou pak ovšem zůstává povoleným především za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, resp. jednající se při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby nedopustil excesu, např. nepřípustnými neprocesní úkony (obdobně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2004, č.j. 30 Cdo 1526/2004-68 apod.).
Za tohoto stavu, kdy odvolací soud věc posoudil souladně s tímto názorem, není možno dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu hodnotit jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř.
Dovolací soud dále uvážil, že přípustnost dovolání žalobce v této věci není založena ani na podkladě ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., když nejsou naplněny předpoklady obsažené v těchto ustanoveních. Protože tak není dán žádný z případů přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) toto dovolání jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání v této věci bylo odmítnuto, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2005
JUDr. Pavel Pavlík, v.r.
předseda senátu