ECLI:CZ:NS:2005:32.ODO.237.2005.1
sp. zn. 32 Odo 237/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Severina ve věci žalobkyně P. e., a.s., proti žalovanému P. T., o zaplacení částky 557 082,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 278/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. září 2004 č. j. 12 Cmo 91/2004-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. M. Š., advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. ledna 2004 č. j. 24 Cm 278/2001-69 uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 557 082,70 Kč s 8% úrokem z prodlení od 28. 5. 2001 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že mezi stranami došlo k uzavření kupní smlouvy na dodávku elektřiny v odběrném místě v P. 1, měřené elektroměrem č. 85916, po jeho výměně elektroměrem č. HD 550. Žalobkyně dodala žalovanému v období od 1. 2. 1997 do 27. 10. 1999 elektrickou energii v ceně 557 082,70 Kč. Soud proto žalovanému uložil zaplatit tuto částku žalobkyni, spolu s úrokem z prodlení.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. září 2004 č. j. 12 Cmo 91/2004-90 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva na dodávku elektrické energie pro odběrné místo V J. 8/1371. Na základě této smlouvy žalovaný odebral elektrickou energii v ceně uplatněné žalobou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, přičemž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Žalovaný uvedl, že žalobkyně je monopolní dodavatelkou elektrické energie. Smlouvy uzavírané mezi žalobkyní a odběrateli mají podobu formuláře s odkazem na všeobecné dodací podmínky. Smluvní volnost žalovaného při uzavření smlouvy o odběru elektrické energie je s ohledem na adhezní charakter této smlouvy relativizována. Obsah smlouvy o odběru elektrické energie není výsledkem jednání smluvních stran, ale je dodavatelkou elektrické energie určen předem, aniž by odběratel měl možnost jej ovlivnit. Je nepochybné, že postavení smluvních stran v daném smluvním vztahu proto není rovné. I přes tuto skutečnost však soud přiznal ochranu straně silnější, a to za podmínek, které jsou v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Nedílnou součástí smlouvy o odběru elektrické energie byly Obchodní podmínky dodávky elektřiny maloodběratelům č. 1/1993 (dále jen „obchodní podmínky“). Podle ustanovení §5 odst. 3 obchodních podmínek měla žalobkyně v případě neuhrazení odebrané elektrické energie možnost zamezit nejasnostem ohledně sporného odběrného místa a dodávku energie přerušit. Ačkoliv žalobkyně byla oprávněna v průběhu dvou let, kdy postupně narůstal dluh žalovaného, kdykoliv přerušit dodávku energie, ponechala dluh narůst do značných částek a až poté začala dlužnou částku soudně vymáhat. Takový přístup žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku. Tuto skutečnost považuje žalovaný za otázku zásadního právního významu. Žalovaný dále namítl, že soud porušil zásady pro hodnocení důkazů stanovené v §132 o. s. ř. Při hodnocení důkazů v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud ke skutkovým závěrům, které neodůvodňují právní posouzení věci, tedy skutečnost, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy o odběru elektrické energie ohledně předmětného odběrného místa. Soud se zejména nijak nezabýval otázkou, zda je elektroměr připojen pro restauraci provozovanou žalovaným, pouze hodnotil, zda z formálního hlediska existovala přihláška k odběru, resp. zda na kopii údajné přihlášky je čitelný jeden z údajů. Soud přiznal ochranu právům silnější smluvní strany pouze na základě nepřímých důkazů, které však závěr soudu nijak neopodstatňují. Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že provedenými důkazy byl prokázán smluvní vztah mezi účastníky. Rovněž nesouhlasí s tím, že by zneužila své postavení na trhu porušením zásad poctivého obchodního styku a dobrých mravů. Žalovaný uplatnil reklamaci vysoké spotřeby elektřiny na předmětném elektroměru. Dokud reklamace nebyla vyřízena, nebylo možno vůči žalovanému postupovat standardním způsobem, tj. odpojením elektroměru a přerušením dodávky elektřiny do daného odběrného místa z důvodu neplacení faktur. Přerušit dodávku elektřiny je navíc právem a nikoliv povinností žalobkyně. Žalovaný navíc mohl sám smluvní vztah ukončit. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé právní stránce zásadní význam skutečně má.
V daném případě spatřuje dovolatel zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu ve skutečnosti, že odvolací soud neposoudil nárok žalobkyně jako rozporný se zásadou poctivého obchodního styku a s dobrými mravy, neboť žalobkyně mohla žalovanému, který neplatil její faktury, přerušit dodávku elektrické energie.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) však neshledal, že by rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam.
Jednou ze základních zásad našeho právního řádu je, že dluhy mají být plněny. Žalovaný se tudíž nemůže dovolávat toho, že žalobkyně svou nečinností spočívající v tom, že mu nezamezila v dalším odběru elektrické energie, způsobila, že se dluh žalovaného zvýšil. Rozhodnutí odvolacího soudu tudíž z tohoto hlediska není v rozporu s hmotným právem a nejde ani o žádný z dalších důvodů, které by měly podle §237 odst. 3 o. s. ř. za následek zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Nejde totiž o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001 sp. zn. 22 Cdo 1603/99, publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Dovolání tedy není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž Nejvyšší soud se nemohl zabývat ani námitkou žalovaného, že soud porušil zásady pro hodnocení důkazů stanovené v §132 o. s. ř., neboť k případné vadě řízení by mohl dovolací soud přihlédnout pouze v případě přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalovaného odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 7 500 Kč [§3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 26. října 2005
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu